Dopis Paty - za horami do NP Sagarmatha

Narodni park Sagarmatha se rozklada na severu Nepalu, u hranic s Cinou - Tibetem, v oblasti zvane Khumbu. Hory lakaji nadhernymi sceneriemi, srdecnymi mistnimi obyvateli, vysokou nadmorskou vyskou a take nejvyssi horou na planete - Jomo Myio Lang Sangma (aka Sagarmatha, Cumulangma ci Mt. Everest). My jsme v oblasti stravili chozenim po horach (alias trekovanim) 15 dni (a dalsi 4 dny jsme pak cekali na letadlo, ktere nas odveze zpet do civilizace).

… nasledujici text je zatim pouze draftem …

Pripravy a cesta tam

Je rada moznosti, jak se do NP dostat. Mezi asi nejsilenejsi patri si najmout v Kathmandu helikopteru ci prejit z Ciny (Tibetu) pres jedno obzvlaste k tomu uzpusobene horske sedlo (FIXME vzpomenout si nazev). Ponekud beznejsi je dojet z athmandu necelych 200km autobusem po polni autostrade do visky Jiri, odkud je to pekny tyden cesty k hranicim narodniho parku. My jsme zvolili zdanlive nejsnazsi cestu (viz „Lukla Reloaded“), a to as pulhodinovy prelet malym letadelkem do visky Lukla, ktera je den prochazky od NP.

My jsme stravili posledni den pred trekem ruznymi drobnymi pripravami, nejcastejsim tematem bylo zda to ci ono nechame v hotelu (napospas mysim) a zda si vecer dame na posilnenou posledni steak v nasi oblibene macro restaurant. Dali jsme si ho.

Rano jsme zapocali novou tradici, ktera se nas drzela po celou dobu u Sagarmathy - brzke ranni vstavani. Tentokrat jsme naridili budika na 00.45 (vedeme stredoevropsky cas) – u toho vas prepada malem pocit zoufalstvi. Pote, co jsme se neco po pate hodine vybatolili s napul slepenymi vicky z nasich pokoju jsme si overili, ze chlapci z naseho hotelu jsou moc prima na pokec, ale s organizacnimi schopnostmi je to kus slabsi - domluveny odvoz na letiste o nicem nevedel, nastesti to stalo jen chvilku vyjednavani. Nakonec jsme to na letiste stihli jeste pred sestou, kdy je oficialne zahajen provoz.

Jako kazde male letiste i zdejsi pripomina zmenseny model velkeho letiste - nechybi male prepazky pro check-in, male predrazene obcerstveni, maly obchudek suvenyry a vseobecne ignorovane cedule zakaz koureni. V prvni chvili muze nahodny prichozi byt lehce dezorientovan, sic je letistni domek schovan za hromadou krabic s proviantem, ktery leti tamtez, co vy. Nastesti mistni jsou velice ochotni a radi poradi, kudy ze je treba zminenou hromadu prelezt, preskocit ci podlezt. Taktez vas rozhodne radi nezapomenou upozornit, abyste zaskocili tuhle k prepazce zaplatit letistni poplatek (mistni za 50, turista za 169). Bezpecnostni kontrola spociva v tom, ze se vas uniformovany organ opta, zda jste nahodou nezapomeli v kapse nuz, granat, lahev s benzinem ci sirky s skrtatko. Mistni pohostinnost byla dovrsena nepozivatelnym cucacim bombonem a kusem vaty do usi a my mohli vesele vzletnout k oblakum smerem do Lukly.

Lukla je umele vznikla viska, ktera se sklada z jedne hlavni ulice, mnoha hotelu, restauraci, obchodu a „kancelari“. Hlavni ulice usti na jedne strane na letiste (ktere obchazi kolem dokola), na druhe strane na pesinku-dalnici smerem do hor. Letiste zde ma dve opustene ridici veze (starou hlineno-rakosovou a novou betonovou) a ranvej ve svahu o sklonu cca 60 stupnu. Narozdil od tech, co odletaji zde priletivsi turiste maji malo co pohledavat, a tak lacne vyrazi smerem ke strese sveta. Stejne tak i my jsme se vydali pesky dal.

