Dopis treti - Za horami do NP Langtang

Vetsina lidi jezdi do Nepalu za horami a ani my jsme tomuto lakadlu neodolali. Nas zamer byl nejdrive vyzkouset nejaky aklimatizacni trek, ktery pujdeme nalehko (spat a jist budeme v ubytovnach, takze s sebou nebudeme muset vlacet dvacetikilovy batoh), a pak hura do turisty nedotcenych koncin.

Vrcholove foto plesateho welblouda Vyberove rizeni na tento lehci aklimatizacni trek vyhralo udoli Langtang. Lezi kousek od Kathmandu a jede se tam „jen“ cely den rozkodrcanym autobusem a prestoze nektere clanky tvrdi, ze na Langtang turisti zanevreli, neni tomu tak. Behem nasi cesty jsme jich par potkali a v sezone byva v jedne vesnici ubytovano az 50 lidi (ted bylo tak 8). Ale pekne na zacatek…

Cesta do Syabru Besi

Turisticka sezona v Nepalu zacina pocatkem rijna. To proto, ze odejde monzun a hned je vse sussi, teplejsi, veselejsi… silnice se nesesouvaji, na horach jsou prima vyhledy dal nez na konecky vasich prstu na natazene ruce (dal je prece mlha). Ale o kolik legrace takhle prijdete!

Yak - nadherny, chlupaty, pomalu se pohybujici silnicni zataras Nase cesta autobusem do vesnice, kde pocinal nas rek, mela byt bez prestupu. Jenze to by silnici nesmelo prehradit par novych vodopadu a v nekterych mistech by ta silnice nesmela chybet. V praxi to vypada tak, ze autobusy na jednotlivych usecich jezdi kyvadlove a vy neustale presedate na dalsi kostitras. Tak jednoduche by to ale taky nebylo. jeste nez autobus zastavi pred mistem, kam uz nemuze jet, spinava ruka vam zvenci otevre okynko u vaseho sedadla… a sup, pomerne netradicne nastoupi nekolik Nepalcu, posadi se na vase sedadlo a vas vyhodi do ulicky. Lidi je totiz moc a sedadel malo… a na Dalnem vychode neni zvykem stat ve fronte. Vy to sedadlo stejne uz nepotrebujete, musite co nejdriv vystoupit - v nejlepsim pripade driv nez nastoupi vsichni, co chteji jet busem zpet (tady totiz neplati pravidlo „nejdriv vystoupit a pak nastoupit“, takze by se vam mohlo stat, ze se vam proste vystoupit nepovede).

Kdyz konecne opustite prostory autobusu, ceka vas prochazka tak kilometr dlouha, kdy preskakujete po kamenech novou reku, ktera si vytvari sve koryto prave na miste byvale silnice. Za chvili zase dorazite k autobusu, poperete se s bandou Nepalcu, abyste se vubec dostali dovnitr (pripadne proste jedete na strese autobusu) a popojedete par kilometru k dalsi strzi, vodopadu, rece, proste te one prekazce, ktera prehradila silnici. A tato zabava vam vystaci na cely den:)

Ze Syabru Besi do Rimche

Brzy rano vyrazime ze Syabru Besi, pred sebou mame na dnesek tisic vyskovych metru a podle pruvodce 7 hodin cesty (pozdeji jsme pochopili, ze casove udaje z pruvodce proste stihat nebudeme). cesta byla zpocatku prijemna, prekvapenim byl vodopad, pod kterym jsme museli projit, jinudy cesta nevedla. Misa se Simonem prosli bez plastenek. Damska cast vypravy srabsky vytahla plastenku, za coz nam byli panove nakonec vlastne vdecni, protoze jim aspon nezmokly fotaky.

Co psat o dalsi ceste tohoto dne? Bylo to sakra do kopce! A zkusenost - vyjit bez snidane je blbost.

