Dopis Prvni

dne 31. 7. z Bodhgaji (Bihar, Indie), aktualizovano 2. 8. (Patna)

Ahoj!

posilame prvni pozdrav z fronty domu! Co ze se tu ve zkratce deje?

25. 7. Nasedame na letadlo a pres Amman mirime do Noveho Dilli

26. 7. Brzy rano vystupujeme v Novem Dilli, cely den se ruzne poflakujem, jdeme si na chvilku schrupnout do parku v mistni Red Fort a vecer nasedame na vlak do Varanasi.

27. 7. Vystupujeme rano ve Varanasi(jedno z nejsvatejsich mist pro Hinduisty, kazdy hindu chce umrit prave zde) a prohlizime si mesto.

28. 7. Jsme stale ve Varanasi, pokracujeme ze vcerejska:)

29. 7. Opet zahy po ranu mirime na vlakove nadrazi a odjizdime do Patny (hlavni mesto statu Bihar). To nam nakonec zabira cely den.

30. 7. Pres den si prohlizime pametihodnosti v Patne, cestujeme tam a zpet predrazenou a extra nepohodlnou motoriksou. Vecer odjezd smer jih - cil Bodhgaya.

31. 7. Bodghaya, vetsinu dne travime bud u jidla, nebo v buddhistickych chramech.

1. 8. Bodghaya, prochazime jednotlive chramy ruznych odnozi buddhismu

2. 8. Rano odjizdime do Patny, vecer potom na nepalske hranice.

Indie je porad stejna, shodli jsme se na tom, ze i po tech letech je nadrazi v Novem Dilli hustym zazitkem. Cipmunk ozirajici cokoladu z plateneho pytliku Radeji jsme stravili den poflakovanim na trave v Cervene pevnosti (Red Fort) - bohuzel byla sobota, takze tento zamer pojalo i nemalo Indu. Z poklimbavani nas krome strachu o doklady rusili jeste chipmunci (pruhovane zemni veverky - Chip a Dale), kteri u nas zvetrili jidlo a nakonec nam lezli v hejnech malem i do batohu - na druhou stranu, byl na ne lepsi pohled nez na Indy;-).

Nouzovy vitr v indickem vlaku .. kdyz dojde elektrina a prestanou fungovat elektricke vetrakyCesta lehatkovym vlakem do 800 km vzdaleneho Varanasi znamenala konecne kus klidneho spanku - krome Michala. V lehatkovem vlaku to totiz vypada tak, ze jsou na jedne stene tri lehatka, a ze dvou spodnich se da stvorit lavice na sezeni (jedno se sklopi a slouzi jako operatko). No a Misa mel jedno z tech spodnich a Ind, ktery mel to druhe, cekal jeste asi tri hodiny v sede na veceri, kterou mu meli prinest. Tu nesli i desitkam dalsich cestujicich, jenze ti se nechali vzbudit az k jidlu a netvrdli dlouhou dobu na sedadle.

Co se tyce jidla, zaciname se pomalu adaptovat na mistni stravu. Uz nekolikrat se nam stalo, ze jsme se usadili do prazdne mistni restaurace a v zapeti se cela tato zaplnila dalsimi turisty - asi si rekli „kdyz mohou oni, muzeme taky“.

Prani pradla ve svate rece.Pro Kacii a me bylo Varanasi premierou, zmet uzounkych ulicek (kterymi neprojede ani riksa;-)) u Gangy ma rozhodne osobitou atmosferu, stejne jako pravidelne koupele a modlitby na brehu svate reky, na tzv. ghatech (dalo by se nadnesene popsat jako „schody do vody“). Krome motliteb slouzi ghaty i ke zcela praktickym vecem - setkavani, prodej suvenyru, zebrani, prani pradla … a asi nejsilnejsim zazitkem je navsteva dvou „spalovacich“ ghatu - mist, kde se kremaci pozustale telesne schranky osvobozuje duch zesnuleho hinduisty. K obradu spaleni se schazi cela rodina, vzdy jeden z rodiny se stara o prubeh celeho obradu - nejstarsi syn otce, mladsi syn matky, zenin manzel.

Zemrely je naposled omyt v Ganze, nacesan a oblecen, ulozen na hranici (spotrebuje se cca 250kg dreva) a zapalen (bud vecnym Shivovym ohnem, ktery hori v jedne svatynce pobliz ghatu asi 2000 let; nebo ohnem, ktery zapali specialne kvalifikovany svaty muz). Deti sbiraji nedohorele zbytky dreva z pohrebnich hranic - doma se na tom vari obed. Na sve si psijdou i psi. Samotna kremace trva 2-3 hodiny, pote co telo dohori, je ohen symbolicky uhasen pozustalymi vodou z Gangy. Pozustali pri haseni liji vodu jakoby pres rameno - to aby duch zemreleho mohl svobodne odejit. Zbytky tela a popel jsou smeteny do Gangy. Rodina odjede domu, ten z pozustalych, co se staral o pohreb, jeste dva tydny drzi smutek a nosi patricny odev.

Drive bylo obvykle, ze pokud zene zemrel jeji muz, pri obradu skocila do plamenu za nim. Tento zvyk se ale moderni Indie nyni snazi vytlacit - je nelegalni a trestem je vezeni pro celou rodinu.

Za den na jednom ghatu spali cca 200-300 tel (docela fofr!), pohreb prijde na cca 40.000 indickych rupii (t.c. asi 1000 USD). Nespaluji se deti do 13 let, tehotne zeny a svati muzove - sadhuove (aka nevinne duse), leprotici a zvirata. Tito jsou zabaleni do platna, lehce nabalzamovani a ponechani svate rece.

