Deníček z cesty na Blízký Východ

Ahoj, kdybyste byli na rozpacich, co to ctete zac, narazili jste na nas denicek z cesty na blizky vychod, ktery tady obcas po inetkach smolime :) Simon (Athaj) + Kacii (Anemone)

Poznamky psane kurzivou jsou male vsuvky od Kacenky

Den 1., po 25.7.05

Odjezd :) … Sraz jsme meli o pul jedenacte, Misa prisel za deset jedenact, autobus nam mel jet v jedenact, o pul dvanacty prisli prvni lidi, ve dvanact prijel i bus a o ctvrt na jednu jsme vyrazili …

Den 2., ut 26.7.05

Rano nas to vyhodilo v sofii … po vymeteni temer vsech mistnich tour kancelarich pri shaneni listku se venujeme prohlidce mesta. Nakonec jsme zapadli do hospody na mistni tocenou Zagorku a zbytek dne jsme pak horkem zmozeni prosedeli v hale vlakoveho nadrazi …

Vecer jsme nasedli na metro, resp Metro, ktere nas melo posunout do Istanbulu. Obsluhovala nas sympaticka blondata bususka, ktera ale byla vetsinu cesty zavrena na zachodku. Asi blinkala.

V noci nas vykopali na turecko-bulharske hranici ven z autobusu, se vsema vecma, aby nas pak jako obcany EU milostive pustili zpatky bez kontroly.

Den 3., st 27.7.05

Rano jsme vystoupili v podzemi istabluskeho otogaru. Jeste rozespali jsme prestoupili na shuttle, ktery nas posunul bliz vytouzenemu centru. Pak jsme jak sovy v poledne rozkoukavali a pul hodiny hledali salinu, kterou dojedem posledni pulkilometr.

Dopoledne jsme stravili hledanim ubytovani a listku dal. Zjistil jsme, ze jsem doma nechal ISIC, a ze se mi cesta asi znacne prodrazi .. co uz.

Odpoledne jsme se sli mrknout nejprve do Modre mesity, pro muslimy tretiho nejvatejsiho mista. Rano mesita v zari prvnich rannich paprsku vypadala uchvatne … odpoledne bohuzel vypadala spis jako prutokovy ohrivac na turisty. jako prutokovy ohrivac na turisty, kteri se moc neumi chovat a kaslou na jakekoli zvyklosti a narizeni, ktere se v mesitach dodrzuji. Nejak tam potom chybi ta atmosfera. Jinak je ale Modra mesita uzasna

Navecer po navsteve v cajovne a po prvni turecke dymce si jdou ostatni prohlidnout Ayu Sofiu, slavnou stavbu, ktera je napul kostel, napul mesita a napul muzeum.

Ja zatim mam soukromy ukol, jedu shanet listky na autobus do Sofie na zpatecni cestu. Nejprve jsem malem usnul v metru. Nastesti jsem v mikrospanku nabral smer k zemi a nabral kolenem vnitrni plast vagonu, coz me zas na chvili dost probudilo. Jinak bych prejel az na letiste … Na autobusaku jsem mel problem mistnimu policistovi vysvetlit, ze nehledam Metro jako tramvaj, ale Metro jako autobus (Metro je autobusova spolecnost). Dalsich par minut mi trvalo zjeisteni faktu, ze jsou dve spolecnosti jmenem Metro se stejnym logem, z toho jedna jezdi po Turecku a druha do Bulharska. Nakonec ve spravne kancelari si me postupne predali vsichni mistni urednicci mezi sebou, a nakonec jsem listky vyrizoval s jednim, ktery celou dobu telefonoval. Prubezne stridal dva mobilni telefony a jeden dratovy. Nase domluva probehla v druzne pantomime. Nakonec jsem si uvedomil, ze ten pan vlastne jen efektivne vyuzival svuj cas, protoze ja stejne umim asi tri turecka slovicka a moc bychom si nepokecali.