Nezbedny Tibetanek Vecer jsme dosli k vesnicce Upper Rimche (2510 m. n. m.), kde nas pani hotelierka (obchodnice, co nema obdoby) presvedcila, ze prave tam je hezky a ze u ni mame zustat. Spis nez ona nas presvedcilo slunko, co konecne na chvili vylezlo a zahnalo dest. A pak samozrejme ty vyhledy do udoli, ktere jsme dneska pekne vyslapali.

Z Rimche do Langtangu

Udoli Langtang Rozkaz na dnesni den znel jasne - vystoupat dalsich 1000 vyskovych metru. Uz jenom pri te predstave nam nebylo uplne dobre po tele, ale nastesti jsme nemeli dostatecne okyslicene mozky, abychom si to uvedomovali. cestou do vesnice Langtang jsme potkali nekolik mistnaku, co se strasne divili, co budeme v Langtangu delat, kdyz vsichni jeho obyvatele dneska slavi nejaky svatek ve vesnici Kyanjin Gompa (v cili nasi cesty). Kdyz jsme zmozeni dosli do Langtangu, opravdu to vypadalo, ze tady neni ani zivacka (ani mrtvacka). Nakonec se nam ale podarilo ubytovat v jednom z hostelu, najist se a brzy zapadnout do postele.

A dve perlicky pro dnesni den:

  • 1. Pruvodce tvrdi, ze do Langtangu dojdete tak lehce, ze ani nebudete vedet jak a ze urcite budete mit spoustu sil na dalsi cestu. Blbost.
  • 2. Po ceste se potkavame s 4 turisty - spanelsky a francouzsky par. Jdou s nimi sice dva nosici, takze cely trek je pro ne spis prochazka s kabelkou, ale stejne nedokazeme pochopit, jak muzou zvladat tyhle kopce v tehle vysce s cigaretou v puse!

Z Langtangu do Kyajin, okoli Kyajin

Oproti predchozim dnum jsme dnes byli o kus rychlejsi, nez pruvodce predpovidal. Diky tomu jsme se pro jistotu ptali asi peti lidi, zda jsme opravdu tam, kde chceme byt. I kdyz je teprv kratce po poledni, nadmorska vyska uz dela svem, takze po ubytovani u tibetskeho exulanta za cely zbytek dne stihame pouze nekolikero jidlo a kratickou prochazku po vesnici, spojenou s navstevou mistni tovarny na syr a zdejsi gompy.

Syr se zde vyrabi z jaciho mleka, vzdy behem monzunove sezony - predtim, nez jaci utecou za travou do nizsich nadmorskych vysek. Kus lahodneho syra vam za par rupii ukroji z prave hotoveho kolace, cena se pohybuje v zavislosti na denni dobe a nalade prodavajiciho pana.

Gompa (buddhisticky chram) je k nerozeznani od obytnych domku, odlisuje ji vetsi koncetrace motlitebnich praporku, vyslapana pesinka kol dokola a mala vezicka se zlatou spickou. Vnitrni vybaveni je pomerne klasicke, jen trosku strohe - rozhodne ale ma svoji atmosferu. Ta ze me osobne trosku vyprchala ve chvili, kdy me tam malem zamceli:)

Mela na festivalu Puvodne jsme byli lehce zklamani z toho, ze jsme prosvihli svatek, ktery se tu vcera slavil – nastesti si mistni ale davali pouze den prestavku a zitra se bude slavit znovu. Svatek je to tibetsky, zde v Nepalu se slavi proto, ze zdejsim etnikem jsou Tamangove. Tamangove jsou horsky narod, ktery veri, ze pochazi z Tibetu. Nikdo vsak nevi kdy, jak a proc; jediny agrument na podporu teto domenky jsou mongoloidni rysy.

Pres den je na programu lukostrelba (spise „jen jako“) na jaka a nasledna zabava a tanec v kruhu, prolozeny hrami. V podvecer je pauza na veceri, vecer a celou noc se pokracuje v gompe (?!?).

