Kapitola pata

Stale zijem. Mrknete i na predchozi kapitolu ctvrtou, pribylo tam od minula jeste par radku :-)

Sobota 25.8.

Rano se budime na nasem placku nedaleko sterkovny. Jak je v kraji zvykem, vyhani nas slunce, ktere promenuje zdejsi prostredi v rozpalenou pec v tak nemuslimskou (mistni alternativa pro nekrestanskou) hodinu jako je pul sedme rano.

Zivorici stromy ve vyprahlem wadi

Dali jsme souqu v Nizwe jeste jednu sanci… o moc rusneji nez predesly den - tedy v patek, kdy maji muslimove vikend, tady teda nebylo. Tak jsme se sli aspon podivat do mesity. Mesity sultana Qaboose, tak se tady totiz jmenuji vsechny mesity, nicmene jako jedna z mala je pristupna pro turisty (pokud je zrovna mezi 7 a 11 a.m.,jste dostatecne obleceni a vyzuti). Hned u dveri se nas ujima hlidac. Nejdriv overuje, zda nemame v sandalech schovane jeste jedny boty, kterymi bychom chteli znesvetit svatou pudu a pak nas vede pres dvorek (ve skutecnosti skolu s jedinou ucebnici - Koranem) do hlavni lode - motlitebny. Jako v celem omanu se zde snoubi tradice a moderna. Aby se verici netlacili a soucasne efektivne vyuzivali plochu motlitebny, jsou na koberci vyznaceny obdelniky, pricemz kazdy pojme prave jednoho vericiho pri motlitbe. Kazdy z techto „slotu“ vyobrazuje mesitu ve meste Mekka, ono pro muslimy nejsvatejsi misto. K Mekce je nasmerovan i mihrab - vyklenek ke zdi, smerem ke kteremu jsou verici pri motlitbe otoceni celem. Jednoduche a elegantni - nepotrebujete vedet, kterym smerem je Mekka, staci se v mesite podivat po vyklenku. Dalsimi znaky moderny jsou napriklad vetraky, PA (audio aparatura) a elektronicke zabezpeceni. Tradicni jsou naopak skrinky s kominky vytisku koranu, zdobene sklenene lustry a vubec celkova atmosfera.

Po mesite mirime do pevnosti. Ta je moc pekna, v mistnostech jsou vystaveny vsemozne predmety, oproti Salalahu ale vystridaly vsudypritomne kadidelnice hlinene dzbany na vodu, ktere se zavesuji do pruvanu, aby v nich voda zustala studena. V Omanu neni nic cennejsiho nez studena voda (tedy alespon pro nas)! Protoze je dnes vazne dost horko, asi 45 stupnu Celsiovych, koncime prohlidku v hradni kavarne. Zdejsi hrady a pevnosti jsou totiz prizpusobene velkemu zajmu turistu. V podhradi lze nalezt kavarnicky, obchudky se suvenyry a samozrejme yachody. Evropske zachody, zadna dira do zeme! Omanci jsou tak pripraveni na naval zapadnich turistu a spravci hradu vyhlizi plne autobusy. Zatim je tady turistu hrstka. Za celou dobu, co jsme tady, jsme potkali 2 skupiny turistu.

Na obed jsme zasli do restaurace Bin Ateeq, ktera slibuje tradicni arabske jidlo i prostredi. Kazda skupinka ma pro sebe vyhrazenu vlastni mistnost, kde se sedi na zemi na koberci a stul byste tady hledali marne. Dali jsme si arus abiyadh ma ghambasa malah, specialitu regionu Dhakiliya, kde se prave nachazime. Susene rybi maso ve slanokyselem nalevu s ryzi.

Mestecku Tanuf, kam jsme se po obede presunuli, vevodi ruiny hlinenych domecku. Nektere jsou jeste vcelku zachovale, nejlip je na tom mesita (ze by vule Allahova?). Ruinami proteka falaj, kterou hodnotime nejvic kladne. Cachtame si nohy a doufame, ze to vedro co nejdriv pomine!

K veceru prijizdime do vesnicky Misfah. Zajimava je tim, ze je ukryta v horach a jsou tady krasne palmove plantaze s falajemi, ktere k jednotlivym palmam privadi zivotodarnou vodu. Do setmeni zbyva uz jen chvilka, prochazku proto omazujeme jen na watchtower na skalach a falaje si nechavame na zitrek.

Hodlame se ubytovat u piknik spotu, placku se striskou, nedalekymi zachody a tentokrat dokonce i se sprchou. Naprosty luxus. A to vse zadarmo. Vzpominate, co jsme psali o tom, ze Oman je pripraven na naval turistu? Az do noci nam delaji spolecnost arabsti pubertaci.

