NP Langtang

Zkracena verze: Vyjeli jsme na bylet na hory a ve zdravi se vratili.

Obrazky: viz dole

Plna verze: viz dale …

Den treti, 7. rijna 2012. Z Kathmandu do Syabrubesi

Tak je to konecne tu - vyrazime na prvni trek, po cesku vylet na hory. Mirime se mirne aklimatizovat na nizsi zivotni standard a vyssi nadmorskou vysku do narodniho parku Langtang. Ten se rozprostira severne od Kathmandu. Ac je to z hlavniho mesta, co by kamenem dohodil – pouhych 80 km vzdusnou carou ci 117 km po silnici – autobus tam jede asi 10 hodin. A cesta to neni ledajaka, krome houpani, natrasani ci protrepavani to obcas schytate i do hlavy, to kdyz se trisknete o strop autobusu. Chudaci ti, co jedou na strese … ti o tuto radost prichazeji.

Jiz na zacatek nutno podotknout, ze do Langtangu se nevypravujeme poprve. Byli jsme tu uz pred ctymi lety, v roce 2008. Zhodnotili jsme, ze trek k hranicim Tibetu si radi zopakujeme v ramci aklimatizace a navstivime pri te prilezitosti nejen znama mista, ale i lidi. Konkretne pana hoteliera z vesnicky Kyanjin Gompa, se kterymzto bylo posledne setkani vyznamnym kulturnim zazitkem.

Uz v Kathmandu nam nekteri lide rikali, ze Langtang je v posledni dobe velmi oblibenym trekem, coz jsme si overili uz v autobusu, ktery byl zpoloviny plny turistu. Znovu se nam to potvrdilo ve vesnicce Syabru Besi, vychozim mistem treku u usti ledovcoveho udoli, kde vyrostla radka novych hotelu. A i ty stare jsou zrekonstruovane a pripravene na zapadaky.

Mimochodem prumerny vek navstevnika parku Langtang je asi 50 let! Lide si najmou nosice a s malym batuzkem ty kopce uz nejak vyhopkaji. Ubytoven je po ceste dost, takze neni problem jit kratke denni useky a aspon se lip aklimatizovat. Zejmena pro muzskou cast nasi vypravy, ktera nedavno oslavila pocatek ctvrte dekady, byl pocit mladi uzasny… Chvilku. Nez nas zacali vsichni predbihat, vek nevek. A nase rada na zaver zni: bacha na sedave zamestnani.

Den ctvrty, 8. rijna 2012. Ze Syabru Besi do Upper Rimche

Po asi jedenacti hodinach spanku vyrazime ze Syabru Besi udolim kolem reky Langtang Khola. Nejprve je vsak nutno prokazat se tzv. TIMS - prukazkou, ktera doklada, ze jste se zaregistrovali v nejake cestovce a ze jste zaplatili conservation fee a obohatili tak nepalskou statni kasu (vlada zcela jiste tyto penize pouzije na zachovani zdejsiho zivotniho prostredi a ochranu prirody;-))

Cesta kolem reky prudce stoupa nahoru a pak zase dolu, je to jako na horske draze. Mijime nekolik bhatti (lodzi nebo take teahousu, zkratka mist, kde si muzete dat caj, obed a nebo tam i prespat), par vodopadu, z nichz ani jednim nemusime projit (protoze se to da obejit, modri uz vedi;-), a prochazime lesem, ve kterem zije spousta ptaku a pry i opic, ty jsme ovsem nezahledli. Stejnym smerem jde spousta turistu, vetsinou jim to jde rychleji nez nam, protoze nemaji na zadech batoh.

Asi po dvou hodinach prechazime pomerne bytelny most z klad - kdyz jsme se minule z treku vraceli, byla tu jen jedna klada, po ktere jsme rozlicnymi zpusoby reku prekonali. To bylo ovsem v obdobi monzunu, nyni je pocasi na treky idealni, zadne sesuvy pudy ci strzene mosty nehrozi.

Cesta do Upper Rimche je velmi strma, zastavujeme se kazdou chvilku (resp. ja se zastavuju a Simon na me solidarne ceka) a konecne o pul ctvrte prichazime do Ganesh View lodge (po mistnim Ganes bju), coz je pro dnesek cil nasi cesty. Je to prijemny guesthouse s deviti velmi jednoduchymi pokojky na slunnem miste s krasnymi vyhledy do udoli. Ac pruvodce doporucuje jit jeste dalsich 20 minut do Changtangu (Lama hotel), podle nas je daleko lepsi zustat tady a nez zajde slunko, jeste se kochat. Behem hodiny je cely guesthouse zaplneny, vsude spousta hluku a turistu, kteri behem vecera vytahuji z batohu takove poklady, jako treba nafukovaci raminka na poveseni vlhkeho obleceni. Taky aby ne, kdyz jim to nahoru tahnou nosici.