Vecer se jdem jeste projit k mori, neuveritelne spinavemu Bosporu, kam se navecer stahuje vsechen mistni byznys, protoze tu je videt o pul hodiny dele nez v uzkych okolnich ulickach. A pak uz hura spat :)

Istanbul se za tri roky od nasi prvni navstevy strasne moc zmenil. Je dost poznat, ze se zeme snazi dostat do unie. Ceny se neuveritelne zvedaji, v obchodech se objevuji fixni ceny, prestava se smlouvat. Dohazovaci kdyz zjisti, ze nejste ochotni zaplatit 20 euro za postel, se rozlouci a jdou si svou cestou … misto aby se snazili dohodit a prodat za kazdou cenu. V hotelech se prestava smlouvat, ceny jsou taky fixni … taky proc ne, turistu je hafo, hotely jsou preplnene a nemaji zajem o otrhance bez penez ;) I ceny pamatek, kam jeste pred tremi lety chodili studenti za par korun, jsou neuveritelne vysroubovane … asi radsi pryc odsud ..

Komicke jsou jsou dve meny, ktere jsou aktualne v obehu. Pred casem turci skrtli sest nul, takze tedka je jedna nova turecka lira, ktera je stejne jako 100 novych haliru nebo milion tureckych lir. Takze treba zaplatite dve liry za vodu, ktera stoji milion a jeste dostanete liru nazpatek, nebo zaplatite pul milionu za caj, ktery stoji padest haliru a nedostanete zpatky vubec nic …

Den 4., ct 28.7.05

Rano nas budi slunko, ktere nemilosrdne pari na nasi terasku. Holky si jdou dopoledne prohlednout sultansky palac, my s Misou jdeme shanet sroubovacek na jeho polamanou databanku. Sultansky palac Topkapi byl ale opet plny turistu. Bohuzel jsme se proto nedostaly do haremu. Samozrejme jen na prohlidku…

Odpoledne jsme sli brouzdat po obchodaku v tureckem stylu - po mistnim grand bazaaru. Ten je takova olympia - splet zastresenych ulicek preplnenych zbozim. Na hlavni tride jsou jeden vedle druheho obchody se zlatem a sperky, v bocnich ulickach jsou vodni dymky, caje, oblecky, cepicky a tisic jinych cetek pro turisty. Venku, mimo zastreseny komplex, jsou obchudky pro mistni s oblecenim, zelezem. A jeste dal, v zapadlych slepych ulickach jsou poschovavane male dilnicky, ve kterych se hafo ze zarucene autentickych predmetu primo vyrabi. Az jsem mela co delat,abych se krotila a spoustu toho nekoupila…

Konecne jsme navstivili tichou a klidnou mesitu, ve ktere stalo za to stravit pul zivota… Krasne mozaiky na zdech, vysoke stropy a nekolik muslimu modlicich se k Allahovi.

Vecer jsme byli na prochazce kolem vody, kousicek mimo turisticke centrum. Minuli jsme rybi trh a sli jsme podel nekonecne rady zaparkovanych lodek, ze kterych vycuhovali usmudlani a rozcuchani turci…

V noci jsme jeste byli pozorovat plejady svetylek, jenom jsme se nemohli dohodnout, jestli jsou z evropskeho ci asijskeho kontinentu. Ale aspon rec nestala … ale nemyslete si, ze jinak tu rec stoji:)

Den 5., pa 29.7.05

Rano jsme se byli podivat v hrobce vyznamneho sultana ahmeda. Nechal si postavit tak luxusni hrobku, ze mu tam nakonec pohrbili spoustu dalsich sultanu. Hrobka je jeden sal, ve kterem jsou rozestavene jednotlive nahrobky prikryte zelenym suknem. Nejmorbidnejsi je rada malych rakvicek, sultanovy deti …

Dalsi zastavkou byly Jerebatanske cisterny, podzemni zasobarna vody pro Istanbul v tezkych casech. Je to komlex nekolika obrich podzemnich domu, ve kterych je ted asi tak po kolena vody. Stropy jsou podeprene sloupy, ktere byly behem stavby „ziskany“ z antickych staveb po celem Turecku a casto i dal. Komplex pripomina temne a zatuchle sklepeni, jen rozmery jsou trosku monstroznejsi a tu a tam zdanlive nekonecny prostor osvetluji ruznobarevne lucernicky. jen dodam, ze vse pusobi velice mysticky a zazitek opravdu stal za to. Vsak uvidite na fotkach, Simon se tentokrat opravdu vyznamenal. Vazne.

