Metodika hry

Úvodem pár pojmů:

  • Účastníci – pro vás zpravidla skauti, světlušky, ap., obecně ti, pro které chystáte program
  • Akce – jednolitý programový blok, například družinová schůzka, výlet … skládá se z jednotlivých programů, her a dalších činností
  • Hra – dílčí programový blok, prostředek k naplnění cíle

Cíle vysoké, prostředky nízké

Pozastavme se nad poslední větou předchozího odstavce. Nic co s dětmi děláme by nemělo být bezúčelně. Vždycky nám při hrách o něco jde: aby se vyřádili, aby se naučili novou strategii řešení situací, naučili chránit přírodu, uzly, zaplnit právě vzniklý volný čas… Naprosto každá činnost má svůj cíl.

Cíle se dají dělit různými způsoby – jsou cíle dlouhodobé a krátkodobé, vysoké a nízké, obecné a konkrétní. Dlouhodobé cíle jsou takové cíle, které splníme za dlouhou dobu (nebo vůbec nikdy) a budeme k nim směřovat jen postupně (např. cíl „umět se o sebe postarat v přírodě a pochopit jak funguje“, „vytvořit dobrý kolektiv“ …) Těchto cílů se snažíme dosáhnout za pomoci cílů krátkodobých. To jsou takové kamínky ze kterých stavíme ty velké mozaiky (postarat se o sebe v přírodě – rozdělat oheň, nasekat dřevo, poznat stopy, postavit přístřešek).

Čím jsou cíle vyšší a dlouhodobější tím jsou většinou abstraktnější (přátelství, soulad s přírodou). Čím jdeme níž a ke krátkodobým cílům tím jsou konkrétnější. (pochopit funkci přírody, naučit se poznávat kytky, poznat jarní kytky, poznat Sasanku Hajní).

Proto ještě než se pustíme do přípravy programu, zamysleme se nad tím co tím sledujeme!

Jak se ale rozhodnout co bude právě mým cílem? Podle jistého psychologického modelu má každý člověk tři stánky své osobnosti, a to duševní, duchovní a fyzickou, které lze rozvíjet jakožto znalosti, schopnosti a dovednosti. Rovnoměrnému zdokonalování všech stránek říkáme všestranný rozvoj – ten je jedním z cílů skautingu.

Ve většině oddílů buď rádce nebo oddílový vůdce vytváří plán družinové činnosti. Ten většinou zahrnuje jeden či několik vyšších, obecnějších a dlouhodobějších cílů, které se pak snaží naplnit pomocí cílů nižších, konkrétnějších a kraátkodobějších. Celoroční plán je významnou pomocí při hledání cílů pro vaši hru!

Hra

Nejprve naznačíme jak hra probíhá – probíhá v několika fázích, je dobré si je při přípravě uvědomit a na žádnou nezapomenout. Ve většině her lze najít některé z těchto částí:

  • 1. příprava hry – doma (plánování, cíle, vymýšlení hry, příprava rekvizit) a na místě (rozmístění rekvizit, příprava místa ke hře)
  • 2. příprava účastníků – převlečení, shromáždění
  • 3. rozdělení do skupinek
  • 4. motivace ke hře
  • 5. vysvětlení pravidel
  • 6. příprava týmu, domlouvání strategie
  • 7. přesun na místo hry
  • 8. vlastní hra
  • 9. přesun zpět
  • 10.závěr, vyhodnocení, reflexe – kdo vyhrál, kdo se nejvíc snažil, odměna?, zpětná vazba
  • 11.úklid po hře

ad1: Mějte hru dobře připravenou! Hru zařazujeme, protože chceme dosáhnout stanoveného cíle. Je nutné projít si průběh hry a nachystat časový plán, nachystat rekvizity, rozmyslet pro koho hru chystám.

ad cíle: cílem může být i si zablblout, zahrát si zajimavou hru a pod. Častou chybou je uvést hru jen proto, že se líbí mně.