Den paty, 9. rijna 2012. Z Upper Rimche

Dnes cesta pokracuje ve velmi podobnem duchu jako vcera odpoledne - tedy strme vzhuru. Vzpominam si, ze pred ctyrmi lety to slo take ztezka, ale rozhodne lip nez tentokrat. Nebo je to jen vzpominkovy optimismus? Mijime Ghora Tabela, kde si davame caj na posilneni a pred nami se zacina rozevirat ledovcove udoli. Lesy ustupuji a naskytaji se nam krasne vyhledy, pomalu uz vidime zasnezene sedmitisicovky. Slapeme porad vys a vys, mijime spousty lodzi a teahousu, kde nas zvou na caj nebo nas rovnou chteji ubytovat, abychom se uz nemuseli trmacet dal. My ale mame jasno, chceme dojit do vesnice Langtang, coz je predevsim pro Katerinu velkym prekonanim. Je tu nejak malo vzduchu:) Pri veceri se setkavame s mistnaky a mluvime spolu predvsim o rozvoji turismu v Langtangu. Vesnicky, jimiz trasa prochazi, se stale rozsiruji o nove a nove lodze a mistni jsou na turismu jiz zcela zavisli. Spousta z nich uz zrusila sva policka ci chovy jaku a venuji se jen novemu byznysu, hotelierstvi.

Den sesty, 10. rijna 2012. Z Langtangu do Kyanjin gompy

Cesta z Langtangu do Kyanjin Gompy je oproti dnim predeslym o mnoho prijemnejsi. Udoli je siroke a stoupa relativne pozvolna. Cesta vede po jacich pastvinach a pod nohama se nam pletou miliony kobylek-sebevrahu. Kolem je spousta lucnich kytek, ktere ale bohuzel neumime pojmenovat, a v dali se tyci velehory. Simon je ve svem zivlu, kazdou chvili vytahuje fotak a foti a foti. Asi po dvou a pul hodinach prekracujeme po moste reku a cesta dal vede pres morenu. To uz zase takova parada neni, splhame se do kopce, ale bozske vyhledy nam aspon poskytuji zaminku k odpocinku, rekneme tak co minutku.

Vesnicka Kyanjin Gompa se kupodivu od minule prilis nezmenila. Na jinych mistech, kterymi jsme prochazeli, vyrostla spousta novych lodzi, tady se uz nastesti pokrok zastavil - vyska skoro 4 km nad morem je asi uspesny brzdici faktor masoveho prilivu duchodcu z vyspelych kapitalistickych zemi. Zde se hrstka baraku chouli v male prohlubni kolem prostorne navsi, po ktere se mezi jaky, konmi a batolicimi se detmi motaji zapadni turiste stizeni priznaky vyskove nemoci. Nejvetsimi domy jsou prave ubytovny pro trekkare. Kazde jednotlive hospodarstvi pak jeste disponuje malou samostatnou kuchyni a kulnou, ktera pred postavenim zmineneho hotelu byla obytnou casti domu. Posledni hospodarskou budovou je stanek s tibetskymi suvenyry, ktere se vyrabi zde ci pasuji z Ciny - vlnene cepice, rukavice a saly, naramky a podobne.

Krome hotelu se ve vesnici nachazi take malicka gompa a tovarna na syry. Gompa ve zdejsich krajich (udajne mezi Tamangy) funguje casto spise jako kulturak pro prilezitostne spolecenske akce a misto kneze-lamy zde roli duchovniho prejima nektery z rolniku jako fusku navic k obvykle praci. Gompa jinak vykazuje charakteristicke znaky buddhistickeho svatostanku: ponure pritmi v hlavni a jedine chramove mistnosti, do niz svetlo vnika dvema malymi okenky (ve zdejsim pripade jiz po modernim zaigelitovanymi), hlavni oltar s vyobrazenim vyznamnych postav (jeho svatost Dalajlama a mnoha prevteleni Buddhy) a lampickami na jaci luj (dneska vosk), drevena podlaha, zaslymi malbami svatych pokryte zdi, vyrezavane drevene sloupy a modlitebni lavice pokryte zatuchlymi matracemi. Vysokohorsky akcent na prakticnost je podtrzen stankem se suvenyry primo pred vchodem do chramu.