Cesta do Namche

Namche Bazaar - vesnice ve tvaru Amfiteatru Pro navstevnika, ktery vyrazi z Lukly smerem k Sagarmate je pocatek cesty je takovy spise nevinny. Prekvapi vas, ze horska pesina je v podstate spise dalnice, casto zpevnena a zodolnena proti erozi kamennymi schody ci dlazdenim (po kterem se casto neda skoro chodit). Z Lukly, ktera je ve vysce cca 2800 metru nad morem tato dalnice nejprve pozvolna klesa, nejspis prave proto, aby vzbudila pozitivni dojem. Vzduch je zde oproti Kathmandu pohlazeni na plice, podobne je to s akustickou kulisou - zadne turovani motoru aut a motocyklu ci vrtule letadla, misto toho pouze kroky kolemspechajicich nosicu, obcasne stebetnuti ptaka a myriada zvuku, kterou vytvari voda - kapani, zurceni, splichani, dopadani a tak podobne.

Stare a nove domy Prvni den cesty (pro drsnaky prvni dopoledne) je cesta lemovana nepretrzitou snurou tea-housu (obcerstveni a fastfood v mistnim podani) a hotylku, mezitim se obcas krci drevene chajdy jako skladiste ci domky pro mistni. Stara zastavba se vetsinou neboura a nova se stavi vedle, takze zejmena architektofilove mohou snadno sledovat vyvoj ve stavebnich trendech v oblasti … od drevenych domku pres hromady kamenu se strechou az po kamenne velkostavby s kazdym kamenem na miru pritesanym na sve misto; zadne okno pres igelitove okno az k jednoduchemu sklu, blative cesty pres sterkovky az ke kamenne dlazbe beze spar.

Behem cesty mijime po cca 2 hodinach chuze Phakding - vesnicku, kde vetsina konci svuj prvni den po priletu. Zde se opet setkavame (podobne jako v Langtangu) s odezvou politickych zmen v zemi - zarazi nas cervena slavobrana se srpy a kladivy, ktera nas jasave vita v „novem a lepsim Nepalu“. Brr, stitive obchazime a pokracujeme dal. Opodal stoji dvojice mistnich mladiku, jeden se pri pohledu na nase manevry smeje na cele kolo, druhy se tvari trosku nechapave.

Vsechno zatim nasvedcuje tomu, ze mistni kraj je nadimenzovan na znacne mnozstvi navstevniku - zdejsi oblast je recena byti tou nejnavstevovanejsi - ale zaroven i nejkrasnejsi - v celem Nepalu (spolu s oblasti kolem Annapuren). Ti zde ale nejsou, minimalne ted. Znacny vykyv v navstevovanosti je dan relativne bourlivym a hlavne nevyzpytatelnym politickym vyvojem v zemi a monzunovou sezonou (cili obdobim destu a vsudypritomne mlhy). To nevyvratitelne dokazuje i drevena tabule v kancliku u vstupu do narodniho parku v Jorsalle - loni v srpnu zde proslo asi 400 trekkaru, loni v rijnu 7700.

Nepalsti skolaci Vetsinu lidi, ktere zde potkavame, jsou mistni. Administrativni oblast Khumbu, pod kterou NP Sagarmatha administrativne nalezi, je obyvana narodem Sherpu, zpravidla prijemnych a pohostinnych lidi, pro ktere je turisticky ruch v dnesni dobe hlavni obzivou. Za poslednich 50let, kdy je Nepal trekkingu otevreny, se jejich zivotni uroven posunula mozna o vice nez stoleti, presto zda se neztraceji na usmevu a otevrenosti. My krome nosicu potkavame po ceste mistni hospodyne s lavorem pradla na ceste ke kouhoutku s vodou (kam voda vede gumovou hadici vysoko z hor), stejne tak jako male skolacky, kteri se perou jeste po ceste do skoly. Protoze majoritnim nabozenstvi je zde Tibetsky buddhismus, mohou se prohanet i kolem dokola nescetnych mani-zidek a mani-skalek. Pro nas tyto symboly znamenaji nescetne neschudnych obchuzek (to proto, ze mani se obchazi zasadne po smeru hodinovych rucicek).

Retez hotelu a vesnicek konci prave v Jorsalle, kde se v sedylku kousek nad vesnici krci navstevnicke centrum s ostrazitym vybercim poplatku a kani - zdobena brana do narodniho parku, vyzdobena malbami s buddhistickou tematikou a osazena motlitebnimi mlynky. Tady zacinaji hory…

Namche bazaar

Vstup do narodniho parku nas tak uchvatil, ze jsme pouze sestoupili ze sedylka do udoli a zapadli do prvni lodge, ktera byla po ruce. Nevinne jsme zacali seznamovat s dalsimi zakonitostmi zdejsich hor. Napriklad ubytovani v hotylcich je za levno, za pade ci za sto … ale nenapadna poznamecka v tirazi pravi, ze pokud pozrete nejakou stravu mimo jidelnu hotelu, kde bydlite (vlastni jidlo je samozrejme zapovezeno), nocleh bude stat tisic … na osobu.

