Deníček z Thajska

1. dopis domů

Tohle je první společný mail… dál už se pokusím psát pravý nefalšovaný deníček…:)

Nazdárek všichni, Dorazil k vám první mailik z Thajská / kolik jich bude je neznámá Důležitý je že jsme oba v pořádku a že se nám tu líbí (maj tu teploučko . Nepodstatné viz dále… Tak jsme úspěšně přistáli v thajském Bangkoku… Chvilka napětí v Curychu jestli nás vezmou Švýcaři byla odměněna letenkama v business class, což mělo dvě výhody. Za a jsme se najedli a za b jsme se vyspali jako v posteli. První setkání s Thajském - imigrační nám řekl, že nás nepustí do země, že máme open letenku a že s tím prostě neumí narabat. Tak jsme po chvilce běhání zjistili, že mu stačí ukázat IDčko a že to pochopí. Sláva světu - pochopil a s hodinovým zpožděním jsme vstoupili na Thajskou půdu. Očekávané hledání batohu se naštěstí nekonalo, asi na to byli zvyklí… Dle průvodce se mělo vyjít před terminál a sehnat autobus na ulici Batuzkaru - a opět to docela fungovalo. Problém jak poznat výstup se vyřešil sám - potkali jsme dva Švýcary vracející se z Myanmaru, takže nám řekli (a v podstatě se tam autobus vylidnil). Po chvilce obíhání a smlouvání (pokusů, moc to nefungovalo) jsme našli nejlevnější hostel a ubytovali se. Kačka šváby nenašla, tak byla spokojená. Výlet za zařízením následujícího dne - tudíž vypadnout z Bangkoku na sever přinesl částečně ovoce - rozhodli jsme se jet sami a zjistili, odkud a kdy jede vlak. Oběma nám bylo tak nějak vselikak od žaludku (vzduch je tam fakt šílenej), tak jsme se rozhodli, že místní jídlo a kola to spraví - a ono to dokonce i fungovalo (do značně míry). Mezitím cvičné ukecávání Tuk-tukáře, kolik že to stojí na nádraží, ať víme za kolik se to dá… V hostelu jsme udělali přebalování, akční plán celého výletu a sprchu. Měli jsme to s hudebním doprovodem diskotéky pár pater pod náma, ale co už. Dnes ráno jsme vstali a vydali se na nádraží. Ukecali Tuk-tukáře, že nás tam hodí a odjeli. Stihli vlak a za docela malý peníz se vydali 3. třídou do Ayutthayi. Bývalé královské město (resp. jeho historická část) je pěkný, ale prostě řekněme velmi slušné zachovalé ruiny jsou pořád ruiny, tak po asi třetí návštěvě nás to přestalo bavit. Opět začalo bolení břicha, tak jsme to zas zajedli (a zas to fungovalo :-). Jenom jsme se rozhodli, že pozměníme plán, že do Sokothayi se nám už nechce na další ruiny, a že pojedem radši do národního parku. Tak uvidíme jestli nám pojede nějakej vlak… Ale o tom až příště (snad to nebude z inetky toho nejluxusnějšího hotelu ve městě - jinou jsme prostě nenašli). Co do plánu, první týden chceme zůstat na severu, druhý na jih. 10. na letiště a první pokus odletět. Když ne, tak ještě 11. a 12. To prostě musí vyjít (je to pět letadel, tak snad). Mějte se tam v té zimě pěkně … Příště se už můžete těšit na deníček:-) V plně síle Vás všechny zdraví Kačka a Melichar

Pravý a nefalšovaný on-line deníček

Neděle 30.4.

Hned po dopsání deníčku jsme romanticky přepluli řeku (celý komplex chrámů a ostatních budov totiž obtéká řeka, takže je to vlastně ostrov:)) a dostali se na nádraží. Melichar si usilovně nabíjel mobil a já jsem pro změnu trápila Šimonův foťak a snažila se ho přemluvit, aby fotil na delší čas než je 1 sec. Ve 22:01 jsme odjeli vlakem do Phitsanuloku, kde jsme měli být asi ve 4:45.

Pondělí 1.5.

Asi ve 3:15 nás budí štíplístek, že jsme na místě a že máme vystupovat… Po skoro probdělé noci nám to maličko hatí plány, naštěstí ale tuk-tukmani také nemají nic lepšího na práci, než postávat na nádraží, a tak se dostáváme na autobusák, odkud asi za 10 minut jede bus do Sukhothaie:) Tomu se říká štěstí:)

Ještě před otevřením parku jdu zase fotit do starého města. Jsou tady moc pěkné dřevěné domky. Obchází je mnich s tlupou malých mníšků a žehnají každému obchodu, který se na ulici nachází.

