Kapitola Prvni

denik z cesty po omanu a spojenych arabskych emiratech

Ahoj vsichni doma, pro ty, ktere to zajima: jsme celi, zivi, zdravi a v pohode. Akorat je tu obcas teplo. Z toho tepla nemame moc psavou naladu, bude to takove spise utrzkovite. I tak prejeme hezke pocteni.

Ct 9.8

Cca 35 minut pred odjezdem zlutym autobusem Student Agency do prahy jsme zjistili, ze nejakym nedopatrenim jsme meli rezervovany listek az na pristi tyden. Probehl smskovy souboj s rezervacnim system SA, nakonec jsme se vlezli alespon do autobusu do Prahy. Vedle me sedela v autobuse slecna, ktera se behem cesty rozhodla, ze vlastne nechce az na letiste, ale ze ji staci na florenc. Tak jsme ziskali prvni jizdenku z florence na ruzyni, druhou uz jsme v praze nejak vystali.

Let s THY byl vcelku bezproblemovy. V obou letech jsme dostali k jidlu potvrzeni, ze v nasem jidle neni nic, co by melo neco spolecneho s veprovym. Ten druhy (z Istanbulu do Muscatu) nam zprijemnovaly blijici a rvouci indicti ci pakinstansci nezletilci.

Prijezd do cizi zeme ve 3 rano ma tu vyhodu, ze neni treba dlouze cekat na odbaveni. Hned za pasovkou me odchytl podnikavy Turek, ze pry jede do Muscatu na parbu, ze mi koupi v duty free dve bedny piva, abych je prenesl pres celniky (on, puvodem z muslimske zeme nesim) a pak mu jednu odevzdam. Rekl jsem mu, ze bednu piva nechci, ale ze mu tu jednu klidne pronesu. Odvetil, ze jsem asi moc unaveny, ze jinak bych to nemohl myslet vazne.

Nicmene, touto dobou uz pomalu byl dalsi den, a to

Pa 10.8

Tento den jsme v podstate stravili jizdou po Muscatu, hlavnim to meste Omanu. Je patek dopoledne, pro muslimy nedele. Projizdime kolem novotou zarici mesity sultana Kabuse (mistniho osviceneho panovnika - sultana), kde uz ted brzy rano (cca 6:15) predstira praci skupinka Indu.

Dopoledne se jdeme projit po Ruwi, luxusni ctvrti a bussines centru Muscatu. Krome dvou indu, spravujicich rozbite okno nikdo. Rtut teplomeru pomalu atakuje 40. My jsme po dvou nocich temer bezespanku (jedna noc pripravy, druha noc cesta sem) docela mrtvi, resime, kde se vypolacnout a vyspat. Z mentalniho suterenu nas na moment vytrhava akorat bankomat, ktery kolemjdoucim zpiva popularni melodie.

V Omanu se v dobe siesty nic nedeje. Siesta je kazdy den min. od 13 do 16, obcas zacne o neco driv a skonci o neco pozdeji. Proto tady maji v hlavnim meste piknik-park, kam se da jit pres poledne vyplesknout do stinu stromu, decka poslat na kolotoc nebo cachtat se do jezirka.

My vecer jeste stihli navstevu mistniho bazaru, pro znale by se dal prirovnat k Souqu v Aleppu, pro neznale je to neco jako vietnamska trznice, kde panove chodi v bilychj pyzamech a damy v cernych havech se zavojem.

Po veceri, kdy nam pohled na mistni jidelni listek silne pripominal jidelni listky v indii, jsme jeli hledat plaz, kde stravime noc. Nekdo pravil, ze jeho nejcastejsi veta v Omanu byla „Kde to do prdele jsme?“. Zaciname to chapat.

So 11.8

Rano se budime na volejbalovem hristi, od more nam stini slamena chyse, kde rybari stahuji a vyvrhuji svoje ulovky. Jdeme se o kus dal nasnidat. Snidane byla bajecna, cerstvy kokos neni doma obvyklou stravou.

Dalsi pokus o navigaci pres Muskat. Nakonec vyrazime uspesne podel pobrezi na jih. Po par malych zastavkach mirime do mestecka Tiwi, podivat se do zdejsiho ricnoho wadi. Zkratim to, silnice koncila v mori. Metodou postupneho prohledavani jsme zjistili, ze po asfaltu toi podel pobrezi nejde. Vylucovaci metodou jsme vybrali jednu ze sterkovych odbocek a vydali se po ni. Ujeli jsme deset metru, a pak jsme hodinu vyhrabavali auto z pisku. Beloskvouci kapota se promenila v daktyloskopickou pomucku, je ozdobena asi desitkou paru rukou arabskych deti.