Dalsiho dne poranu vyrazime dal, na dnesni den mame naplanovan jenom drobny vyslap do vesnicky Namche Bazaar, ktera je v podstate takovym hlavnim mestem zdejsiho narodniho parku. Jedina trosku neprijemnost je, ze momentalne se nachazi asi o dva kilometry vzdusnou carou od nas a asi 800 vyskovych metru nad nami.

Cesta dalnicoveho charakteru pozvolna opousti rovinku a nechavame za sebou one nepretrzity pas lidskych obydli. Cesta stoupa (zatim jeste) mezi stromy ve strmych stenach sevreneho ricniho udoli, na nekolika mistech jej prekracujeme po moderne vyhlizejicich visutych mostech z oceli. Nad hlavou nam poletuji vrany, cestu lemuji pestrobarevne kvetiny a obaly od bonbonu. Zaujal nas i maly ptacek – snad jeste mensi nez kolibrik – ktery visel z krovinate vetvicky hlavou dolu, jako by se nechumelilo. Kvetena se nemohla nechat zahanbit, a tak muzeme videt i himalajske smrky, ktere se vyznacuji trsy vztycenych blankytne modrych sisek – dokonce jsme videli, jak nekdo z mistnich tyto sisky pouzil misto kridy k psani politicky nekorektnich napisu na balvany okolo cesty.

Samotna Namche je schovana v male prohlubni vysoko ve svahu bezejmenneho kopce a neni videt, dokud o ni temer nezakopnete. Kdyz projdete jednoduchou, bile omitnutou khani, otevre se vam vyhled na bezpocet hotelu a hotylku, rozesetych po uboci jako divaci v antickem amfiteatru. Pomyslnou ulicku lemuji motlitebni mlynky – nebo spise mlyny – na vodni pohon a na misto podia se tyci mala stupa, obehnana kavalerii wall-mounted motlitebnich mlynku, taktez bile omitnuta.

Mimochodem stupa (po tibetsku cchorten, nad prvnim c je hacek) je pro buddhismu oddanou cast nepalske populace neco jako u nas semafor pro ridice automobilu … najdete je vsude mozne, neni radno je prehlizet a maji typicke charakteristicke rysy, ktere maji hlubokou symboliku. Puvodne stupa obsahovala Buddhovy pozustatky, pote co poustatky dosly, pouzivaji se pozustatky jinych svetcu, sosky ci svate texty. V podstate se jedna o male ci vetsi pyramidky, jednotlive jejich casti symbolizuji pet zakladnich prvku - zivlu. Stupa je casto ovesena pestrobarevnymi motlitebnimi praporky, ktere ve vetru uvolnuji na sobe natistene mantry do okolniho prostredi; dale lze casto pobliz nalezt mani kameny a zminene mlynky.

Jenom pro zajimavost, zeme je zluta, voda zelena, ohen cerveny, vzduch bily a eter modry … ve stupach jsou tyto prvky symbolizovany presne v tomto poradi, podobne jsou usporadany i barvy motlitebnich vlajecek. Aby to s temi stupami, cchorteny a mani-zidkami nebylo tak jednoduche, je nutno dodrzovat jista zakladni pravidla - predevsim „prikazany smer jizdy/chuze“. Kazdy takovy religiozni objekt se totiz obchazi zleva, tedy po smeru hodinovych rucicek, ve smeru slunce. V praxi to potom vypada asi tak, ze se skrabete i s batohem do jeste prudsiho kopce, po jeste strmejsich kamennych schodech, abyste to tem buddhistum nepokazili… Teoreticky se to vlastne da shrnout do vety: „Sice delsi, zato horsi cesta.“