Do historického parku, kde se nachází spousta rozpadených chrámů, obrovských soch Buddhů a spousta dalších budov, vjíždíme na kolech, která jsme si vypůjčili v místní půjčovně. Je to docela příjemný způsob dopravy, navíc takhle stihneme všechno, co potřebujeme:)

Sukhothai je pro dějiny Thajska docela důležitým mezníkem. Ve 13. století bylo území Thajska rozděleno do malých knížectví a spravováno z centra, které se nacházelo v Angkoru (dnes leží v Kambodži). Moc Khmérů ale postupně slábla, čehož využili dva vojevůdci, vyhnali je a založili město Sukhothai. Potom se dlouho nedělo celkem nic, až král Ramkhamhaeng zavedl theravádový buddhismus a vytvořil základy moderní thajské abecedy. Jeho následovníci ale nebyli natolik schopni, aby udrželi samostatnost města, a proto Sukhothai upadl pod vládu Ayutthayi.

V poledne jsme s historickým parkem hotovi a odjíždíme ze Sukhothaie v domnění, že autobus, do kterého jsme nasedli, jede jen do Nového města Sukhothai. Naše překvapení bylo ale obrovské, když jsme zjistili, že bus jede až skoro před bránu NP Nam Nao, kam máme zrovna namířeno. (Čekali jsme, že to bude aspoň na dva přestupy, takže to bylo opravdu skvělý.)

K večeru nás autobus vyplivuje u vstupu do národního parku, odtud je to ještě 2 kilometry do Visitor centra. Půjčujeme si za směšných 30 Bahtů stan a stavíme ho vedle dalších návštěvníků parku - jsou to sami Thajci (a ani trochu neumí anglicky:( ) Všude kolem je slyšet neuvěřitelný cvrkot cikád a cvrčků, podivní brouci velcí asi jako moje dlaň a dlouhé housenky jsou kam se podíváte. Naštěstí se brzy setmí, takže už nic nevidím a okolní havěť si jen predstavuju. Brzy uléháme do stanu a za svitu baterky dopisujeme deníčky.

Úterý 2.5.

Budím Melichara o půl šesté, ale dělá, že mě neslyší. Za čtvrt hodiny už podléhá mému pruzení a opravdu vstává. Zatímco se balí, jdu se podívat po okolí - všude leží broučci (ano, i ti, kteří jsou větší než má dlaň) na zádech a třepou nožičkama. Škodolibě se je snažím vyfotit, ale dojdou mi baterky:(

Před půl osmou s Melicharem vyrážíme do pralesa. Slyšet je spousta ptáků a různé havěti, ale nezahlédli jsme kromě asi třech opeřenců a samozřejmě spousty hmyzu nic moc. Ale rostliny v pralese byly vážně úžasné… spousta bambusů, stromy obrostlé liánami a občas nějaká kytka. Po asi 3 hodinové procházce pralesem se vracíme do Visitor Centra, balíme stan a jdeme zpět k silnici na bus. Ten jede téměř okamžitě a doveze nás až do Khon Kaen, tam přestupujeme do jiného busu a v Khoratu se koná přestup poslední, tedy do autobusu, který nás vyhodí v Pak Chong. Tady se ubytováváme v hotelu a po nákupu v místním supermarketu jdeme na net, kde píšu tento deníček:)

Ještě se chci zmínit o tom, že je pro mě neuvěřitelným překvapením, že v thajských městech se člověk celkem běžné setká se zverimexem. V Evropě je to normální, ale viděli jste někdy něco takového v Asii??? Navíc všichni psi, kteří se toulají po ulicích, mají na krku obojek i se známkou…

Další věcí, o kterou se s vámi chci podělit, je thajský kalendář: Roku 543 př.n.l. zemřel Buddha a Thajci právě proto počítají svůj kalendář od tohoto data. Všimli jsme si toho, když Melichar dneska na jízdence objevil datum 2.5.2549:)

Středa 3.5.