Zakoupili jsme Allahovo oko. tim jsme predesli vsem moznym i nemoznym trablum. Ted na nas zkratka dava pozor sam nejvyssi…

Odjezd z Turecka

Ahoj, tak jsme zase tady … tentokrat po trosku delsi pauze, takze trosku strucneji …

V Istanbulu jsme se rozloucili s nasimi evropskymi spolucestujicimi a vlakem zamirili dal na jihovychod. oproti puvodnimu ocekavani nas v druhe tride (do prvni jsme nesehnali listek) nesnedli, dokonce jsme sedeli na sedadle (kazdy na svym :) Chvile, kdy ja jsem odesel na zachod ci na nasvtevu za Michalem a Martinou, Kaciii stravila v druznem hovoru s mistnimi – maminkou a dcerou, ktere sedely za nami. Probehla vymena hruska + merunka za (nes)musli tycinku ke vseobecne spokojenosti. Bohuzel radost skoncila ve chvili, kdy jsem se vratil – Turkyne se me baly :)

Cesta vlakem jinak probehla vcelku podle planu, az na drobna zdrzeni .. jedno diky tomu, ze pruvodci nutne potrebovali posedet u caje a vlak moc drncal (1,5 hod), druhe kdy vlak sejmul khosi na prejezdu a dlouho trvalo vyprosteni z podvozku lokomotivy.

Diky tomu jsme hledali v Adane o pul jedenacte v noci nocleh – dost otrava. Hledali jsme nonstop, kde bychom trochu zaparili, ale jediny ktery jsme nasli, prodaval pouze pecivo … :)

Pote, co jsme rano shledli nejvetsi mesitu v Turecku, jsme se odsunuli dal, do mestecka Hatay, ze ktereho to uz byl jenom skok na turecko syrske hranice. Do posledni vesnicky jsme se posunuli mikrobusem po silnici, kterou nam doslova pod koly budovali, dostali skoro ke hranicim, odtud nas posunul nejaky Francouz.

Prechod hranic byl v pohode, zajimavy bylo vyplnovani ruzovouckeho formulare popsaneho rozsypanym cajem. Nastesti nas mistni celnik, ovladajici plynule asi deset anglickych slovicek, spolehlive navigoval. Po pulhodinovem divadylku jsme byli konecne v Syrii …

Mala odbocka k arabske mode

Tentokrat se budeme venovat zdejsi mode (stejne jako v tom minulem zmizelem mailu).

Muzi v Syrii chodi oblekani celkem normalne, az na tradicni kalhoty, ktere maji rozkrok ne skejtacky u kolen, nybrz u kotniku… Na hlavach nosi arafatky, vetsinou cervene, ktere pridrzuji cerne obruce. Tuto pokryvku hlavy si poridil i Michal, nosi ji ale uvazanou trosku jinak a vsichni Syrane na nej casto nechapave hledi.K videni jsou take muzi v tzv. pyzamech.

Se zenami je to zajimavejsi. Delime je do nekolika skupin:

A) Zeny, ktere maji despotickeho muze ci otce a chodi oblecene v takovem skoro pytli. Neni z nich videt vubec nic. Oproti nim jsou zeny typu ninja skoro nahate… Na nohach maji minimalne deseticentimetrove (nejlepe jehlove) podpatky. Kdyz je potkate na ulici s chotem, ani nepoznate, ktery to vlastne je, nebot kraci asi pul kilometru pred ni. (Je to vyjadreni ucty)

B) Zeny typu ninja, ktere jsou cele zahalene. Maji jen maly pruzor na oci. Obcas nosi i cerne rukavice, ale to neni podminkou.

C) Zeny, jejichz manzelove nejsou az tak despoticti. Mohou si tedy dovolit nosit jen satek pres hlavu, umne zavazany, takze vynikne dlouhy stihly krk. Jinak samozrejme nosi dlouhe saty, sukne ci kalhoty a dlouhe rukavy.

D) Poslednim typem jsou zeny, ktere na vyznani kaslou, maji pokrokove muze nebo vsechno dohromady a nosi, co se jim zlibi. Kratke sukne, tricka bez rukavu… a samozrejme vysoke podpatky, bez tech by to tady neslo…

Nedavno jsme se se Simonem prochazeli po ulickach v Aleppu, fotili, koukali po lidech a po vylohach… a prave tehdy nas zaskocilo, co je v tech vylohach vystavene a co se v mistnich obchodech prodava. Docela usporne oblecky a modely jsme jeste pochopili, ale latexove spodni pradlo uz nas docela zaskocilo… To clovek potom chvilku premysli, co ty zensky pod tema habitama maji… a uplne nejzajimavejsi je videt skupinku zen typu A a B, jak se jako duchove v podvecernim seru plizi ulici a vymetaji takoveto obchody jeden po druhem.