Nedele 26.8.

Rano nas ze spanku vytrhava meceni koz, ktere se pasou nedaleko verejnych zachodku. Dalsim rusivym elementem je Ind, ktery zacina urputne uklizet zjevne dlouhou dobu neudrzovane verejne toalety. Pozdeji mi jeho dilo pripomene historky z vojny, slychane od starsich a moudrejsich kamaradu - ze pry co je mokre, povazuje se za ciste. Posledni kapkou je dvojice bagristu, ktera si i se svym pracovnim nacinim prijizdi nabrat chlazenou vodu do osoupane PET lahve.

Dopoledne travime zdravotni prochazkou mezi mistnimi palmovymi plantazemi, ktere pokryvaji udolicko a nad kterymi jak hrady bdi nizke domky z hlinenych cihel. Husty palmovy porost sice skyta stin, nicmene 45 ve stinu se nasinci spatne snasi i v tom stinu. Pomalu se prochazime po chodnicku, ktery je dokonce olemovan turistickou znackou - mistni haje nejspis laka znacne mnozstvi navstevniku, a mistnim nejsou prilis po chuti zbloudili cestovatele. Je zde skutecne nadherne. Opravdu pohoda, v ramci zminenych petactyriceti.

Biologicke okenko 3: opet vazka

Kolem poledniho sjizdime po serpentynach dolu do mestecka Al Hamra. Chceme na obed. Restaurace nam s blizici se obedovou pauzou zaviraji pred nosem, opet tedy koncime v zastrcenem cofee shopu u Indu. Tentokrat uz vime, ze je potreba vzpomenout na par nazvu tradicnich jidel, jinak clovek skonci o sendvici (jak se tu rika nekdy ala hamburgeru, nekdy shwarme v placce - chapati).

Po obede se vydavame do stareho mesta, tedy stare vesnice. Stoji zde dalsi nekolikero tradicnich domku z blata, tedy nepalenych cihel a kameni se stropy z palmoveho listi. Ty zdejsi jsou nekolikapatrove a casto pomerne zachovale, jeden z nich je udajne stary cca 4 stoleti.

Male Dish-Dashe pro predskolaky

Opoustime hory a podhuri, a jedem se podivat smerem k pevnosti Jabrin – jedne s udajne nejzajimavejsi a nejlepe dochovane a zrestaurovane pevnosti v celem Omanu. Nejprve pouze omrknout teren a najit si dopredu misto naspani. Po prijeti na misto nas arab na vratnici presvedcuje, ze klidne mame jit dal. Pry i kdyz za pul hodiny jsou ctyri hodiny a konci otviraci doba, tak to nevadi, nekdo tam bude a pusti nas ven i pozdeji. Coz v podstate znamenalo, ze ind v monterkovem overalu dnes zametal nadvori (malym smetackem a lopatkou) az do pul sedme.

Po prohlidce se vracime do Bahly na mistni prosluly souq - trziste. V jeho stredu jsou udajne stromy pripoutane retezy, aby je neodnesli nedobri dzinove. Souk nenalezame, pouze jsme v ramci doptavani skoncili u skupinky gastarbeiteru z Pakistanu na caji. Bydli tu 4 v malem pokoji asi 3×3 metry, nejmladsimu je tak pres dvacet, nejstarsi vypada na 40. Pracuji v Omanu ruzne dlouho - dva, ctyri, sedm a patnact roku. Domu temer nejezdi a svorne chteji brzy (za rok, za dva, rikaji) odjet zpet domu. Sedime s nimi asi hodinu, pijeme caj a cpeme se susenkami s chemicky pomerancovou prichuti. Pokoj, ve kterem sedime, je maly a plny veci, na druhou stranu pomerne cisty a uklizeny, predmety denni potreby se zdaji byt ucelne usporadany. Nechybi televize, lednicka ani klimatizace. Nemam ani v nejmensim dojem, ze sedim mezi nejakymi ztroskotanci ci zoufalymi lidmi. Jsou zde, protoze zde maji praci a jsou za ni vyrazne lepe placeni nez doma. Ziji zde nejspis skromne, ale zjevne spis proto, ze si chteji penize posleze uzit doma. Doopravdy zajimave setkani, jake se postesti malokdy.

Pondeli 27.8.