Ráno se vydáváme do národního parku Khao Yai. Městská MHD (songthew) nás vyloží u vstupu do NP, ale odtud je to ještě dalších asi 14 km k Visitor Centru. Stopujeme tedy mladý manželský pár, naskakujeme jim na korbu jejich káry a už si to frčíme k Visotor Centru:) Tam zjišťujeme, že Wiraiphan (ona) a Pharadorn (on) mají namířeno ke stejnému vodopádu jako my, takže nás laskavě berou do auta (a jen tak se nás nezbaví:))

Když dorazíme na místo, kde má být vodopád, omylem se vydáváme opačným směrem po řece. Nejdřív nám společnost dělají makakové, později už slyšíme jen vřískot z hustého lesa, který se táhne podél řeky. Řeka je plná kamení, takže se dá přeskakovat z jednoho na druhý a cesta je docela zábavná. Asi po kilometru a půl se nám podaří přesvědčit Thajce, že jdeme špatně, obracíme to a za chvíli jsme u našeho vysněného vodopádu. Sedneme si na kameny pod něj a povídáme si s Wiraiphan lámanou angličtinou. Pharadorn anglicky umí jen pozdravit a poděkovat, Wiraiphan mu všechno překládá. Jako by nestačilo že jim narušujeme jejich romantický výlet, chtějí kvůli nám změnit celou svoji naplánovanou trasu a nabízí nám odvoz do Bangkoku. Za chvíli to vypadá, že je už rozhodnuto a že už do toho moc nemáme co mluvit:) Chtěli jsme sice v parku strávit víc času, ale zhodnotili jsme, že není zase tak moc úžasný a že cesta s Thajci do hlavního města bude asi větším zážitkem. A taky že jo:) Wiraiphan zajímá spousta věci - kdo vlastně jsme a co v Thajsku děláme. Taky ji strašně zajímá, jak to chodí u nás v České republice a vesele se směje, když ji to popisuju. Vůbec nemůže pochopit, jaktože Melichar není můj husband, když jsme spolu na cestě:)

Jízda jenom Bangkokem nám zabere skoro tři hodiny. Pharadorn se totiž trošku ztratil, takže jsme měli zadarmo vyhlídkovou jízdu po Bangkoku (V Bangkoku žije asi tolik lidí, co v celé naší republice, takže si asi dokážete představit, jak je veliký). Asi v 18:45 se konečně dostáváme k vlakovému nádraží, odkud chceme odjet na jih. Bohužel se nám ale Wiraiphan s Pharadornem někde v davu ztratili, takže jsme jim ani nestihli pořádně poděkovat (ale mám jejich mailovou adresu, takže jim napíšu). V 19:00 odjíždíme do Krabi super klimatizovaným autobusem, který má i záchod. A právě u tohoto záchodu sedí Melichar, který se asi po půlhodině jízdy stává jakousi „hajzlbábou“. Hlásí ostatním cestujícím, zda je záchod obsazen a pomáhá jim s otevíráním dveří:) Prostě se v něm ta letuška nezapře:) Kam se hrabě helpfull Mohammed.

Čtvrtek 4.5.

Po skoro probdělé noci se ocitáme na jihu Thajska v městečku Krabí. Je tady spousta hostelů a spousta baťůžkářů. V jednom z nich se ubytováváme a hned se mi podaří vypůjčit si od sousedů nabíječku baterek:)

Ve městě vyřizujeme výměnu peněz a potom se místním MHD, tzv. songthew, vydáváme na pláž Ao Nang, kde marně hledáme jeskyni. Později nám nějaký dobrodinec pořadí, že jsme o kousek vedle a že to, co hledáme, se nachází na pláži Ao Phra Nang, jež je kousek odtud. Abychom se tam ale dostali, musíme jet loďkou. Pobřeží je totiž dost skalnaté a občas se někudy nedá projít. Kromě skal lemují pobřeží také luxusní hotely. Je až s podivem, jak rychle dokázali Thajci všechno opravit a postavit po ničivé tsunami…

Na pláži Ao Phra Nang trošku bloudíme (což se nám stává dost často, jak jste si jistě i z našeho deníčku všimli. Melichar to sice neustále svádí na mapy či na průvodce, ale já myslím, že to bude úplně něčím jiným:)), ale nakonec zdárně nacházíme místo, odkud se vychází k Sa Phra Nang (Princeznině laguně). Cesta je to docela náročná. V první části šplháme nahoru po zvrásněných skalách, což ještě nějak jde. Obloha se pomalu zatahuje a druhou část, kde se musí slézat dolů, absolvujeme v lehounkém deštíku. Všude kolem je spousta stoletých exotických stromů a palem, takže vlastně zase tolik nezmokneme. Na konci naší cesty se nachází opravdu kouzelná azurová laguna, která vážně stojí za tu námahu vyškrábat se sem.