1. varka fotek !!!

Zpatky o nasi ceste -- Lattakie

Podarilo se nam stopnout dolmuse a dojet do Lattakie, kde jsme se ubytovali v hotelu u pana Mohammada, ktery byl tak moc sympaticky, ze jsme s Ges zvazovaly, ze u nej zustaneme:) Prvni vecer v Syrii se musel radne oslavit. Ucinili jsme tak v docela luxusni hospudce veceri a dymkou:)

Dulezitym ukolem pro dalsi den (pondeli, 8. den cesty) byla vymena seku. Ta probehla docela hladce, lec zdlouhave, nebot syrske urednice byly velice peclive… Mikrobus nas dovezl k Ugaritu, ruinam kdysi docela vyznamneho mesta na pobrezi more. Slunicko do nas pralo jako o zivot, nase dalsi kroky tedy vedly k mori. Prevleci se do plavek bylo docela obtizne, protoze na nas celou dobu civeli asi 4 mladici. More nic moc, teplota vody priblizne stejna jako teplota vzduchu, takze vysoka:( Odpoledne jsme si zbalili saky paky a odjeli dolmusem do vesnice Al Haffa, odtud pesky az kousek pred hrad, na ktery jsme meli namireno druhy den. Zrovna, kdyz jsme se rozhlizeli, kde postavime stan, prisel za nami pan a pozval nas k sobe do restaurace, ktera mu patrila, pry at si dame veceri a prespime tam. Tak jsme udelali. Vecere byla dobra, ale draha… takze jsme ten „hotel“ vlastne zaplatili:)

Rano mirime na hrad Qalaat Salah Ad-din. Dovnitr nas pustili az po dvou hodinach se skupinou nemeckych turistu, byli jsme ale spokojeni, nebot byl patek, tudiz den zaviraci. Krizacky hrad byl super, na zdejsi pomery docela zachovaly:) Ac je to neuveritelne, zazili jsme prvni syrsky destik, vlastne desticek…to nas ani ve snu nenapadlo:) Cestou z hradu jsme potkali tlupu mladiku, kteri nas nejdrive svym uz tak dost plnym autem odvezli k nasemu „hotelu,“ kde jsme nechali sve batohy a potom nas pozvali na obed:) Sefkuchar pripravoval jidlo a my jsme mezitim na rohozi roztazene u vyhledu na hrad (na silnici) povidali, krepcili a tancili (i Simon) na hudbu z radia.

Byli jsme pohosteni zeleninivym salatem, ktery z pulky tvorila ma oblibena rajcata … hlavni chod tvoril kebap s plackami. S napchanymi zaludky jsme se odporouceli a opet obtezkani batohy se suneme dal.

Aleppo

Jeste ten vecer koncime v Allepu, jednom z nejvetsich syrskych mest. Mikrobus nas dovezl buhvi kam. Najit nas nam pomohl chlapec, ktery trimal Headway a cvicil si na nas anglctinu. Zjistili jsme, ze v syrii je nejjednodussi zpusob jak se najit cekat dostatecne dlouho, nez se kolem vas nahromadi dostatecny houf lidi, co si vas jde prohlednout. No a pak, statisticky, nekdo bude umet anglicky.

Hotel nam pomaha hledat pan, ktery umi par slov cesky. Nevime, jak se jmenuje, tak si ho krtime jako Ahmeda, protoze Ahmed se tady jmenuje kazdy druhy. Behem druzneho hovoru a vyrizovani formalit nam zvlada prodat i zajezd na zitrejsi dopoledne. Byznys je byznys.

