Kapitola 3.

Tak jsme tu zase, zivi a zdravi. Tentokrat mame i par obrazku, ale spis tak ilustracne.

Minule jsme skoncili v Salalahu, druhem to nejvetsim meste Omanu, ktere lezi daleko na jihu. Ten vecer jsme jeste navstivili smenarnu. Smenaren je zde pomerne prehrsel, lec ne kvuli hordam zapadnich ci arabskych turistu chtivych mistni meny. Vsechny smenarnicky, smenarny i pobocky bank jako hlavni cinnost zjevne provozuji prevody penez do ciziny - v pripade Omanu do Indie, Pakistanu, Bangladese a podobnych koncin. Po te, co jsme par takovychto zarizeni obesli (kvuli lepsimu kurzu, rozdil na 400 eurech cinil skoro 10rialu, tj. 20eur), vybrali jsme si to, kde pan za pokladnou vyhodil vsechny nebohe Indy, kteri mu chteli zaplatit provizi ze sve tezce vydelane vyplaty, a vzal nas hned na radu.

Patek 17.8.

Rano jsme se probudili. Ale narozdil od predchozich dni v Omanu nikoliv vedrem, ale proste jen tak. A bylo to dobre, ze jsme se probudili - kdybychom spali jeste chvili, probudilo by nas stado krav, ktere se kolem naseho stanu presouvalo na pastvu.

Zasadnim problemem dnesniho dne bylo rozhodnout, zda vyrazime obhlizet krasy a pametihodnosti smerem na zapad ci smerem na vychod. Tato zdanlive trivialni zalezitost nas nakonec stala temer par hodin casu.

Kacka na dunach

Nakonec jsme vyrazili na zapad, k mestecku Mughsail, kde jsou k videni slavne „blow-holes“. Jsou to v podstate kominy, u kterych jeden konec usti do more a druhy na skalisku. Kdyz prijde spravna vlna, vytryskne voda skrze zmineny tunylek a vytvori efektni gejzir. Divame se, jak se mala Arabatka nechavaji gejzirem nafukovast jako mali michelinci a se slzou v oku vzpominame na gejzir ve slovenskych Herlanech.

Krome utesu lze narazit na hezke vyhledy na more, skaliska a na horske panorama za nami. Skoda je, ze nam vyslo nepriznive pocasi, a viditelnost je asi 50 metru, coz ani na jedno ze zmineneho neni prilis mnoho.

Promaceni slanou morskou vodou jsme se vecer rozhodli pro sprchu. Koupelnou nam byl interier silnicniho mostu na pribrezni dalnici, sprchovou ruzici pak PET lahev s provrtanym vrskem. Clovek stale zaziva neco noveho.

Sobota 18.8.

Dnes okukujeme naopak oblast vychodne od Salalahu. Bohuzel krasne vyhledy a dokonce i navsteva nekterych zajimavych prirodnich utvaru nam zcela znemoznilo mizerne pocasi. Karma dne se vylepsila az vecer, kdy jsme zapadli na sisu do restaurace za mesteckem. Tady jsme meli komunikacni problemy s obsluhujicim pakistancem, az nam nakonec jeden Arab ze skupinky karbaniku od vedlejsiho stolu delal tlumocnika. Diky nemu jsme meli grilovane kure po tradicnim omanskem zpusobu. Arab se jmenoval Chalid a stravili jsme nakonec nekolik hodin v druznem hovoru. Dozvedeli jsme se treba, ze za rychlou jizdu je pokuta jen asi 500Kc. Ale musime si davat bacha na cerveneho panacka, pac za projeti na cervenou jsou dva dny basy nepodminene. Taky uz konecne vime, jak je to tady s tou vodni dymkou (zde nazyvanou sisa). Kourit v Omanu smite, ale nesmite u toho byt moc videt:) V praxi to funguje tak, ze hospudky na puli cesty mezi vesnicemi vesele dymky nabizeji. Vecer si muzete zakourit i venku, pres den pouze uvnitr hospudky ci coffee shopu (nejhledejte v tomto nazvu zadnou spojitost s evropskymi coffee shopy, tady se vazne podava jen caj, kafe a kdyz mate stesi, tak i shwarma).

Vecer si steleme v peknem altanku na plazi, kde mam rano zalusk na foceni. Stan nestavime, jednu strechu nad hlavou uz mame, ne?

Nedele 19.8.

V noci stavime stan. Jsme za tech par hodin pokusu o spanek tak postipani a napuchli, ze uz se do nej skoro nevlezeme.

Rano vyrazim s dlouhym sklem lovit fotky ptaku. S ptaky je to slabsi, tak jsem se nakonec preorientoval na hmyz.

Vazka

Dopoledne obdivujeme pevnost v mestecku Taqa. I kdyz splnuje vsechny prvky omanskeho hradu / pevnosti, je to vcelku zajimava splet schodist, chodbicek a uzkych dvirek. Ackoliv ma pevnost 3 veze, dominuje ji kokosova palma, stojici na nadvori (PS: hrad na obrazku je jiny hrad, jmenuvite cosi cosi bin hassan z asi pred tydne).

Panorama hradu

Pres poledne jdeme posedet jeste jednou s Chalidem na caj, a odpoledne nas bere na vylet do hor. Vyhledy na strane ku mori jsou porad stejne mizerne, takze nejzajimavejsi je okruzni trasa po nahorni planine Jebel Samhat. Mirne zvlnena plan ve vysce cca 1km zde tvori postupny prechod mezi sezonne bujnou vegetaci uboci exponovanych smerem k mori a letnim monzunum a vecne pouste ve vnitrozemi arabskeho poloostrova. Nezije zde nikdo, krome vojenske posadky (ktera hlida zemi pred paseraky kadidla) a horalu, kteri zde obcas protahnou i se svymi kozami a velbloudy.

Jemensti hudebnici na performance

Vecer se vracime zpet do Salalahu, kde navstevujeme mistni oslavu, jeste jsme presne nezjistili ceho. Pripomina to majales na vystavisti, prodava se popkorn, smazene kure z Kentucky, cukrova vata, panove v bilych nocnich kosilich a damy v cernych robach se 100% pokrytim jezdi na kolotoci. Top highlightem je tanecne hudebni performance jemenskeho hudebniho ansamblu.

Pondeli 20.8.

Protoze jsme se vecer rozhodli si vyhodit z kopytka a zaplatit si na dva dny hotel (pro znale - 15 rialu na dve noci za triluzkac s klimackou, spolecne wc), rano vyspavame.

Rodinny kramek s kadidlem a podobnymi smradky

Dnes stihame hrobku proroka Joba, prochazku po nekolika plazich a hlavne souq (trziste), kde se nechaji sehnat kazdodenni potrebnosti - napriklad klacik na velbloudy, tradicni pokryvka hlavy ci kadidlo a veskere prislusenstvi k nemu.

Mejte se prima, zase nekdy na videnou. A taky nam napiste mejla ci smsku, at vime, zda to tady nekdo cte :)

Ze Salalahu zdravi Kacka a Simon

 
cesty/oman_2007/denik/d2-kapitola3.txt · Poslední úprava: 2007/08/24 16:54 autor: kacenka

TOPlist