Kapitola 4.

.. ted uz vime, ze cesty jen do Omanu, nikoliv do Omanu a UAE. Dekujeme za lavinu mejlu, ktere jste nam poslali po poslednim updatu denicku. Mel jsem mejlbox uplne zahlceny temi 4 novymi zpravami :-). Minule jsme zakoncili opet v Salalahu, v druhem nejvetsim Omanskem meste, lezicim na jiznim pobrezi zeme.

Ten vecer uz jsme se pouze stavili do lekarny pro mistni repelent. Kdyz jsme ho behem dalsich dni vyzkouseli, overili jsme si, ze na mistni bodavy hmyz je nejlepsi mistni repelent. Nastesti jsme zatim nemuseli zjistovat, zda to i zde plati i o ridke stolici.

Utery 21.8

Rano se snazime vstat brzy. Neuspesne. Tim nastartuje tempo celeho dne, kdy puvodne jsme velice zahy chteli opustit mesto a vyrazit zpet na sever. Nejprve jdem poridit nejake nahradni soucastky na sbirku vodnich dymek, ktera nam zabiram isto doma. Nakonec je z toho i jedna nova, abychom se po vecerech nenudili. Pak jdeme shanet pohledy, pak jeste vymenit par ojro, pak jeste poridit mistni SIMku, abychom mohli vyridit nektere telefonicke zalezitosti (mame cislo +968 99 817 089, napiste nam sms :)

Najednou je zase poledni vedro a nevyhnutelna siesta. Mame hlad. V sea food restaurant maji akorat oschlou smazenou rybu. Zkousime Chinese Restaurant, vypada veru luxusne, ale maji tam to stejne co indove v „Arabic and Chinese food“ - tedy indo-pakistanska tradicni jidla. Takze opet koncime za rohem u Inda.

Odpoledne mame jeste dobrou vuli sehnat znamky na pohledy domu rodicum, ktere jsme napsali v ramci cekani, az bezejmenny Ind ulovi rybu. Soucasme hledame jeste muzeum, ktere chceme navstivit. Nejprve jsme nasli velkou bilou budovu, kde by melo byt muzeum. Polonahy asimetricky polonahy pakistanec (asi metr na vysku, asi metr na sirku) ve vratnici nam posunky naznacuje, ze ted tu chcipl pes, ale ze v pet OK. Dobra, jdem najit postu, ktera je za rohem. Postu najdeme, pak ale jeste musime obejit asi 2km kolem bloku, abychom se k poste dostali z te stany, co je vchod. Tedy z te strany, co je primo asi 100m naproti muzeu.

U posty sedime a cekame na schodech, nakonec to vzdavame, asi to tu bude premavat az rano. Jdem k muzeu. Tady nam nahodily kolemjedouci povida, ze v teto budove muzeum rozhodne neni, ze tady je knihovna a ze muzeum je „other place“. Bloumame kolem. Nakonec se ptame na vratnici nejake vladni budovy, kde nas poslou hadejte kam. Do te velke bile budovy. Pakistanec nas neregistruje, za strazni budkou si zalozil ohynek a opeka si kebab ke svacine. V podstate si nas nevsima vubec nikdo. V hale jsou fotky od cestovatele Wiliama Thesingera, ktery v obdobi 1945 - 1950 podnikl nekolik dobrodruznych pouti po uzemi dnesniho Omanu. Kdyz ho pri posledni ceste malem popravili, tak radeji prestal. Za halou jsou pouze prazdne chodby a saly, a nam konecne dochazi, ze muzeum jsme videli uz pred par dny, akorat se prestehovalo. Proto jedni tvrdi, ze tu muzeum je a druzi tvrdi other place.

Biologicke okenko, druha cast: Jesterka Pustinna

Radeji opoustime tento pozemsky raj se snizenou viditelnosti. Prejizdime hory, ktere oddeluji tento sezonni raj (kdyz prejdou monzuny, tak se zelena oaza zmeni v depresivni pustinu) od pustiny, ktera pokryva velkou cast omanskeho uzemi. Se zapadajicim sluncem odbocujeme k kadidlovnikovemu parku, testujeme rano nakoupene zbozi. Dobre tahne :)

Streda 22.8

Rano se probouzime dost netradicne. Probouzime se tim, ze se neprobouzime vedrem - cirou nahodou jsme si vybrali previs, pod kterym je az do deviti hodin stin.

Jdeme se projit po parku. Stojime (a parkujeme) na pustem skalnatem vrcholku, ktery je zdoben ceduli, hlasajici pritomnost kadidlovnikove zahrady a sadou patniku, ktere hlasaji vedeni optickeho kabelu. Pod nami se rozprostira plan, kde v pravidelnych rozestupech rostou ruzne stare kadidlovnikove stromo-kere. Nezavisle na stari vsak jsou znacne pokrivene. Jejich koruna tvori plochu, jako by se strom snazil minimalnim mnozstvim listu zastinit co nejvetsi plochu zeme, aby zachranil par stop vlhkosti pred nemilosrdnym zarem zdejsiho poledniho slunce.