Ve stredu rano (10.) vyrazime s Ahmedem a dalsimi 4 tusisty z Belgie a Francie na vylet. Tedy vyrazime … prvni dotaz od francouzu byl kolik jsme za vylet zaplatili, nacez nastala asi hodinova hadaci valka mezi Ahmedem a nimi o cenu … (pac my to meli jako Cesi levnejsi :)

Prvni zastavka je v ruinach Cyrrhus, na turecko-syrskych hranicich. Nejprve stavime u mauzolea, kde za dvorkem obehnanym zdi ze zluto-cerveneho kamene v male spinave mistnosti, ovesene kousky toaletaku, igelitaku a papirovych kapesniku (bylo nam vysvetleno, ze se jedna o vyraz ucty) je schovana hrobka jakehosi kdysi vyznamneho panovnika. Nad hrobkou je vez, ze ktere jsou pekne vyhledy na nahrobky roztrousene okolo a na sire plane pokryte olivovniky, tahnouci se od nevidim do nevidim.

Dalsi zastavka je o kus dal, u rozpadleho amfiteatru, kolem ktereho stoji v kamenne pousti nekolik klenutych oblouku a jinak nic. Krome olivovniku a sutru …

2. varka fotek !!!

Je k nalezeni na stejnem miste jako ta prvni: První fotky z Blízkého Východu

Tady nasleduje drobna pauza, pac v denicku nestihame. Alespon se mate na co tesit :)

Krak des Chevaliers

Utery 9.8.

Rano opoustime Hamu i s jejimi slavnymi vodnimi koly. Jeden minibusik nas veze do Homsu, kde prestupujem na jiny, ktery nas doveze az na nejvyznamnejsi krizacky hrad, Krak des Chevaliers. Pote, co mistni cumilove roztlacili nas skoro pojizdny mikrobus nas to vysypalo u brany hradu. Tam jsme potkali nejen spoustu turistu, ale take par ubohych konicku a vemblouda, na nichz se prave ti turiste vozili.

Prohlidkou hradu jsme stravili bratru 3 hodiny, jak uz to tak byva, nejmajestatneji hrad pusobil zvnejsku, pripadne z nadvori mezi prvnimi a druhymi hradbami. Super byla i zmet chodbicek, ulicek, schodist a prulezu, kterou je prospikovano podzemi pod celym hradem i hrad samotny. Z vnitrniho nadvori uz hrad pusobil spise jako smutny pozustatek zasle slavy, zustaly zbytky gotickych oblouku a vyhled do okoli. Strechy a steny jsou spraveny betonem a vyrovnany dohladka, pribyla draha restaurace s rozvesenymi suvenyry. Presto vsechno by nadsenci, kteri se staraji o hradky typu Cimburk, docela koukali :)

Pote, co nas panove vratni pohostili nanou (matovym cajem, ktery popiji beduini v pousti), jdeme hledat ubytovani na vedlejsi kopec, puvodne s cilem mit vyhled na hrad.

Nas rozhovor s pany na vratnici obsahoval pouha 2 slova:{cik} a {suri} pricemz stridave ukazovali na nas a na sebe.

To se nedari, pac nechceme spat nikomu na jeho kamenitem policku. Nakonec se uzasujeme o kus dal na vetrnem rozcesti u stare traktorove pneumatiky. Ta se tu vali coby betonova skruz kolem studanky.

Pri vareni vecere prichazi pan, ktery o kus dal stavi dum. Jak je v kraji zvykem, hosti nas cajem … tentokrat nasypanym do studene vody v konvicce, ve stylu udelej si sam. Ale dostali jsme i ctyri sklenicky.

Staveni stanu je dalsi pekna groteska … trosku nam do toho fouka. Nas stan docela funguje, Misovi s Ges vypada ze uleti. Nastesti prispechalo na pomoc male mraveniste, ktere meli v predsince – nastehovali se jim do stanu a svoji vahou stan zatizili, aby nedoletel.

Jako ukolebavka nam zni dusot koni a beceni ovecek, ktere jejich ovcaci zenou po setmeni domu.

Streda 10.8.

Rano nas prichazi zkontrolovt mistni mladez. Nejprve hazi odpady do studanky, pak nas obiraji o drobnosti. Pak, kdyz uz zadne nemame, pomahaji Kacce balit batoh :) Mezitim hazi porad neco do studny, tak mame strach o nase veci :) Kacenku pri tom prekrtili na „Mistr Kacii“, pana co stavel dum na „Mistr big house“.

