Dopis druhy

Tentokrat piseme z Kathmandu. Mame za sebou nekonecne dlouhe hodiny v autobusu, prekroceni nepalskych hranic a ted pomalu poznavame nepalske hlavni mesto. Ale pekne poporadku:

Indicke kostitrasy a brana do Nepalu

Pokud jste jiz nekdy slyseli o indickych autobusech, jiste vite, ze vetsinou je tam malo mista, ze vetsinou cestovatele celou cestu trnou hruzou, jestli jim batoh neuletel ze strechy, kam mu ho ten hodny Ind privazal pomoci chatrne pradelni snury, ze v autobusu vzdycky cestuje alespon dvojnasobek lidi, nez pro kolik je prizpusoben. Jeste vam nikdo nesedi na kline ci za krkem? Tak jakypak plne vytizeny autobus!

Nase cesta z Bodghayi na hranice si vyzadala asi 16 hodin sezeni v poloze, kdy se nelze pohnout a bezesnou noc. Nakonec se ale skutecne zadarilo a byli jsme vyplivnuti v Roxoule, u maleho hranicniho prechodu, kde nas mily Ind, sberatel minci cizich men a take padesatirupiovych baksisu, poslal dal:) Na nepalske strasne to bylo uz o neco slozitejsi - museli jsme poridit viza, coz bylo zkomplikovano faktem, ze v Nepalu je v dusledku zmeny politickeho zrizeni nyni vse jinak - ceny viz, ruznych permitu a tak. Museli jsme poridit viza za 100 dolaru (os/90 dni/3 vstupy) pripadne za 88 euro (ano, vsimli jsme si drobneho nepomeru velmi dobre, zejmena Misa, ktery musel platit v eurech).

Dluzno zminit, ze zdejsi hranice precijen trosku pripomina svuj protejsek ve vyspele evropske unii - clovek by ji totiz malem zasklil. Na indicke strane jsme si upoceneho kancliku bez predni steny, schovaneho mezi obchod s cementem a autoopravnu (nebo co to tam bylo) vsimli az na druhe upozorneni naseho riksaka. Na nepalske strane alespon stoji mirne opryskana monumentalni brana v nepalskem architektonickem stylu … ale jezdi se radeji okolo, nejspis z monumentalni brany pada omitka a kusy cihel. Immigration office je mala rakosova chyse v takovem parciku, na kterem je zvlastni leda plot z ostnateho dratu. A taky je dulezity fakt, ze cim je hranicni prechod zapadlejsi, tim jsou urednici dulezitejsi a vsechno trva dele. Misty to skoro vypada, ze jeden umi cist, druhy psat, treti lepit nalepky, ctvrty pocitat penize, paty mlatit razitka a sesty rikat „Welcome to Nepal“.

Ptate-li se, jestli se prechodem hranicni cary neco zmenilo, pak odpovidame ano. Teplota - klesla! A zacalo prset (nastesti jenom trochu a jen v prehankach).

Kathmandu

Kdyz jsme se jeepem prekodrcali (opet 4 na 3 sedadlech, abychom se moc neroztahovali) pres hory a kopce (prestoze to byly kopecky vetsi nez kterekoli ceske, podle nepalskych kartografu ani nema smysl kreslit je do mapy jinou barvou nez zelenou - proste niziny:)), skoncili jsme v Kathmandu. Prekvapenim, ze tady nejsou riksi, tempa, tuktuky ani nic podobneho, jsme nasedli do taxiku, jehoz ridic asi poprve videl, jak skladne se da cestovat. Na zadnim sedadle tri lidi zaskladani batohama, obcas couhala jen nektera koncetina (ovzvlaste vypecena byla Kaccina pohora na rameni taxikare).

V Kathmandu se da delat spousta veci, rozhodne se tady clovek nenudi:) Zacali jsme nezbytnostmi a pokracovali tim prijemnym - prohlidkou stareho mesta, predevsim Durbar Square, tzv. Chramove namesti. Nazev je vybran skutecne prihodne, chramu je tady skutecne hodne, nepocitane (jak by rekl Simon: „Tri prdele…“ ). Na Durbar Square je pry vybiran poplatek asi 200 rupii. My to vime ale jen z pruvodce a hlavne z vycitek Misi a Ges, ktere turisticka policie narozdil od nas odchytla a donutila je vstupenky si koupit:) Nepalci vstupne neplati, takze moznym vysvetlenim je, ze uz jsme se Simonem tak moc spinavi az nevypadame jako belosi:)

Oproti indickym mestum nam Kathmandu prijde o poznani klidnejsi, mistni lide v sobe narozdil od indu nemaji neco jako davku agrese a davku otupele odevzdanosti. Takze napriklad dohazovaci a poulicni prodavaci jsou uplne stejne neodbytni, ale neni potreba se s nimi pohadat ci poprat, aby dali pokoj.

 
cesty/nepal_2008/dopis02.txt · Poslední úprava: 2008/08/04 18:58 autor: srerucha

TOPlist