Kapitola Druha

Denik z cesty po Omanu a Spojenych Arabskych Emiratech

Stale zijeme a mame se dobre :-)

Pondeli 13.8.

Minula kapitolka skoncila v internetove kavarnicce v mestecku Sur na vychodnim pobrezi Omanu. My jsme skoncili na plazi nedaleko toho stejneho mesta, kde se zrovna konal typicky omansky piknik. To se proste sejde cela rodina, koupi si plato plechovek Mountain Dew ci Pepsi Coly a neceho na zub a potom vesele pari a zpivaji az do noci. K temto ucelum jsou na plazich postaveny takove male domecky. My v nich obcas spime:)

Utery 14.8.

Loucime se se Sur pohledem na lode Dhau. Protoze mame praci radi a neostychame se k ni priblizit na par kroku, navstivili jsme mistni doky, kde omansti pracujici (tedy Indove a Pakistanci)lode Dhau vyrabi… (a potom ze takova dhau je omanska tradice).

Ze Sur mirime na jih k pevnosti Jalan Bani Bu Hasan. Priznam se, ze jsem od ni neocekavala zadny zazrak. Pevnosti jsou tady na kazdem kroku a sestavaji se ze dvora, vezi, pana hlidace a knihy navstev. Tahle pevnost byla ale vazne uzasna. Nejen ze byla dost rozlehla, takze krome zminenych komponent obsahovala jeste dalsich spoustu mistnosti, skrysi a koutu… Hlavne byla zasazena do krasneho prostredi namodralych palem. Proste trosku zmena:) Na odchodu jsme byli pohosteni omanskou kavou a v ramci komunikacnich moznosti jsme si popovidali s pany hlidaci.

  • Simon: Kolik sem tak chodi turistu?
  • Hlidac: Hmmmmm… asi tak 40.
  • Simon: Denne?
  • Hlidac: Neee!! Za mesic!

Dalsi zastavkou bylo Wadi Bani Khalid. Hned potom, co jsme vzlezli z auta, pritocil se k nam maly klucina, Ali. Moc jsme mu nevenovali pozornost, ale jeho to neodradilo a vykladal nam, kudy se do wadi dostaneme (coz neni az tak slozita otazka, kdyz uvazite, ze jednou stranou do udoli prijedete a na druhou se vydate. Jinak byste totiz museli splhat po skalach jako zdejsi kozy) a jak je to tam strasne krasny. To opravdu bylo. Voda valici se z hor vztvorila prirodni jezirka, ve kterych se ted koupalo hafo Arabu. Cilem nasi prochazky byla jeskyne. Vsechno jsme si pekne prosli, popovidali si s mistnimi a vraceli se zpet. Protoze uz se stmivalo (to se tady deje dost brzy, v 7 je tma), Arabove se dali na ustup a my jsme se jeste rozhodli u jezirek uvarit veceri a vykoupat se. Koupat se totiz pred Araby neni dost dobre mozne. Najednou nas ale navstivil nas stary znamy Ali. Pry mu mame zaplatit za to, ze nam tak dobre poradil a ze nas dovedl az do wadi (vzdalenost asi 100 m). Mileho Aliho posilame do haje a on na nas vzapeti sesila kletbu. Teda… to jsme necekali. Po celou dobu naseho pikniku se potom bojime, aby nam neobjel klicem auto. Neobjel - v Omanu se totiz nezamyka:)

Vecer usiname za zidkou ohradky na pisek (asi 200m ctverecnich) u vesnicky Al Mintrib a rano nas ceka vylet do pouste:)

Streda 15.8.

Vstavame v pet rano. To je i na zdejsi pomery trosku brzy, takze jsme jeste par hodin lehce nepouzitelni. Vyrazime z Al Mintrib do pouste, k dunam. Nektere z nich vypadaji jako nevelke kopecky, na jine splhame s vypetim sil ( misty az vysestim ). To zvlast proto, ze po pisku se chodi dost tezko. Udelate krok a o polovinu jeho miry se svezete zpet. Nicmene je to dobra zabava a aspon poradne ocenime, ze jsme vstali dost brzy a neni nam takove horko. V pousti fotime, pozorujeme mistni hmyz a vysedavame na te nejvetsi dune. Fakt se nam tady libi. Protoze jsme ale pouceni, ze neni nic horsiho, nez stravit v pousti nejteplejsi cast dne - tedy poledne, vracime se zpet do Al Mintrib a jdeme se jeste projit do palmoveho haje.