Damasek

Celi utrmaceni jsme se ve stredu odpoledne dohrkali do Damasku. v dobre vire, ze dnes jeste pojedeme dal k Bosre a jordanskym hranicim se presouvame mestskymi hromadnymi taxiky z terminalu sever na terminal jih. Tady zapadame do male hospudky, kde maji jen kurata. To neni v Syrii nic neobvykleho, takove restaurace jsou na kazdem rohu a domorodci je miluji Misa si dal kure (ne cele, jen pulku), zbytek jsme si dali po nekolika kelimcich kokakoly.To, ze si Misa dal pulku kurete take neni nic neobvykleho. Je to tady jeho normalni porce. Postupne jsme se vystridali s nasimi prujmy na zdejsi dire do zeme. Kdyz sla prvni Ges, museli kuchari ze zachodu vyskladat zasoby rozmrazenych kurat. Kdyz sel pak Misa, museli znovu. Kdyz sla Kacii, uz je tam nevraceli.

S tim jak rostl pocet navstev WC jsme usoudili, ze nam asi neni uplne OK a ze zustaneme v Damasku si na chvili dachnout… Holky jsme odlozili v parku pro holky (kde pracovali sami chlapi) a s Misou se srdnate vrhame do hledani hotelu. Nakonec, pote co jsme si prohlidli desitky pokoju, zachodku, sprch a strech, vzali jsme strechu v 27. navstivenem hotelu.

V podvecer jdeme na trosku netradicni nakupy, asi necham radeji Kacku doplnit podrobnosti :)

Do mesta jsme tentokrat sli koupit novou hracku pro Misu: stativ. Asi ve druhem obchode si ho nadsene vybral, vyzkousel a zaplatil za nej 850 SYP (=425Kc). Hned po prvnim vyzkouseni mu ale upadl vcelku dulezity sroubecek. Misa tedy sel stativ reklamovat a vyfasoval novy. Tomu ale za chvilku upadla jina cas, taky dulezita. Misa se ale uz bal do obchodu vratit, ponevadz pan prodavac vypadal nevrle jiz pri posledni navsteve, a tak si radeji stativ opravil sam. O dalsich Misovych strastech se stativem vas budeme dal informovat:)

Vecer, nebo spise v noci, sedime v nasem hotylku na dymce, coz nejake pani nedela dobre na spani, tak nas prisla cvicne zperovat. Museli jsme potom nasavat velice potichu, aby dymka moc nebublala.

Ctvrtek 11.8.

Ten si nechame jeste ulezet. Pekne az priste :)

Protoze jsme se zase dlouho nedostali na net, tak si Damasek nechame na jindy. preskocime dokonce i cely zbytek Syrie a posunume se v case az tesne pred Jordansko.

Ale nejprve prichazi ….

3. varka fotek !!!

Je k nalezeni na stejnem miste jako prvni dve: První fotky z Blízkého Východu

Nedele 14.8.

Syrsko-jordanskou hranici jsme chteli mermomoci prejit pesky. Odmitame proto taxiky, ktere se nam nabizi uz ze 60 km vzdalene bosry. Cim bliz k hranicim, tium jsou taxiky drazsi. Castecne stopem a castecne pesky se v silenem vedru dostavame az k syrske hranicni budce. Odjezd ze zeme je bez problemu, vzali si zpet nase horko tezko vyplnene ruzove formulare a s usmevem nas pustili dal. Az do chvile, nez jsme chteli prejit zavoru a vydat se k 4 km vzdalene jordanske budce. Tady nam rekli, ze bez taxiku to proste nepujde. Nastesti jel jeden kolem, protoze jinak bychom vypotrebovali jeden vstup do syrie na sehnani taxiku :) Taxik ridil lehce olezly arab, ktery nase devcata facinoval tim, ze mel v pase asi 200 razitek. Na kazde dvojstrane. Jordanci nas na hranicich nechali vystoupit, rozebrali na soucastky a opet slozili nas dzip, dali nam za drobnou uplatu razitko do pasu a pustili nas do zeme.

(…)

Pote, co jsme si v Jerashi prohledli „to nejzachovalejsi anticke mesto vubec“, asi desate takove v poradi, vyvstal problem s noclehem. Inspirovali jsme se tedy cestopisem, ktery mame sebou a sli jsme hledat misto na anticky hippodrom, ktery je pred branami ruin. Sileny napad spat na vyvysene tribune, kteremu jsme se nejprve od srdce zasmali, se nakonec ukazal jako nejvhodnejsi reseni.