O strelbe na jaka jsme si nechali jen povykladat - nekolik odvaznych muzu so vyrobi luk a pak z mista vzdaleneho asi 50metru od ohrady s jakem strili smerem k teto ohrade - kdo dostreli nejbliz jakovi, vyhrava. Nejlepsi vykon dnesniho odpoledne je asi 3 metry od jaka. Stejne dlouho jako samotna strelba pak trva vyhlasovani a zdobeni vitezu bilou hlinkou. To je zavrseno dalsi taskarici, kterou se nam bohuzel nepodarilo rozklicovat - vypadalo to tak, ze se cela vesnici honila mezi domky a o cosi prala, vitez byl pak opet oslavovan.

Druhou casti byly tance a hry v kruhu. Ti, co jeste neodpadli, utvorili dlouheho hada, ktereho spojili v kruh; u toho se drzi za ruce, obleceni ci copy. Pak uz se jen zpivaji lidove pisne a vesnicane ruzne krepci a natrasaji se v rytmu i mimo nej. Mezitim probehlo par her kdy napriklad oslepeny mlady muz v arene tvorene kruhem oslavujicich nahani mladou zenu (u nas znamo jako „na kocku a na mys“; nakonec ji slozil solidnim kroscekem, v hokeji by to bylo min. na dve minuty) ci na slepou babu. Ti, co jiz odpadli, odpocivaji v kruhu ci na schodech nejblizsiho domu.

Ledovec Langtang Lirung Krome oslav (a jidla a spanku) jsme dva a pul dne stravili v Langtangu stravili vylety po okoli . Jeden den jsme si vyrazili na kopec Kyajin Ra (4650 m.n.m) - zhruba dva kilometry vzdusnou carou nam zabraly pres tri hodiny chuze. Za odmenu jsme se mohli pokochat vyhledy na ledovec, ledopady, moreny a cele langtangske udoli. A taky na mlhu, ktera nas nakonec obklopila a pohltila.

Druhy den jsme se vyrazili projit dal udolim reky. Minuli jsme stare letiste, kde misto navigacni veze stoji obrovsky balvan s jaci lebkou na vrcholku. Cesta se dale tahne mezi bazinami, pastvinami a pustymi kamenitymi krasovymi poli. Na pastvinach je jasne videt spolecenska hierarchie - pri pohledu proti proudu se vlevo pasou jaci, vpravo kone. Obcas je potreba prekrocit i rozvodneny pritok, z cehoz se snadno stane slozity logisticky a posleze i nostrukcni problem. Avsak uplnym vrcholem dnesniho dne byla nejprve pisecna a posleze i oblazkova plaz na brehu reky … sice uz prselo, bylo 10 stupnu (reka ma tak 4), ale prece.

Cesta zpatky

… byva zpravidla nudnym priveskem za prave prozitym dobrodruzstvim, kdy vam krevni reciste proplachl adrenalin a do denicku si na vecnou pamatku zapusujete svoje sportovni vykony. Tentokrat vsak byla pro nas cesta do civilizace plnohodnotnym zazitkem - a jak se rika, ze zazitek nemusi byt pozitivni, hlavne kdyz je silny …

… ukazalo se, ze pohori zije … nekolik cerstvych sesuvu, ktere se musi doslova oblezat po hustym krovim prorostlych skaliskach … smetene mosty pres reku … vodopady dopadajici primo na uzkou stezku … cesta a potok v jednom koryte … silnice a potok v jednom koryte … troji zaseknuti autobusu na sto metrech … jizda natriskaneho autobusu rekou, pod vodopadem a 15cm od vysokeho srazu (to vse zaroven) … cesta s dalsimi 6 lidmi na zadnim sedadle autobusu – pul hodiny, hodinu, sest hodin (70km po polnacce) … obrazek za tisic slov…

Prekracovani reky Vyprostovani autobusu

 
cesty/nepal_2008/dopis03.txt · Poslední úprava: 2008/08/17 10:24 autor: srerucha

TOPlist