Poté, co je hra vymyšlená a přichystaná, je dobré si ji ještě jednou projít a hledat slabá místa.

ad 2: Mějte připravené účastníky! Počítejte s časem na vykecání, odskočení si, napití. Nechte účastníky se vhodně obléct na program a vzít si všechno, co na hru potřebují (šátek, papír …) právě teď a ne později – když to odložíte, hráči zapomenou pravidla, rozdělení do skupinek, během hry pak hra ztrácí spád. Dbejte na bezpečnost – nehrozí rozbité brýle, poranění prstýnkem, roztržená košile?

ad 3: Rozdělte hráče do skupinek! Včas, srozumitelně, rovnoměrně, zajímavě. Možností je spousta – samovolné rozdělení, drobná hříčka, losování, dva kapitáni, rozpočítání… Někdy je vhodné družstva viditelně odlišit – šátkem, šerpou, jmenovkou, …

ad 4: Nalákejte hráče na hru! Slovy, čtením, hudbou, scénkou, drobničkou … ale i zajímavým názvem, místem, atmosférou.

ad 5: Rozumějte pravidlům! Mějte v pravidlech jasno. Připravte si výklad pravidel dopředu, napište si osnovu na papír, uvažujte nad situacemi, které mohou nastat. Nenechte se nachytat, dávejte si pozor, ať si neprotiřečíte.

Pokud hru uvádím poprvé, zkusím ji vysvětlit kamarádovi (či třeba podrádci nebo oddílové vůdkyni) – jsou mu z výkladu jasná pravidla ? Nezdá se mu hra těžká, lehká, zajímavá jen pro několik lidí ? Splňuje stanovené cíle ? Zeptejte se na jeho představu o průběhu hry, porovnejte se svoji původní představou.

Nezapoměňte dát hráčům prostor na dotazy, ujistěte se, že všichni pravidla chápou, a že je chápou stejně!

ad 6: Dejte hráčům čas! Nechte je si domluvit strategii, zvolit šéfa týmu, ještě jednou si doujasnit pravidla. Pokud hráče vrhnete do hry po hlavě, hrozí, že se „nechytí“, i když budou pravidla dobře chápat. Zároveň nechte působit atmosféru, povzbuzujte je. Můžete spojit s přesunem na místo hry.

ad 7: Vyjasněte si, kde se hraje! Kde je dělicí čára, odkud se startuje, kam nesmí vkročit soupeři, kam se chodí pro životy, co znamená ta fáborková výzdoba ?

ad 8: Hrejte! Základní pravidlo: sledujte, poslouchejte a neváhejte jednat. Pohlídejte si, že hra má dostatečný spád, baví všechny (nebo alespoň většinu zůčastněných) a nikdo se nenudí. Nebojte se přidat či ubrat minutu, zmenšit hrací pole, ubrat kartičku s obrázkem kytičky, přidat ještě jedno kolo.

Neměňte pravidla. Pokud musíte, potom zásadně tak, abyste nikoho neznevýhodnili. A postarejte se, aby o případné změně pravidel (ale i posunuté startovní čáře) věděli všichni, kdo hrají.

ad 9: Využijte dne! Pokud se vracíte z místa hry, dejte účstníkům prostor k diskuzi, nechte je v předstihu přemýšlet nad zpětnou vazbou. Nebo je nechte jen tak si povídat, většinou si vystačí.

ad 10: Nenechte hru vyznít do ztracena! Hra jako celek musí mít jasný závěr. Vyzdvihněte vítěze a vzdejte čest poraženým.

Nakonec se můžete zeptat hráčů, jak se jim hra líbíla, co si z ní odnáší. Ale pozor – máte na to v tu chvíli dostatek času ?

ad 11: Leave nothing, but footprints, take nothing, but memories! Uveďte každé místo do lepšího či alepoň stejného stavu, jaké bylo před vaší hrou. Nezapomeňte si na hřišti odložené svršky či použité rekvizity.

ad 1 podruhé: Vraťte se ke hře ještě jednou! Co nejdřív se zkuste nad hrou zamyslet, najděte si silné a slabé stránky. Zapřemýšlejte, který bod v pravidlech potřebuje lépe vysvětlit, které rekvizity se ukázaly jako zbytečné. Splnila hra cíl? Pokud jste se ptali účastníků na postřehy ze hry, zadumejte i nad nimi.