… TO BE CONTINUED …

Gorak Shep

Desaty den treku dorazime do vesnicky Gorakh Shep, odkud chceme podniknout dve prochazky - jednu do zakladniho tabora Mt. Everestu (5360) a druhou na vyhlidku Kalla Pathar, odkud je za dobreho pocasi krasny vyhled na okolni hory. Pojem vesnicka je zase ponekud nadnesen - osadu tvori jen nekolik hotelu. Po nasem prichodu se ale kazi pocasi, a tak nechavame vylet do base campu na zitra ci na jindy. Ostatni turisti sice vyrazeji a vubec jim nevadi, ze cestou neuvidi nic nez mlhu, my si ale chceme pockat na pekne vyhledy. Odpoledne se proto jdeme projit po okoli a pokousime se dospat probdelou noc. Kdyz se v pruvodci psalo, ze nekteri jedinci maji spatne spani, predstavovala jsem si, ze se me divoke sny promeni v jeste divocejsi nocni mury. Nikdy by me ale nenapadlo, ze bych mela celou noc zirat do stropu a nemoct usnout.

Zakladni tabor Mt. Everestu

Prestoze jsem v noci napocitala vic nez tisic ovecek, usnout se mi nepodarilo. Odmitam proto ranni vystup na Kalla Pathar a radsi volime mene narocnou prochazku do zakladniho tabora Everestu. Mnoho nasich zahranicnich kamaradu nas od toho zrazuje - v tabore totiz neni zhola nic (ani stany horolezcu, protoze nyni neni na vystupy sezona, ani cedule Base Camp, u ktere by se clovek vyfotil a mel dobry pocit). Nas ale jen tak neco neodradi a s heslem „I cesta muze byt cil“ vyrazime. Prochazka je to vic nez prijemna - vede po hrebinku rovnobezne s ledovcovym udolim, ktere je nakonec potreba prekonat. My jsme ale u potrebu nemeli, protoze jednak cesta uz potom tolik prijemna neni a druhak cim blize clovek base campu je, tim min hor vidi. Zastavujeme proto u hromady kameni s modlitebnimi praporky a vychutnavame si krasne pocasi a vyhledy tak dlouho, nez pomiji. Zatimco na ceste k zakladnimu taboru jsme potkali snad jen dva turisty, kdyz jdeme zpet (a pocasi je takove, ze vidime na 3 metry pred sebe), s turisty se roztrhl pytel. Nojo, sice neuvidi vubec nic, ale aspon si budou moct ve svem to do listu skrtnout dalsi polozku. Musim take zminit anglickeho chlapce, ktery nas skutecne pobavil - co by kamenem dohodil od Ghorak Shepu (a uz by nemusel nic dochazet, protoze by tam vazne dohodil) se nas ptal, jak daleko je jeste ten base camp? Chudak - promoceny, promrzly… a po nasi odpovedi „Daleko“ jeste ocividne v depresi:(

Kalla Pathar

Pravym cilem celeho naseho vyletu je kopec Kalla Pathar (oficialni zdroje 5550 m, nase GPS 5650 m) na upati hory Pumo Ri, odkud je ten nejbajecnejsi vyhled na ty nejvetsi z velikanu. Zatimco Misa s Ges predesly den vyrazeli za krasneho pocasi, my uz takove stesti nemame. O pul pate rano rozlepujeme vicka a zjistujeme, ze venku prsi. Nastesti hned po nekolika metrech vystupu se dest meni ve snih, coz je o neco prijemnejsi. A navic - kolikrat jste v srpnu na prazdninach zazili snih?:) Ranni vstavani nam vazne nedela dobre. Nejen, ze jsme se zapomneli nasnidat (a kdo nas zna, tak vi, ze my dva se NIKDY nezapomeneme najist), ale taky jsme si s sebou zapomneli vzit cokoli kalorickeho, co by absenci snidane vyresilo. Plazime se proto do kopce zcela bez zivota a trochu nas prudi, ze nas vsichni predbihaji. Asi po dvou hodinach chuze dobyjime vrchol, jenz je samozrejme zahalen v mlze, stejne jako vsechno ostatni. Krome turistu tady sedi kamenny andel (to by me teda zajimalo, kdo sedi na vrcholu Everestu), ktery je ovesen modlitebnimi praporky a khatami. Na zahrati dostavame od izraelskych kamaradu hrnek caje, ktery teda poradne bodne:) Pak uz jen sedime v mlze, drkotame zuby a hrajeme nasi oblibenou hru „Myslim si povolani“. Doufame totiz, ze nase cekani bude odmeneno, mlha se rozestoupi a my aspon na chvili uvidime Everest. Vetsina spolucekatelu to vzdava a nakonec zustavame nahore jen s Izraelci a Francouzi. A najednou je to tady. Mlha odchazi a v pracich se tvori trhliny, kterymi vidime Nuptse a hned potom Everest. Ostatni hory se nam schovavaji. Az jsme dostatecne vykoukani, odchazime dolu a cestou jsme prijemne prekvapeni, ze v udoli Gorak Shepu je krasne slunecno a vyhledy na okolni sestitisicovky jsou paradni. A tak se stava, ze cesta dolu nam trva skoro dele nez opacnym smerem:)

