Dopis sesty - od jezera Phewa

Z Kathmandu jsme se presunuli do Pokhary, coz je druhe nejvetsi mesto v Nepalu. Pro turisty je Pokhara dulezita zvlaste proto, ze je to vychozi misto nejoblibenejsiho a nejnavstevovanejsiho treku - Annapurna Circuit. Jinak se jedna o mesto tisice moznosti: je mozne vyzkouset si tady paragliding, rafting, bunjee jumping… proste jakykoli -ing spadajici do adrenalinovych sportu. Nas Pokhara nalakala predevsim na vyhledy na Annapurny, protoze na dalsi trek uz neni cas, a na nekolik zajimavosti, ktere se tady nachazi.

World Peace Pijavice

omlouvame se ctenarum, nasledujici kapitolka je lehce subjektivne zabarvena

Abychom nezleniveli, rozhodli jsme se udelat si prochazku na World Peace Pagodu, stupu, kterou postavili Japoncici a jez ma hlasit celosvetovy mir. Puvodni plan byl dojit na pagodu po ceste, kterou popisuje Lonely Planet jako dvouhodinovou prochazku, na zpatecni ceste si pronajmout lodku a preplout jezero Phewa. Plan to byl sice pekny, realita trosku jina:)

Cestu vedouci na pagodu jsme v lese ztratili po prvnich par metrech. Zbytek trasy jsme se trmaceli po cestickach, ktere vyslapaly domorode zeny s nakladem palivoveho drivi. Prestoze les vypada jako neudrzovany les u nas, mistni ho nazyvaji „jungle“ - mozna to ve skutecnosti melo byt skryte varovani pred jeho pidivymi obyvateli.

Simon nejprve s fotakem u oka nadsene behal za motyly, kobylkami, pavouky a podobnou verbezi; nicmene zanedlouho se zajem trosku obratil - nestastne jsme vytrepavali prvnich par pijavic ze sandalu. Tito drobni zivocichove (my jsme jiz meli tu cest jiz v Langtangu) se vam prisaji na kuzi, aniz byste to citili, a jejich pritomnost zjistite budto podle toho, ze vas zacne tlacit bota (svuj objem totiz po nasati zvetsi az nekolikrat a z tenouckeho cervika se stane pekne baculaty ovalek - asi jako kdyz napustite kondom deseti litry vody), nebo podle krvaveho fleku na ponozce. Pijavice vylucuji latku zabranujici krvi srazet se, a tak vam jejich kousance krvaci treba jeste hodinu po kousnuti. Za hodinu si krehky stroupek odloupnete pri brodeni travou a potok krve muze zacit nanovo.

Pijavice se umi az neuveritelne rychle pohybovat a orientovat - vzdycky vi, kde jste a vlezou vsude. Prolezou dirkou na tkanicku na pohorkach, prekonaji nastrahy navleku i vsech dumyslnych vynalezu nohavic. A to nejlepsi nakonec – pocet pijavic na vasich nohach roste temer geometrickou radou, kdy jedno krvacejici kousnuti pijavice prilaka tri dalsi.

Nekde jsme vycetli, ze jedinym ucinnym repelentem proti pijavicim je natrit si nohy tabakem, jine zdroje misto tabaku doporucuji vykaly … my bohuzel nemuzeme ani jeden z techto receptu doporucit, neb jsme je nezkouseli. Je ale pravda, ze po posoleni pijavice v predsmrtne agonii odpadne - ale vezmete si to na svedomi.

Ale zpet k nasemu vyletu :) asi po trech hodinach bloudeni a odsprtavani otravnych zviratek jsme dosli k pagode. Je to vlastne spise stupa, ktera se napadne podoba Shanti stupe v Lehu. Vyhled na Pokharu je odtud paradni a kdyby nebyly mraky, uzili bychom si i ty Annapurny. Bohuzel jsme nestihli ani fotku … sedivse na betonovem rantliku a nechavse nase nohy tise krvacet na travnik prepadl nas dest, pred kterym jsme se museli schovat do nedaleke obcerstvovny. Naplech zfetovany pan piskajici na igelitovou desetirupii se postaral o to, ze nas navsteva stupy byla definitivne silnym zazitkem.