Uložte si připravené věci a rekvizity ke hře na jedno místo. I kdyby byla hra samotná neopakovatelná, stoprocentně vám to jednou poslouží jako inspirace a ušetří vám to práci při přípravě.

Příprava hry

Nyní se vraťmě na začátek: při chystání hry obnáší dvě hlavní roviny – příprava hry a realizace hry. Jak probíhá hra a na co si dát pozor už víte. Zkusme to pojmout trochu obecněji:

Při přípravě si stanovíme cíl, a na něm stavíme hru. Cíl si stanovíme hned na začátku – pokud ne, musíme dobře vědět proč. V případě dužinové činnosti je dalším ůležitým prvkem, nad kterým se zamýšlíme po celou dobu též cílová skupina (věk, pohlaví, počet), zhruba místo (zpravidla klubovna a okolí), a běžně i daný čas.

Jinak nezáleží na pořadí, ve kterém přichází jednotlivé herní prvky – můžeme nejprve najít zajímavé míst a pak vymýšlet pravidla, nebo začít od vyhlášení. Když máme hru celou pohromadě, celou ji projdeme a vychytáme mušky. Pak bez obav totéž ještě několikrát, i za pomoci ostatních. Vůbec nejlepší je hru nechat chvíli „uležet“, tj. nechat uplynout nějaký čas mezi vymýšlením hry a realizací.

Při realizaci je třeba celou dobu „být v obraze“ – vědět, v jaké fázi se hra nachází, co mají hráči dělat (nenechte se však zaskočit např. nečekanou taktikou). Jen pak můžete sledovat a citlivě zasahovat do hry tak, aby hladce proběhla.

Po realizaci si naište si nezapomeňte zaznamenat, jak hra proběhla, o kolik jste se zmýlili v časovém odhadu ap.

Inspirace ke hře

Nejlepší inspirace je vždy herní zážitek. Nebo jiný, reálný zážitek. Až v další řadě jsou to ostatní prameny – knihy, časopisy, internet, pracovní deníky kamarádů …

Nebojte se upravit či ůplně změnit stávající hru. Musíte se však při její přípravě vrátik ke všem šástem této hry, od cílů až po poslední rekvizitu. Jen tak budete mít jistotu, že to bude fungovat.

Na závěr

Vychytávky:

  • atmosféra – zesiluje/oslabuje dojem ze hry – například: světlo/tma, ticho, hudba, zajímavé místo
  • „červené nitě“ – jednotící prvky, které dávají hrám jednotný ráz – losování pokaždé ze stejného klobouku, začátek hry na jednom místě, stejná nehráčská postava

K zamyšlení:

  • Kde je hranice mezi „hrou“ a jiným programem?
  • Kdy do přípravy hry a schůzky vstupují do hry další oblasti, jako bezpečnost, skautská idea, psychologie …?
  • Může příprava programu pro někoho jiného obohatit mě samého? Jaké jsou moje motivy ke (spolu)vedení družiny?

Zdroje:

Tento papír sepsala metodická sekce RK Rozrazil – ptejte se nás, diskutujte, nesouhlaste s námi!

Nechte se inspirovat, přemýšlejte, zkoušejte, a hlavně bavte sebe i účastníky!!!

Poznamky do ostatnich papiru

  • „červené nitě“ – jednotící prvky, které dávají akcím jednotný ráz – družinové tradice, drobné „rituály“, tradiční místa, …
  • začátek (otvírák) – první program či hra na akci, nastavuje laťku, udává tempo po celý zbytek akce
  • konec (zavírák) – poslední program, s tímto dojmem účastníci odcházejí domů
 
home/rk_hry.txt · Poslední úprava: 2006/10/17 16:47 autor: srerucha

TOPlist