… TO BE CONTINUED …

Lukla reloaded

V mnoha pruvodcich se pise, jak neprijemne je cekat v Lukle na lepsi pocasi a tim padem i na letadlo, ktere vas dopravi zpet do civilizace. V nekterych pruvodcich se taky objevuji historky, kterak rozzureny turista honil vedouciho letiste po pristavaci plose s cepinem v ruce. Take my jsme meli moznost testovat po cele ctyri dny svoji psychickou kondici. A to zvlaste proto, ze jsme leteli se spolecnosti Sita Airlines (pozdeji jsme ji spolecne s ostatnimi turisty prejmenovali na Shita Airlines). Mila Sita totiz v Lukle kdysi dokazala pristat, ovsem uz nezvladla kvuli mlze odletet. Na letistni plose proto stoji uz tyden letadlo, ktere ted uz ani odletet nemuze, protoze a) po 48 hodinach stani potrebuje technickou kontrolu (a technik se na letisti v Lukle nevyskytuje) a b) v letadle nejsou sedadla, protoze priletelo jako cargo. Prijde vam to jako dobry vtip? Nam zpocatku taky:) Technika Sita dopravila do Lukly asi po 10 dnech, kdy tam letadlo stalo a kdy uz si s jeho vrtuli (rucne) zatocil kazdy kluk z vesnice (a kazdy turista si do nej kopl). Sedadla doletela o den pozdeji - a to uz jsme nastesti mirili do Kathmandu:)

A jak probiha takovy typicky „cekaci“ den?

  • Kazde rano vstanete v 5 hodin, abyste stihli otevreni letiste v 6. Pokud je moc velka mlha, vlastne tam ani nema smysl chodit.
  • Po otevreni letiste se pozdravite se vsemi ostatnimi turisty, kteri cekaji jako vy. Za tech par dni se z vas stanou vcelku dobri kamosi. Popovidate si o tom, komu kdy odlita letadlo z Kathmandu domu a kdo to letadlo uz prosvihnul.
  • V zavislosti na mire mlhavosti jdete driv nebo pozdeji na snidani do prilehleho Sherpa Lodge, kde si zanadavate na pocasi a letecke spolecnosti. Prestoze se vase financni rezervy zmensuji, zacinate uvazovat o koupi cepinu.
  • Po snidani si jdete na letiste vyzvednout sva zavazadla a jdete se opet ubytovat do stareho znameho hotelu, kde uz vas vitaji s otevrenou naruci.
  • Take zasoby jidla se tensi. Obcas si date k obedu dal bhat (= ryzi s cockou, mistni tradicni jidlo) a dostanete jen bhat (ryzi bez cocky). Nekdy si date Spaghetti with tomato sauce a dostanete jen tomato sauce (toto bylo nastesti jen nedorozumeni, kdy se pani domaci asi jen preslechla:)).
  • Kazdy den ve tri odpoledne jdete reconfirmovat letenku na druhy den. Psychicka zatez: 5+. Prijdete do kancliku a nahlasite, ze „to jste vy, ti ctyri“. Urednik nas zna uz moc dobre a jako kazdy den nam rekne: Tomorrow six o'clock. Jenze my jsme porad zvedavejsi a zvedavejsi a postupem casu mame cim dal tim rypavejsi a blbejsi otazky. Pan nastesti neumi moc anglicky (coz je samozrejme strategicky tah od jeho sefa, ktery se do kancelare boji prijit). Nakonec naseho rozhovoru nas pan ujisti, ze Sita Airlines je opravdu dobra letecka spolecnost, ze jsme si lip nemohli vybrat. Zirate na pana, co to ma byt jako za vysmech, ale jeho uprimny pohled vas presvedcuje pouze o jeho bezbrehe naivite:) A ta velka boule na hlave o tom, ze pan se poradne prastil do hlavy.
  • Po rozhovoru s panem v kancliku si date budto apple pie, nebo aspon marsku, abyste doplnili cukry a obalili nervy. Pak si date veceri a zakusek, prectete si kapitolu z vasi knihy a jdete spat. Prakticky tak vlastne stravite spoustu casu jidlem, cetbou a spankem:)