Když dorazíme zpátky na pláž, počasí je čím dál tím horší a vypadá to, že za chvíli začne pořádná bouřka. Chceme ještě stihnou odjet z pláže a dostat se co nejdřív do Krabí town, štěstí nám ale nepřeje a naše cesta loďkou skončí právě ve chvíli, kdy by měla začít. Silný déšť spolu s dalšími chudáky, kteří zůstali uvěznění na pláži, odkud není jiné cesty než lodi, přečkáme v luxusní restauraci. Kdo si počká, ten se dočká. A taky že jo. Za hodinu už pršelo jen tak normálně, mohli jsme tedy vyplout. Vlny loďkou pořádně házely, ale přistáli jsme živí a zdraví:) Ještě cesta songthew a hurá pod sprchu do hotelu a potom hned do inetky napsat deníček:)

Pátek 5.5.

Ráno si přispíme a vstáváme až v osm. První věcí, kterou chceme dneska podniknout, je projížďka po řece, která teče kolem Krabi Town a kde je možné spatřit porosty mangrove, pár jeskyní a taky speciální druh kraba, jehož sameček má jenom jedno klepeto. Zato je červené a dle průvodce prý také dost silné na to, aby pomocí něj dokázal milý krabik otevřít plechovku. Na projížďku nás vezme příjemný chlápek, který nám navíc ukazuje domečky rybářů a makaky mezi stromy. A ještě k tomu dostaneme stovku slevu:) (Kačenka je totiž skvelej ukecávač :)

Pomoci songthew se dopravujeme k buddhistickému chrámu Wat Tham Seua, který je zvláštní tím, že je celý zasažen do okolní přírody. Třeba velká modlitební místnost má místo jedné zděné stěny stěnu skály. Tato místnost je nejdůležitější části celého kláštera, ale k vidění je toho tady víc. Ovšem ty nejlepší věci jsou schovány do pralesa, jeskyní a skalních stěn:) Tam už se jen tak nějaký túúúrista neodváží:) Posledním místem je chrám postavený až úplně nahoře na hoře. Vede k němu 1278 strmých schodů a není žádná sranda se tam vyšplhat. Melichar to zvládá, ale mně to jde pomaleji a v půlce cesty zjistuju, že za hodinu bychom měli být připraveni k odjezdu na PhiPhi. Takže to nestíhám a bohužel o chrám přijdu:( Melichar si to ale prý pořádně užil, dokonce se seznámil s nějakými mladými jeptiškami, které ho zasvětily do tajů jakéhosi rituálu… Tak třeba sem o tom napíše něco víc:)

Mno rituálu… Oslavování Buddhy na dalších pár způsobů, tentokráte jsme na ně lepili jakousi divnou tekutinou zlatý čtverečky a pak nám (ještě se tam nachomýtnul jeden bezvěrec) odzvonily :) že prý hodně štěstí do Nového roku (oni ho mají až na jaře :). Jenom jsme si s Kačkou dali rande pod schodama a já to (tradičně) nestíhal, tak se všichni divili, co za šílence se to chce zabít na posvátným místě :)

Z Krabi odjíždíme na Kho PhiPhi lodí. Sedíme na přední palubě společně s dalšími baťůžkáři a je tady docela veselo. Zvlášť, když nás občas umyje nějaká větší vlna:) Můj první dojem z PhiPhi není nijak valný. Je zatažená obloha, občas spadne pár kapek a spousta otravných naháněčů se nám snaží nabídnout jejich právě ten nejlepší a nejlevnější hotel. Nakonec zůstáváme v dormu, jehož majitel si není jist, jestli je tam nějaká volná postel. Spíš si myslí, že ne. Kde budeme spát se ukáže až večer. Přesto to ale riskujeme, necháváme tam batohy a jdeme se rozhlédnout kolem. Melichar shání nějaký šnorchlovací výlet na lodi na zítřek, já se zítra budu flákat po okolí a dělat povinnosti do školy (ani se mi nechce věřit tomu, jak se snažím vypadat zodpovědně).