Mezi datlovymi palmami je veden system kanalku, ten se nazyva falaj. Majitel potom jenom pusti kohoutek a vsechny palmy se zaliji samy. (Simon uvazuje, ze neco takoveho zavede u nich doma a usnadni tim sve mamince praci:-D)

Poust byla nadherna, ale je nam lito, ze jsme nepotkali zadne obyvatele pouste - ani beduiny, ani welbloudy. Zanedlouho se ale potkavame s mladym Arabem, ktery nam nabizi skutecne vyhdny obchod - za 40 OMR (asi 2400 Kc) nas vezme nasi silnicni karou do pouste a ukaze nam jak velbloudy, tak beduiny. Na to mu teda neskocime. Nase auto s nizkym podvozkem moc piskem jezdit neumi, mame sve zkusenosti… Druhy Arab uz je obezretnejsi a nabizi nam vylet vlastnim jeepem a taky za min penez - konecna domluva 25 OMR. Tomu uz podlehame, coz nakonec vyhodnocujeme jako ne uplne dobry napad. Navsteva beduinu… Arab nas zavedl do pristresku sve rodiny(asi 50m za vesnici, odkud jsme vyrazeli), spis takoveho slumu. Dostali jsme kafe a datle a mohli jsme si vyfotit pana domu. Zato jsme ale videli male velbloude, ktere se narozdil od pana beduina moc fotit nechtelo:( Projizdka byla ukoncena zbesilou jizdou po pousti.

Poust se s nami louci. Na silnici misto protijedoucich aut potkavame stado peti velbloudu. Usilovne hledaji u krajnice cokoli, co by se dalo snist. Nadsene si je fotime a potom uz mirime na severozapad.

V mestecku Ibra je stale jeste siesta. Nastesti ma ale otevren jeden coffee shop, kde se marne dozadujeme dymky. Zda se, ze jeji koureni je v Omanu zapovezeno stejne jako piti alkoholu.

Na vecer se jeste presunujeme k Al Mudaibi. Na mape je totiz znacka velbloudich zavodu, tak treba budeme mit stesti:) Smula je, ze ta znacka na mape naseho meritka zabira cca 50 km ctverecnich :-/

Ctvrtek 16.8.

Zase vstavame strasne brzy, zase v pet. Po vesnici i jejim okoli marne hledame zavodiste nebo aspon nejakeho beduina, ktery sve velbloudy na zavody trenuje. Aspon se mi povedlo dosyta rozesmat beduinku, ktere jsem pantomimicky predvadela velblouda, snazic se tak doptat, kde bychom nasli ty zatracene zavody.

Zda se, ze se nam jen velice zridka povede trefit spravnou cestu hned napoprve, stejne tak tomu bzlo i dnes na nasi dlouhe ceste z Al Mudaibi do Salalahu (dela to necelych 1000 km). Hned na zacatku jsme se ztratili v mestecku Sinaw. Osud nam ale pral a zrovna se tady konal ranni souq. Tedy trh, na ktery se sjizdeji lide ze sirokeho okoli. Byly zde k videni beduinske zeny, ktere nosi pres oblicej 'netopyri' masky. Kupodivu nemely v zasade nic proti fotaku a asi dve za nami prisly, at si je vyfotime. Jako spravni paparazzi jsme si sedli na roh krizovatky a fotili mistnaky:)

Cesta do Salalahu byla dlouha, ale kdyz se jede rychlosti 170 km/hod, tak utika vcelku rychle. Neplatime tady ale za zadne piraty silnic. Jenom jednou se po mne tak zvlastme dival pan v takovem docela nablyskanem jeepu. Az ve zpetnem zrcatku jsem zaregistroval drobny napis 'policie'. Dalnice jsou v tak dobrem stavu, ze je skoda po nich jezdit jenom povolenou rychlosti 120 km/hod. Krome kvalitniho povrchu jsou silnice dale vybaveny:

  • dvojice odpadkovych kosu (cca kazdych 20 km)
  • zabavni a odpocinkovy park (cca kazdych 300 km)
  • cedule 'pozor pisecne duny' (casto)
  • cedule 'pozor velbloudi' (jeste casteji)
  • cedule 'pozor krava' (dvakrat)
  • volne se pasouci velbloudi (obcas)
  • velbloudi prechazejici silnici (vcera jeden, dnes zadny)

Dokonce jsme se uz dnesk stali naprosto netecni k piskani, ktere vydava nase auticko, kdyz prekrocime maximalni povolenou rychlost (tedy jiz zminovanych 120km/hod).

To piskani ani neni nejhorsi … pri 160 zacne vibrovat palubni deska a rizeni je pak zazitek akusticky podobny rezani s motorovou pilou.

K veceru jsme dorazili do Salalahu. Privitalo nas prijemnych asi 30 stupnu a silena vlhkost vzduchu. A taky mlha a viditelnost asi 3 metry pred sebe . Protoze uz nas nebavi neustale bloudit a chceme proniknout do geografickych znalosti Omanu, vzkoupili jsme obchod s knihami. Asi za 600 kc jsme si odnesli mapu Omanu, Muscatu a UAE. A samozrejme i povinnou literaturu - koran.

Vecere v restauraci, ktera hlasala 'Arabic & Chinese food', nas trosku prekvapila. Na jidelnim listku jsme totiz nenasli jidlo jineho puvodu nez indickeho. To nam ale ani v nejmensim nevadilo. Na koreni jsme si v Indii pred tremi lety zvykli a aspon jsme si popovidali s indickym cisnikem:)

Mejte se krasne

ze Salalahu (Oman)

Kacka a Simon/Athaj (dnes jen ve vsuvkach )

 
cesty/oman_2007/denik/d2-kapitola2.txt · Poslední úprava: 2007/08/16 21:27 autor: kacenka

TOPlist