Varime veceri, Michal s GEs jdou do mesta shanet vodu a veceri. Dole pod nami po hippodromu bloudi opozdili turisti. Ignorujeme je az do chvile, kdy dva zjevne ofrckovani blizi k nam. Vysvetluji nam, ze si sice muzeme spat kde chceme, ale oni jsou tu od bezpecnosti a asertivne nam doporucuji, at jdem kempovat pred jejich stanici, aby mohli bdit nad nasim bezpecim. Za chvili prichazi i kapitan, aby nam to jeste jednou a jeste asertivneji vysvetlil.

(…)

Nakonec odolavame pokuseni napsat domu, ze spime na policejni stanici a ulehame a usiname na tvrdem povrchu parkoviste ve stinu policejni dodavky, a hlavne poprve v Jordansku.

(…)

Utery 16.8.

(…)

Busik z Ammanu nas misto v turistickem letovisku vyhodil u male budky z vlniteho plechu, pobliz rozestaveneho asi hoteloveho komplexu. Sedi tady mlady Arab a za pomoci sprchy, diry do zeme coby zachodu, lednicky s kolou a deseti konzerv rybicek tu dela byznys v turistickem ruchu. Trosku prekvapeni odkladame batohy k nejzachovalejsimu z rozpadlych plazovych baracku a jdeme se vykoupat k jezeru, kteremu se rika more, ve kterem zije bohata fauna (11 druhu bakterii) a ktere obsahuje 30% soli. Ano, spravne, Mrtve more.

V teto ani ne tak vode, jako spis v solnem roztoku, se opravdu plavat neda. Jedina mozna poloha je presne ta duverne znama z propagacnich letaku – na zadech s koncetinami nad hladinou, takova zelva obracena na zadech. Lecive ucinky take nejsou buhvijak slavne, bedary mame porad…

(…)

Ctvrtek 18.8.

(…)

Celi nateseni po zaplaceni 27 JD (coz jsou nase 3 denni rozpocty) vstupujeme do arealu skalniho mesta, Petry. Prohlizime si spoustu domecku, vodovodu, hrobek a dalsich staveb vytesanych do skal. Je to neuveritelne. Spolecnost nam dela hromada turistu a spousta „taxikaru“, kteri nam nuti sve air conditioned taxiky – vemblouda, konika nebo oslika :) Zdejsi fauna neslouzi jen jako dopravni prostredek. Je neuveritelne fotogenicka a ma nacvicenych nespocet ruznych poz a poloh – velbloud pijici z PETlahve, oslik s cigaretou, jesterka zprava, jesterka zleva… Po dvou dnech v Petre jsme tak unaveni, ze usiname u pocitace, proto vam uzasne zazitky, kterych mame hafo, povykladame az doma.

4. varka fotek !!!

Je k nalezeni na stejnem miste jako prvni tri: První fotky z Blízkého Východu

Wadi Rum, Aqaba

Z Petry jsme se presunuli do Wadi Rum, coz je uzasna poust s cervenym piskem, ze ktereho vyrustaji obrovske skaly zvrasnene tak, ze vypadaji, jakoby do nich bylo neco vytesano. Za nehorazne penize (ktere se radsi neodvazuju prepocitavat na CZK) jsme si pronajali dzip, ktery nas povozil po tom nejlepsim, co bylo v pousti k videni - skalni mosty, uzoucky kanon, nabatejske ( a nejen nabatejske) obrazky na skalach a hlavne romanticky zapad slunce, u ktereho nezustalo jedine oko suche… a zminku jiste stoji nasi ridici - dva asi dvanactileti chlapci, kteri razili filosofii, ze „na stejnou cestu dvakrat nevjedes,“ a proto rozpadlym jeepem vytvareli cesty naprosto nove. I kdyby mely byt metr od tech vyjetych… Dalsi zastavkou na nasi ceste byl pravy opak pouste - primorske mesto Aqaba. Ubytovali jsme se u pana Mohammada, ktery se ukazal jako prijemny clovek a pomohl nam s cim mohl. Prvni setkani s morem nebylo nijak prijemne, nebot jsme zjistili, ze se v nem moc neda plavat… vsude samy koral, samy jezek… Kdyz mi Mohammad vyndal jezouri bodliny z nohy, pucil nam snorchly a ukazal podvodni zivot:) Neco tak uzasneho jsem necekala. Pod nami spousta rybek a ryb proplouvajici mezi koraly a ruznymi rostlinami… spousta barev… a tehdy mi doslo, co ti potapeci na tom potapeni maji:) Druhy den bylo more jeste nadhernejsi, voda cistejsi a barvy sytejsi. Potkali jsme parrotfish (opravdu vypada jako papousek) a rejnoka s modrymi svetelkujicimi skvrnami. To nas inspirovalo ke koupi podvodniho fotaku, takze se ted nesmirne tesime, co z toho vyjde (bohuzel zadneho rejnoka jsme jiz nepotkali:( ) (..)