Vratit do mesta jsme se chteli lodkou po jezere. A protoze bylo po desti (monzun nas stale jeste neopustil), pijavice se na nas na ceste k jezeru vrhly s jeste vetsi vervou. Pet pekne nacucanych kousku mezi prsty na nohach (mezi kazdymi dvema prsty!), to skutecne stalo za to. Nakonec zbaveni vsech pidalek s kaluzi krve v kazde botce jsme dosli k jezeru, kde jsme si pronajali lodku i s prevoznikem k prevezeni na druhy breh. Plavba to byla nadherna, po odpolednim desti se nebe vycasilo a my jsme konecne mohli obdivovat ony zasnezene velikany tycici se kdesi v dali …

Tibetska vesnicka Tashi Palkhel

Ruznymi smery nedaleko Pokhary se nachazi nekolik malych vesnicek, kde ziji tibetsti uprchlici. My jsme navstivili asi nejvetsi z nich, jmenuje se Tashi Palkhel. Vesnicce dominuji tri nejdulezitejsi stavby: buddhisticky klaster, neco na zpusob kulturniho domu (zvano Multipurpose Community Hall) a skola. Kolem je rozeseta spousta kamennych domecku, na kterych se trepetaji modlitebni praporky - lungty a obcas take tibetska vlajka. Obyvatele vesnicky posedavaji na lavickach predsvymi domky, toci modlitebnimi mlynky a uzivaji si krasneho dne, nechavajice cas bezet svym tempem. Jini sedi ve spolecenske mistnosti „kulturaku“ a kazdy sam, ale presto spolecne, odrikava mantru „Om mani padme hum“ za toceni prirucnim modlitebnim mlynkem nebo pocitani modlitebnich koralek.

Zdejsi klaster vypada skoro jako kazdy jiny - prostorna gompa se sochami Buddhu vsech velikosti a poloh (Buddha muze sedet ve spouste moznych poloh a ze kazda tato poloha symbolizuje neco jineho, bohuzel do symboliky soch se nam zatim uplne proniknout nepodarilo) s nadhernymi malbami na stenach slouzi predevsim jako prostor, kde mnichove odrikavaji mantry a nekolikrat denne se zde kona spolecna modlitba, tzv. puja. Pri ni mnichove hraji na rozlicne nastroje, opakuji mantry a nasledne obdarovavaji potrebne jidlem a maslovym cajem. Take my jsme dostali hrnek se slanym cajem a susenky. A musime rict, ze oproti Ladakhu nam tady docela chutnalo (dukazem toho budiz, ze jsme kazdy vypil hned dva hrnecky!).

Pri klasteru funguje take obchod s buddhistickymi suvenyry, kde se da koupit vse, co takovy spravny buddhista potrebuje. Rucni modlitebni mlynek, modlitebni koralky, praporky… A pak take veci, ktere uz nepotrebuje jen ten buddhista, ale hlavne turista. Nakupem v tomto obchudku muzete podporit mistni klaster a to si teda piste, ze ho nepodporite zrovna malo. Obsluhujici mnich totiz vyznamne poklepava na ceduli s napisem „FIXED PRICES“, takze zadne smlouvani tentokrat nebude (a ze uz nam to zacina jit:) Bude to ale pravdepodobne tim, ze nam pomalu, ale jiste, zacinaji dochazet penize, tak nam ani nic jineho nezbyva)… Nakonec si hrde odnasime v novinovem papire zabaleny moc pekny modlitebni mlynek.

Jezero Phewa

V nasem povidani jsme uz zminili jezero Phewa, zapomneli jsme ovsem dodat, ze se jedna o druhe nejvetsi jezero v celem Nepalu. Nejvic nas ovsem neprekvapila velikost jezera, jako spis jeho cistota a prijemna teplota vody (kdybychom si nenechali plavky v hotelu, asi bychom neodolali). Voda je az tak cista, ze clovek muze z lodky pozorovat rybky prohanejici se metr pod nim (a nasledne si k veceri dat jejich kamaradku v jedne z cetnych hospudek ctvrti Lakeside).

Uprostred jezera se nachazi maly ostruvek, kam vas za par rupii odveze lodka (presneji receno vas odveze prevoznik na lodce). Na ostruvku lezi jeden z nejvyznamejsich hinduistickych templiku v Pokhare - Varahi Mandir. Prestoze uvnitr se jedna o klasickou „koupelnu“ (vykachlickovana mistnost se soskou Vishnua popatlaneho oranzovou barvou), zvenku vypada chramek moc pekne. Co mu ale nepridava, jsou vsudepritomni holubi, kteri se v hejnech sletavaji ke kazdemu drobku. Indicti turiste se asi hodinu bavi tim, ze holuby plasi a nasledne foti (samozrejme s bleskem a na co jineho nez na staricky analogovy kompakt) vzletajici zdesene hejno… Ve zvirenem vzduchu potom poletuji holubi pericka (jeste ze holubi lejna jsou tak tezka) a za nimi se nekde vzteka onen Ind, ktery zmackl spoust prilis pozde… a vyfotil prave jen ta zvirena pericka.

 
cesty/nepal_2008/dopis06.txt · Poslední úprava: 2008/09/12 10:14 autor: srerucha

TOPlist