Celý ostrov je docela pěkně opraven, někde ale ještě najdete teprve vyrůstající budovy. Thajci po neštěstí na konci roku 2004 nenechávají nic náhodě a snaží se být připraveni pro všechny případy. Občas narazíte na takovou velkou červenou bednu, na které je napsáno, že jsou tam věci, jež by se vám mohly hodit, kdyby přišla další tsunami. Najdete tam také plánek, kde jste a kde by bylo bezpečně se schovat a informace o tom, co máte dělat, když se rozezní varovné sirény.

Kde jinde zkusit, jak chutná nějaká mořská příšera, než na PhiPhi? Ve strašně slušňácké restauraci si dáváme nějaké škeble a chobotnicky. A taky naše první thajské pivo. Melicharovi moc nejede, ale mně se zdá dobrý:) Večer trávíme na dormu, kde Melichar debatuje s ostatními ubytovanými a nenápadně se snaží zjistit, jestli je nějaká ta postel volná:)

Sobota 6.5.

Naše společné cesty se pro dnešek rozdělí - Melichar jede na šnorchlovací výlet kolem Kho PhiPhi a já se jdu mrknout na ostrov pěkně zvršku - z View pointu. Čím víc se vzdaluju centru vesničky, tím více polorozpadlých a teprve teď opravovaných domků potkávám. Na kopec se jde samozřejmě po schodech. Pořádně mě z toho bolí nohy, ale výhled na ostrov je vážně pěkný. U vyhlídky je také krásná zahrada se spoustou kytek. Všechno fotím a užívám si. Nakonec narazím na ceduli, že pokud by přišla tsunami, tady je vhodné místo pro ukrytí se. Další moji zastávkou je hlavní molo, kam připlouvají všechny lodě z okolních ostrovů. Mým záměrem ale není pozorovat lodě, leč rybky, které plavou v průzračné vodě hned u mola. Nějaká malá holčička jim háže kousky chleba a ryby se o ně perou:) Celý den je dost zataženo a občas i prší. Louskám tedy Čechova Hanumana v našem dormu a když se vyčasí, pokracuju na pláži. Večer se zase potkáme s Melicharem a jdeme na thajsou masáž. Ze všech těch místních vysokých schodů máme pořádně namožená lýtka, takže masáž nohou je trošku utrpením. Zbytek těla je ale vážně úžasný:) Pěkně protažení míříme na večeři do našeho hotelu. Vaří tady dost dobře, dokonce i za dobře ceny, ale zase mě chytla žravá, takže se mi porce zdají příliš malé… abychom ještě zaplnili prázdná místečka v žaludku, jdeme na palačinky. Melichar si dává citrónovou s cukrem, já mangovou a jako bonus ji mám politou něčím, co se dost podoba Salku. Prostě dobrůtka:) Večer se na našem dormu koná malá párty. Naší spolunocležníci sedí na postelích, hrají na kytaru a hulí trávu. Když se odeberou do hospody - asi v 11 večer, konečně uléhám a usínám. Je zvláštní, jak je člověk z toho nicnedělání unavený:) V budoucnu sem Melichar přidá i svoje povídání o šnorchlování.

Slíbené povídání o šnorchlování… Ráno, když Dorm měl po těžké parbe půlnoc (rozuměj kolem půl deváté), jsem zjistil, že je docela kosa (na místní poměry :) a zataženo a že bude co nevidět pršet… ideální počasí na výlet. Ale říkal jsem si že se aspoň nespálím (ne úplně se to podařilo, což jsem pocítil při večerní thajské masáží). Výlet lodičkou s tak asi 20 dalšími nadšenci na lehce rozhoupaném moři byl takový zvláštní. Většina lidí se nějak moc nebavila se zbytkem krom té svojí skupinky, což byla škoda. Korály ale byly tradičně úchvatný (i když značně doničené Tsunami) a symbolický výlet na ostrov Kho PhiPhi Leh (menší že dvou ostrovů na PhiPhi - věští na kterém je téměř veškerá aktivita je Kho Phiphi Don) byl taky příjemný. Sranda byla s mořským kajakem, kde měli jinak natočený listy pádla než jsme zvyklí, já s tím měl trochu problém, ale to asi nedoceníte :) Celý výlet měl jenom jeden mráček (krom toho na nebi, kterej, potvora, odplul jenom asi na půl hodiny), že všem říkali, že je všechno v ceně včetně jídla. Pravda to byla, jenom většina by toho jídla ocenila tak třikrát tolik, takže jsem to po návratu musel chca nechca spravit palačinkou :)

Neděle 7.5.