Najit souq v Bahle je vcelku umeni! Nebo mozna jsme uz z toho vedra lehce unaveni… Misto souqu jsme ale nasli rodinnou keramickou manufakturu. Vsichni clenove rodiny se tvarili velice zamestnani a najaty Ind vyrabel jeden hlineny dzban za druhym, jakoby je sypal z rukavu! Udelali jsme tady maly nakup a nasledne jsme na naleznuvsim souqu koupili misku chalwy. Nejvetsim highligtem Bahly hned po Jabrinu by mohla but obrovska pevnost, ktera se nachazi primo v centru Bahly. Bohuzel uz se nekolik let opravuje. K pevnosti patri taky obrany val, jez se tahne nekolik kilometru kolem mesta a je stale jeste vcelku zachovaly.

Hrncir, Bahla

Pri vyjezdy z Bahly jsme se jeste zastavili u obrovske mesity. Lonely Planet se o ni sice nezminuje (on se totiz nezminuje temer o nicem), ale je to vazne nadherna stavba. Jeste pred vchodem na nas ceka zelena cedule duverne znama z Nizwy. Do mesity muzeme jako nemuslimove jenom mezi 7. a 11. hodinou dopoledni. Hmmm… sakra, je 11:45:-( Na placku pred mesitou potkavame Inda, ktery tady pracuje jako uklizec. Ptame se, jestli bychom nahodou alespon na nadvori mesity nemohli a on jen prisne krouti hlavou. Davame se tedy do reci aspon s Omancem, ktery nema nic lepsiho na praci nez chytat lelky. Zanedlouho pribehne Ind, ze nam domluvil, abychom se do mesity skutecne mohli podivat. Dvere moodlitebny nam ale zustanou zavrene. Nevadi, aspon neco:) Simon si v klidku foti a mne je stale v patach Ind a ukazuje mi, kde spravuje elektriku, kde je umyvarka, schodiste na minaret (zamcene) a podobne pro me naprosto nezasadni mistnosti a kouty. Od lelkujiciho Araba, ktereho jsme zaujali exotickym zjevem se dozvidame, ze se jedna o druhou nejdulezitejsi mesitu v Omanu (prvni se nachazi v Muscatu). Je vazne nadherna, Indove se opravdu cini, takze je vse nablyskane a cele nadvori zari cistotou.

Mala mesita Sultana Quaboose v Bahle

Nakonec nas zve Arab do sveho nedalekeho domu. Inda bereme s sebou, protoze jak se pozdeji ukazuje, je to Ahmeduv sef. No, to jsme teda necekali, ze udrzbar v mesite muze byt taky neci sef. Ahmed je pry ridic, ktery vozi Indovi potrebne pomucky. Ahmeduv dum je typicky arabsky - okolo domu zahradka s palmami, uvnitr nemnoho nabytku, sedi se na zemi na koberci. Kazda mistnost je ale ozdobena umelohmotnymi kvetinami a nejdulezitejsi veci zde je hned po zaramovanem obrazku sultana Qaboose (vzpomente si na naseho pana prezidenta nad skolnimi lavicemi) televize.

Simon zustava v muzskem pokoji, ja se jdu kamaradit s holkama. Ahmed ma ctyri sestry a maminku, pozdeji se nam pridala i zena Ahmedova bratra, takze nas byl plny pokoj a veselo taky bylo. Po atlase jsme nekolikrat prejeli prstem trasu CR - Oman, popovidali jsme si o vsem moznem, prestoze anglictinou nikdo z Ahmedovy rodiny prilis nevladl. Ahmed neco umel a nejvetsi king byl Ind. Protoze ale Ahmed byl v muzskem pokoji, domlouvaly jsme se rukama - nohama a slo to:) Spolecne jsme s Ahmedovou rodinou poobedvali kure s palivou omackou a ryzi a stravili tady vlastne celou siestu. Nejvic Ahmeda a jeho sestry pobavil fakt, ze jsem jedinacek. A tim, ze to u nas v Evrope neni zase tak neobvykle, jsem celou rodinu naprosto odrovnala.

Jedna z Ahmedovych sester, Tanya, nadherne kresli a ja jsem od ni dostala krasnou kresbu. Tim se roztrhl s darecky pytel a ja jsem si pripadala jako o Vanocich. Nakonec jsme si krome kresby odnesli satek na turban, nastenne hodiny, „diamantovy“ prsten, modlici koralky… a to jeste zdaleka neni vse.

Kacencin diamantovy prsten

A na zaver opet spolecna foto, abyste nam verili, ze jsme tu oba. Mejte se …

Opet spolecna foto

Z Nizwy Kaciii a Simon

 
cesty/oman_2007/denik/d2-kapitola5.txt · Poslední úprava: 2007/08/27 18:10 autor: srerucha

TOPlist