Syrarnu, korektneji tovarnu na syr, zde asi v 50. letech zalozili Svycari, bavilo je to tri roky, a nyni ji provozuje nepalska vlada. Nas pan domaci je v syrarne zamestnan, dokonce od minula povysil a stal se sefem dalsich peti zamestnancu! Spolecnym usilim kazdorocne vyprodukuji asi tri tuny syra, z cehoz tunu prodaji do Kathmandu a zbytek sni turiste a mistni obyvatelstvo. Tovarna je v provozu jen pres leto, protoze nejdrive dojde dest, pak dojdou pastviny, pak jaci mleko a to uz je blby.

Den sedmy, 11. rijna 2012. Z Kyanjin Gompy vylet na Langshisha Kharka

Den zacal velmi, velmi pozvolna. Kdo by taky spechal, kdyz muze sedet exponovan horskemu UV-nadopovanemu slunci pred hotelem mezi prochazejcimi jaky, snidat vajecnou omeletu ze stoprocentne eko bio vajicek a u toho se divat na nadherne hory. Prochazka smerem dal do udoli po jacich pastvinach neni nijak zvlast narocna, ale v ridkem vzduch nam i tak dava zabrat. Pocasi je opravdu ukazkove, skoro zadne mraky a slunko sviti jak o zivot. Asi po hodine a pul se obracime na cestu zpet a jeste jdeme na obhlidku Kyanjin. Nejprve jdeme za panem domacim do syrarny, ukazuje nam zpusoby vyroby syra a slibuje, ze vecer se potkame na caji. Dalsi zastavkou je gompa, zmineny mistni svatostanek.

Den osmy, 12. rijna 2012. Z Kyanjin gompy do Upper Rimche

Rano se balime k rychlemu ustupu malou rychlosti. Na zaklade dobrodruzne noci nazname, ze je potreba spocinout v nizsi vysce. Loucime se s domacimi, predavame jim fotografie z minule navstevy a vydavame se dolu udolim. Simon se nemuze odtrhnout od hledacku fotaku, je tady proste krasne…

V Langtangu uz je lip - vic vzduchu. Na doporuceni ostatnich turistu se zastavujeme taje ve zdejsi syrarne. Ta ma o poznani kratsi historii, zalozili ji v 90. letech Japonci a nyni je soukroma. Narozdil od te v Kyanjin Gompe tady delaji spis mekci syry, podle me o neco lepsi. Mistni rozpecena bagetka se syrem a rajcaty je proste luxusni! (Simon tento nazor nesdili, kazdopadne po me ale bagetu dojedl:-)

Po obede sestup pokracuje stejnou cestou jakou jsme pred par dny prisli. Den je krasny, vyhledy luxusni a chudaci protijdouci turisti unaveni. Vecer prichazime do Upper Rimche, opet do guesthousu Ganesh View. I tentokrat je tady plno a na nas pokoj zbyl jen proto, ze nedorazil nekdo, kdo si jej predem zamluvil. Vecer sdilime spolecensku mistnost se zajezdem Francouzu. Skupinu asi 15 lidi obskakuje 8 Nepalcu a pripravuji jim veceri - rizky! To se na mistnich jidelnich listcich nevidi, takze jim vyrazne zavidime a opet zustavame na nabizene vege strave.

Den devaty, 13. rijna 2012

Je to zvlastni, ale rano se nam podarilo zaspat jiste velmi hlomozny odchod cele francouzske skupiny. O to vic si uzivame snidani. Kolem tohoto guesthousu uprostred lesu roste spousta kytek, hlavne zlutych chryzantem, a taky spusta marihuany. Tohle je teprve Ganja La pass!

A pak uz jen dolu a dolu a dolu. Cesta je prudka a docela neprijemna. Ovsem mosty jsou na svem miste a pijavici jsme nespatrili ani jednu! Takze vlastne to vubec nebylo zle. Odpoledne jsme oslavili navrat do Syabru Besi a soucasne konec naseho prvniho vyletu navstevou German bakery (proc se proboha vsem pekarnam v Nepalu rika German bakery??? Vite nekdo?) a pak taky pivem:-) Slava nazdar vyletu!

Den desaty, 14. rijna 2012

Krome desetihodinove cesty autobusem kostitrasem jsme zazili jeste jeden transcendentalni zazitek, a to veceri v restauraci K-too Steakhouse… Byl to zazitek nad miru pozitivni. KONECNE MASOOOOO!!!:-)

Par obrazku

Obrazky jsou optimalizovane pro prohlizeni na displeji mobilniho telefonu:)

 
cesty/nepal_2012/02-langtang.txt · Poslední úprava: 2012/10/17 09:14 autor: srerucha

TOPlist