Loučíme se s Kho PhiPhi a odplouváme na Phuket. Je to ostrov spojeny s pevninou silnicí, takže odtud budeme večer odjíždět autobusem do Bangkoku. Phuket je město celkem o ničem. V okolí je pár zajímavých věci, jako třeba motýli farma, cetrum projektu pro návrat opic do přírody nebo vodopády. Nemáme ale ani dost peněz, ani dost času, abychom se tam podívali. Procházíme se tedy po městě, které je vyhlášeno tím, že se tady výborně nakupuje. To pochopíme hned, když náš taxikář v půli cesty na nedělní trh zastaví a prosí nás, jestli by nás nemohl povozit po trošku jiných obchodech. V každém obchůdku dostane razítko a když má 5 razítek, dostane njakou odměnu. Času máme dost, takže proč mu nedopomoci k razítkům:) (ještě nikde jsem neviděla, aby to měli tak byrokratický ošéfované) Nejdřív nás dovezl do príma obchodu se zlatem, stříbrem, drahým kamením a hedvábím. Když jste koupili jednu věc, dostali jste druhou zadarmo. Našli jsme tu i pár zajímavých předmětů, které jsme přece jenom koupili:) Druhý obchod byl plný vzácných a krásných věci, ale jelikož se cenové pohybovaly od tisíce bahtu nahoru, měli jsme smůlu:( Jinak ostatní obchody v Phuketu vypadají buďto jako vietnamské tržiště nebo jsou tady veliké zápaďácké obchoďáky.

Pondělí 8.5.

Ráno se probouzíme už v Bangkoku. S mladým Korejcem se presunujeme z autobusáku na Khao San Road, centrum všech baťůžkářů hledajících levné ubytování a společně hledáme nějaký guest house. Korejec je dost super:) A umí japonsky:) Hledáme a hledáme tak dlouho, až nic nenajdeme a zase skončíme tam, kde minule. Co už. Korejec nás ale opouští, neboť jeho průvodce slibuje v jiné části města lepší a levnější ubytování.

Vydáváme se na procházku do Královského paláce. Před vstupem nás ale zastavuje nějaký kluk a říká, že Melichar není dost vhodně oblečen, že v tříčtvrťácích do paláce nesmí. (V královském paláci je totiž svatyně, kde je uložen smaragdový Buddha. Je to tedy nejposvátnější chrám.) Taky nám prozrazuje, že je dnes buddhistický svátek, a to znamená, že mají otevřeno i takové temply, které jsou jinak zavřené. Stopuje nám tuk-tuk a řidiči vysvětluje, kam nás má zavést a za kolik.

Nejdřív jedeme do templiku, kde je velký sedící Buddha. Potkáváme tam nějakého pána, který Melicharovi povídá o takové akci, která během letošního roku v Thajsku probíhá - když si v nějakém speciálním luxusním obchodě necháte na sebe ušít jakýkoli oděv, stanete se členy nějakého spolku. Výhodou toho všeho je, že členové spolku mohou 5 let čerpat slevy na další a další oděvy. Dá se to objednávat přes internet a ušité zakázky doručují kamkoli do světa. Naší další zastávkou je právě onen luxusní obchod. Melichar si vybral pěkný materiál a zítra by měl mít ušité sáčko:) Dál nás tuk-tukman veze do nějakého dalšího chrámu, kde je opět obrovský Buddha - tentokrát stojící. Kolem je roztroušeno několik svatostánků, kde se modlí Thajci.

O Královském paláci, ve kterém jsme se byli podívat odpoledne (už řádně oblečení) vám něco napíšu až příště. Až se mi to trošku rozleží v hlavě:)

Poslední dnešní novinkou je to, že se pokusíme z Bangkoku odletět už zítra. Vypadá to totiž, že se 10.5. nevejdeme do letadla, tak to zkusíme ještě o den dřív… Držte nám palce…

Další cesta

Bangkok > Kwai (pokud neodletíme) > Bangkok a potom už domů:(

Čtvrtek 11.5. Jsme šťastné doma, živí a zdraví. Deníček určitě dopisem, jenom co se vymaníme z věcí „nejpozději včera“… :)

Melicharovy poznámky a zážitky jsou psány kurzívou :) To jenom tak pro pořádek, aby to nevypadalo, že mu kradu autorská práva:)

 
cesty/thajsko_2006/denicek.txt · Poslední úprava: 2006/12/29 00:23 (upraveno mimo DokuWiki)

TOPlist