Arab, ktery nakonec nejvic pomohl s tahanim auta, nas jeste pozval na caj, na pomeranc a povykladal nam, jak to tady bylo s temi povodnemi. Ukazal nam cestu pres hory, a my vesele vyrazili s nasim silnicnim podvozkem cestou necestou. A to doslova.

Ne 12.8

Budime se na plazicce v usti vyschleho wadi. Tentokrat spime pod sirakem, je to moc moc lepsi, bez stanu teplota v noci klesa na prijatelnych cca 25 celsiu.

Dopoledne se jdeme projit udolim. Takova ne tak strma Mala Paklenice, sympaticke ricni korytko, obcas kus splhu a tak. Je pod mrakem a je na zdechnuti. Asi po hodine to obracime, pak nahle vysvitne slunce a zacne foukat vitr. Pradoxne, kdyz tady v Omanu zhne slunce, tak vetsinou fuci i vetrik a je mnohem lepe, nez kdyz je zamraceno.

V dobre vire jsme oplachli prach z kapoty morskou vodou. V dobre vire jsme tak definitivne (v kombinaci s dalsimi kilometry po sterkovkach) prebarvili jasne bile auto na spinave hnede. V mexiku s Cicvarky a dalsimi jsem si myslel, ze jsme tamejsi auto za tech pet tydnu docela zaspinili. Ted si uvedomuju, ze vsechno je relativni.

Dnes jsme dojeli i do Wadi Tiwi. Neprizen pocasi, ktera oman postihla letos zjara se tady opravdu projevila. Misto rajskeho udolicka obrostleho palmami, zijiciho zpevem ptaku a cvrlikanim hmyzu zde nachazime siroke zplundrovane udoli, pokryte jednolite sedohnedym nanosem bahnosterku, kteremu vevodi jerab, stavejici novy most misto puvodniho strzeneho. Nic hezkeho.

Vecer jsme dojeli do mestecka Sur, na nejvychodnejsim vybezku Omanu. Stavi se tu lode, stoji tu nekolik pevnosti a nejake muzeum. My se zatim jdem mrknout na jednu z obrannych pevnosti. Zatim s nadsenim, protoze jseste nevime, ze vsechny vypadaji stejne. Bilo-zlute omitnuta ctvercova stavba s vezickami v rozich, v nekterych jsou dela a cely to stoji na kopci.

Opustili jsme i Sur a jeli na noc do Ras al Jins, na kus plaze, kam pravidelne plavou zelvy (karety zelene) klast vajicka. Ubytovavame se v kempu, a vecer nas domorody pruvodce bere na dobrodruznou cestu asi 500m na plaz, kde nam ukazuje nekolikero zelev v ruznem stadiu kladeni.

Po 13.8

Rano vstavam jiz za kuropeni, a jdu se jeste jednou podivat na plaz za zelvami. Neni to sice tak dramaticke, jako v noci, ale za to je mhohem lepsi svetlo na foceni. Po ceste z plaze potkavam velblouda, ktery jde vybirat popelnice umistene u kempovych pristresku. Taky nachazim dve male zelvicky, ktere poslusne odnasim k hlavni budove do akvarka na male zelvicky. Z tohoto akvarka na male zelvicky mistni vzdy jednou za cas vypusti male zelvicky do more a zvysuji tak jejich sanci na preziti. Za petadvacet let pak mozna jiz vyrostle male zelvicky pripluji zpet na mistni plaz a nakladou zde vejce.

Je neuveritelnych necelych tricet a docela fouka, takze odjezd trosku natahujeme. Jedem se podivat do nedaleke vesnice na plaze a na domorodou arhitekturu. Pri foceni krabu na pribrezni skalce mi vypadla z kapsy penezenka. Rovnou do vody, kam jsem se za ni obratem vypravil. Lec bez bot, takze ted kulham na obe porezane nohy. Miluju koralove utesy.

Odpoledne projevujeme dobrou vuli jit se podivat do druhe zdejsi pevnosti. Najezdili jsme 60km a nenasli jsme ji. Tak parkujem u pobrezi s dobrou vuli jit se podivat alespon do doku na tradicni lode. Nakonec koncime u dalsich indu, z caje se vyklubal obed. Po obede se nikam nechce, tak jdeme na internet .. hmm, minimalni doba pul hodiny. Ok, … coze, to uz jsme tu dve ?

Mejte se prima, zachovejte nam prizen :-) z Omanu a Arabskych Emiratu zdravi Kacka a Simon

 
cesty/oman_2007/denik/d2-kapitola1.txt · Poslední úprava: 2007/08/13 16:12 autor: srerucha

TOPlist