Simon je presvedcen o tom, ze tyto kazdodenni ritualy by mohly mit neco spolecneho s nejakymi religioznimi praktikami. Posudte sami: Nabozenstvi casto hlasaji, ze askezi a modlitbami je mozno dosahnout nejakeho kyzeneho stavu, at uz osviceni, spaseni ci vymaneni se z kolobehu reinkranaci. Podobne je tomu i zde, popisme proto typicky den vericiho.

Prvnim krokem je tedy vstavani zahy po kuropeni a prvni (zpravidla individualni a mlcenliva) motlitba smerem k zamlzenemu obzoru. Spatni nasledovnici a bezverci kdyz vidi mlhu, tak jdou zase zpet a tim se protivi principu. Verny nasledovnik vi, ze muze nasledujicich pet hodin doufat. Po nutnych svetskych ukonech jako hygiena verici bali vsechny sve propriety a vydava se na svate poutni misto - na mistni letiste - kde se potkava s ostatnimi vericimi. Nasleduje dalsi serie motliteb, spolecna v malych skupinkach, spocivajici v hluboke koncentraci a odrikani manter. Oci vericiho jsou upnute opet k mlznemu obzoru. Teprve az je verici dostatecne vycerpan motlitbou, odchazi na snidani do Sherpa Lodge naproti letistni hale. Tam jeste hodinu ceka a modli se, pote si vyzvedne batohy z letistni haly, jde na obed a po obede spat.

Ve tri hodiny nasleduje dalsi ritual – rika se mu rekonfirmace. V kontextu krestanstvi lze tento ritual prirovnat k setkani se s pokusenim – verici se setkava s agentem letecke spolecnosti a licituje o misto v prvnim letadle na zitrek. Pokuseni spociva v tom, ze mate chut agenta zabit, kancelar podpalit, na letisti prepsat Sita Air na Shit Air a podobne. Nicmene to stale neni vse: v ramci dne nasleduje ritual chuze od hotelu k letisti a zpet, dale od hotelu na druhy konec vesnice a zpet. Je to proto, ze tu proste neni kam jinam jit. Pak uz jen ritualni navsteva bookshopu, cteni svateho pisma (bud knihy o horach nebo Harry Potter). Pak uz jen vecere a ve 20.00 je nejvyssi cas jit se dobre vyspat na dalsi den.

Pro ilustraci prikladame nekolik nejpopularnejcich motliteb a manter:

  • Snad to dnes poleti, zitra mi leti letadlo domu / pozitri musim do prace
  • Uz tu cekam deset dni, tak jak ze se nevejdu do prvniho letadla
  • Oni tam snad maji obrovske kotle na mlhu, nebo co
  • Za to muzou majitele hotelu, maj z toho dobrej kseft
  • Dop * * ele, uz me to tu pekne s * * e

Na zaver Rada, jak se dostat do prvniho letadla

Odposlechnuto v jiz zminovanem kancliku:

  • Kluci z Jizni Ameriky: Cekame tady uz 7 dni, tak proc nejsme zarazeni do seznamu pasazeru, kteri odleti zitra prvnim letadlem???
  • Pan z kancliku: ale to nevadi, ze nepoletite prvnim letadlem, poletite tim druhym, to polet hned pak.
  • Kluci: Jak PAK? My tady cekame uz hrozne dlouho, chceme byt v prvnim letadle!
  • Pan: Vsechno jke v naprostem poradku, poletite druhym letadlem…
  • Po dalsich 20 minutach:
  • Pan: Dobre, dobre, kdyz chcete, poletite v prvnim letadle.
  • Kluci: Juchuuuu…
  • Pan: To druhe letadlo bude vlastne take prvni.

.... par obrazku na zaver

Lebka Yettiho Mnich, ktery hlida knihy Spolecna foto pod Mt. Everestem Sagarmatha v mracich Ledovec Khumbu Dedecek Sherpa Rododendronovy lesik Nosic s nakladem Dekorace klastera Nosic paliva

 
cesty/nepal_2008/dopis05.txt · Poslední úprava: 2008/09/12 10:32 autor: kacenka

TOPlist