Pri poskozeni svrchni vrstvy kury (ke kteremu dochazi casto zamerne) zacne strom produkovat aromatickou pryskyrici, ktera za par tydnu ztvrdne temer na kamen. Tato ztvrdla pryskyrice je ono slavne kadidlo, pouzivane v ruznych alternativnich lecebnych systemech, pro obradni ucely a ledasco jeste. Zdejsi oblast je temer vyhradnim producentem kadidla, ktereho je nekolik typu (podle regionu, lisi se mj. treba barvou).

Oman je zemi, ktera sponzoruje svuj progresivni rust prodejem ropy

Zbytek dne v podstate temre bezezbytku travime presunem smerem k 1024 km vzdalenemu Muscatu, kde si chceme vyridit nutne zalezitosti pro navstevu emiratu. Po ceste projizidime nekonecnou pustinou, obcas lze v dali videt ropnou rafinerii s vecnym ohnem ci primo tezebni rig. Zastavujeme na solnych planich - kusech pustiny, ktere jsou pokryte soli. Sul zde udajne zustava po vyparu slane vody, uplne nerozumime, jak se sem slana morska voda dostava (nejblizsi pobrezi je cca 250 km).

Nakonec nechavame Muscat az na dalsi den, ulehame nedaleko Nizwy v mestewcku Birkat, kde hledani mista na dve karimatky pripomina hledani tehoz napriklad v kamenolomu. Ci v mestecku Senj na pobrezi Jadranu.

A na dalsi dva dny dostava slovo Kacka.

Ctvrtek 23.8

Pevnost strezici oazu

Patek 24.8

Rano nadobro opoustime Birkat (i kdyz nikdy nerikej nikdy, ze…) a jedeme smerem Nizwa. Pavel ve svem denicku pise, ze Nizwu hodnoti jako nejkrasnejsi omanske mesto, Lonely Planet pise, ze je tady hafo turistu.

Jedeme to omrknout na vlastni oci:) Nizwa je opravdu moc krasne mesto, ktere se dost lisi od vetsiny ostatnich omanskych mest. Je plne zelene, na ulicich jsou videni nejen palmy, ale i listnate stromy, pod kterymi odpocivaji upracovani Indove.

Dopoledne by se mel na mistnim souqu konat dobytci trh. Jsme na to sost zvedavi - slyseli jsme zvesti o tom, jak jsou vsechna zvirata nahnana do takove mensi kruhove areny a Arabove kolem na sebe vzajemne porvavaji a smlouvaji o cenach… Kdyz jsme na souq prisli my, kousek od zminovane areny byla privazana jedna krava a kolem ni zadni pokrikujici Arabove… no, asi dneska bylo moc dobry zbozi a bylo hned vyprodany. Kdyz ted mame relativne dost casu, treba se do Nizwy jeste vratime.

Zklamani dobytcim souqem jsme prosli souqem specializovanym na ovoce a zeleninu, kde par prodavajicich hrde vystavovalo par poslednich oschlych kousku. Asi v jedenact dopoledne neni vhodna doba, zkusime to vecer:)

Nadoby na vodu

U handicraft souqu nam uz bylo jasne, co myslel Lonely Planet tim turistickym centrem - videli jsme asi 4 dalsi turisty (belochy, turisty Araby vetsinou nepozname). S jednim z nich, Nemcem, ktery se zrovna vraci z Indie a chce si jeste uzivat dovolene v Omanu, jsme se zapovidali na prave ta dlouhou dobu, aby nam stihly zavrit vsechny dosud otevrene obchudky kvuli sieste. Navic je dnes patek (arabska nedele), takze vsichni spechaji do mesity. Jenom Indove se znudene potuluji po ulicich.

Abychom mohli dokoncit rozhovor s Heinrichem, nasli jsme jedinou otevrenou restauraci v Nizwe (samozrejme indickou) a nadlabli se tady skvelych placek s houmusem (zdejsi houmus nema nic spolecneho se zeminou, je to moc dobra pasta z kdo vi ceho, ktera se podava snad ve vsech statech arabskeho sveta). Po rozlouceni s Heinrichem jsme usousili, ze v Nizwe je moc teplo (asi 45 stupnu Celsia) a vydali jsme se k Falaj Daris, coz je falaj nedaleko za mestem, ktera je prestavena na park, aby tady mohli Omanci radostne piknikovat. Kdyz uz jsme u tech pikniku… Omanci poradaji sve pikniky naprosto kdekoli a kdykoli. Treba o pulnoci na poli.

Nasli jsme odlehle misto u falaje a s nadsenim se v ni vykoupali. S nadsenim a taky dost rychle - Omanci totiz neradi vidi, kdyz se nekdo koupe vysleceny. Simon dokonce nasel nekde napsane, ze je i v nejake vyhlasce, ze zeny musi mit vzdy zakryta ramena, stehna a bricho.

Spime na poli za Nizwou, mistni hotely nas totiz moc nenadchly svou cenou.

Mejte se prima, zase nekdy na videnou. A taky nam napiste mejla ci smsku, at vime, zda to tady nekdo cte :)

Z Nizvy zdravi Kacka a Simon

PS: Mame se dobre. A abychom se meli jeste lepe, uzivame si Terry Pratchetta (Zasl/rana posta) a dalsich neresti.

Ale jo, mame se dobre :)

 
cesty/oman_2007/denik/d2-kapitola4.txt · Poslední úprava: 2007/08/27 17:35 autor: kacenka

TOPlist