Narodni parky, znovu v Syrii

(..)

Pote, co jsme propotili svrsky v udoli Dany, jedeme navstivit dalsi rezervace, Shaumari a Azraq. Busik nas vyhazuje v mestecku Azraq, kdysi vyznamne oaze pro velbloudi karavany. dnes je to vyznamna oaza pro motorizovane karavany - prodavaji tu gumy, olej, naplne do ostrikovacu a obrovske plysove obludy.

Chvili vahame co s nami, situaci resi ridic cisterny, ktery nas gestenm zve k nasednuti … jen co se trosku rozjel, uz zase zastavoval, aby nas o 5 km dale vyhodil, u odbocky k nrodnimu parku Shaumari. Tady zase jedou kolem drsni chlapci z „Hajvej patrol“ … odklizeji neprustrelne vesty a zasobniky k samoplu ze zadnich sedadel a vezou nas opustenou cestou k rezervaci.

Samotny narodni park je maly oploceny areal (asi 20 km^2), chovaji tu ohrozena zviratka a vraci je zpatky do prirody.

(…) Vecer, tesne pred spanim, prichazi jeden z osetrovatlu, at se jdeme s nim podivat na mala ptacatka – dalsi cca 1/2 hodiny travime ve spolecnosti 4-tydennich pstrosacat. Jako bonus nam pan ukazuje drave ptactvo, ubytovane na parezech ve vedlejsi mistnosti.

(…)

Dopoledne nas stejny osetrovatel, co nam ukzoval pstrosiky, bere sebou na krmeni zvere … na oryxy (takova koza az antilopa se spicatymi dlouhymi rohy), gazely, jeleny, dikobrazy, pavy a vlky. Kdyz uz musime jet zpatky, presedlavame na cisternu tazenou traktorem, omrknut jeste stada onageru (neco mezi konem a oslem) a dalsi oryxy.

Dalsi rezervace je Azraq … kdysi mokriny, kde odpocivala vetsina ptaku leticich pres Arabii do Afriky. Koncem minuleho stoleti odtud odcerpali miliony kubiku vody, cele jim to vyschlo a ted se tam snazi zase vodu napumpovat.

My se tam dostavame s ekologem, kteru se zastavil v Shaumari na snidani a ranni siestu. Po ceste nam ukazuje nove bazenky, ktere prave plni vodou a osidluji mistnimi endemickymi rybkami. Nakonec je to asi nejlepsi zazitek z rezervace, protoze samotny park skyta pouze cca 1,5 km chodnicku a jednu pozorovatelnu, kde se pres poledne daji videt tak akorat kravy. Presneji vodni bizoni.

(…)

Diky tomu, ze jsme pomerne v case, zkusime jeste dnes stihnout opustit Jordansko a odhjet do Syrie. Chceme dojet do Ammanu a odtud sehnat dopravu pres hranice. Plany nam vsak zkrizil turecky kamion, ktery nam zastavil a v druznem hovoru a po pikniku nas zavezl az na jordansko-syrske hranice. Ty jsme uspesne prekrocili, jen formular tentokrat nebyl ruzovy, ale modry. Tak jsme se ocitli v Syrii, ale o tom az zas nekdy …

(…)

Den 52., st 14.9.05

Dnes rano jsme po 50 dnech zase doma … pro nas to znamena, ze se vracime do reality, pro vas, ze denicek uz nebude prilis aktualizovan :)

 
cesty/vychod_2005/vychood_online.txt · Poslední úprava: 2006/10/29 23:09 autor: srerucha

TOPlist