Varanasi je zasveceno Bohu Shivovi. Prave proto je take cele oranzove. Svate kravy ve svate Ganze Zvlaste v techto dnech, nebot srpen je letos prave ve znameni Shivy. Miliony poutniku z cele Indie oblecenych do oranzovych oblecku (srandovni trenyrky a natelnik) pobiha po Varanasi. Nesmi chybet ani osobni oltar - tyc pres rameno, na ktere maji poveseny Sivovy symboly (trojzubec, lingam nebo buvola) a samozrejme take lahvicky s vodou z Gangy. Tito Shivovi obdivovatele obrazeji rozlicne chramy a svata mista, jsou jich plna nadrazi, vlaky… jsou proste vsude:)

Krom silnych zazitku se nam samozrejme deji i ty mene hluboke. Napriklad jsme si opet overili, jak jsou mistni lide flexiblini, kdyz jim o to jde. Vesli jsme do jedne budovy, ktera hlasala „roof-top restaurant“. Nahore staveniste, ale pan nekde vyhrabal 4 plazove zidlicky a ze hned co si dame. Tak jsme rekli, ze to vyzkousime, objednali jsme si limonadu … chvili se nic nedelo … delsi chvili se nic nedelo … nakonec pan prikvacil, rovnou z nakupni tasky vytahl limonady a dokonce nam pujcil i otvirak - petihvezdickovy servis :)

Nicmene oproti Varanasi, kam se sjizdi zastupy poutniku z cele Indie i davy zahranicnich turistu byla docela zajimavou zkusenosti navsteva mesta Patna. Patna je hlavni mesto statu Bihar, jednoho z nejchudsich v Indii. Pred par lety (cca 20ti) tu probehla socialni revoluce, kdy jeden z nedotknutelnych, zvany Lalu, sjednotil masy nizsich kast, nedotknutelnych i vyznavacu jinych ver a dostal se k moci. Nicmene pan Lalu jiz mel nejake vroubky v rejstriku, vladu poskladal z kamaradu z ulice a celkove mel spise vice charisma nez diplomatickych dovednosti. Kdyz sel o par let pozdeji do vezeni, stihl dosadit svoji negramotnou manzelku jako predsedkyni vlady, dnes je opet u moci jako ministr dopravy a buduje vzdusne zamky – dnes jsme v novinach cetli o nove tovarne na kola k zeleznicnim vagonum, ktera prinese jistou prosperitu celemu statu. No ale k pointe - v hlavnim meste je jedna vyasfaltovana hlavni trida, ve vedlejsich ulickach jiz nad dlazbou zvitezila zelen, krajnice silnic tvori smes blata a odpadku. Verejne dopravni prostredky se take zvolna rozpadaji, procento lidi zijicich viditelne pod hranici chudoby je jeste vetsi nez kde jinde.

Strecha chramu Har MandirDiky sve bohate historii (Patna je jedno z nejstarsich mest v okoli) ale ma mesto co nabidnout, a i kdyz maji pamatky podobne zaslou patinu jako vse ostatni, maji svoje kouzlo. Asi nejzasadnejsi je sikhsky chram Har Mandir Takht (jedno ze 4 nejsvatejsich mist pro sikhy, takzvane „truny“), palac na miste, kde se narodil posledni (desaty) sikhsky guru (v roce 1660). Pro nas bylo zajimave hlavne setkani se sikhy - oproti „beznym“ Indum jsou zpocatku rezervovaneji, ale pote o to otevrenejsi, milejsi a pratelstejsi - a taky je zpravidla pod jejich uroven z vas tahat penize a bavi se s vami z ciste zvedavosti (alespon dle nasich zkusenosti).

Vubec zajimava byla v Patne i cesta od nadrazi k palaci - je to asi 10km v podstate po polni ceste plne vymolu (alespon charakterem) .. po ceste tam nas natahl riksak, po ceste zpet nas v riksi jelo asi osm a jeli jsme obzvlaste vypecenymi ulickami, hlubokymi kaluzemi a z gustem rozstrikovali po okoli naplavene hromadky odpadku (kdo vite, jake rozmery ma klasicka motoriksa, urcite s nami soucitite:)).

Pri kupovani listku v Patne jsme vyuzili sluzeb informacni kancelare. Tam sedel maly seschly Ind, ktery nam z hlavy vysypal vsechna potrebna vlakova spojeni a pak se asi 15 minu trapil opisovanim informaci z nasich pasu do sveho deniku (neco jako vykaz prace:). Pak s nami sel i kupovat listek, ale jednal prekvapive na rovinu – rekl, ze si se mnou pujde stoupnout do fronty a ja mu za to pak necham nejaky drobak. Nakonec to bylo jedine stesti – vyhodili nas asi ze tri front, ze tady listek nesezenu. Bylo asi deset minut do odjezdu, adrenalin rostl. Ctvrtou frontu jsme predbehli a nakonec listky sehnali…

S dopravou souvisi i dalsi zkusenost - pokud pojedete v Indii vlakem, ujistete se, ze urcite znate cislo vlaku. My jsme se spolehli na znalost cilove zastavky a kazdy, koho jsme se zeptali, nas spolehlive poslal na spatne nastupiste (a obcas se i shodli :o) … cili abychom dokoncili predchozi odstavec, ten vlak nam stejne ujel. Ale vsechno zle je k necemu dobre. U onoho predbihani me jeden indicky mladik sice takticky, ale dosti durazne, upozornil, ze ve fronte se nepredbiha. Snazil jsem se mu omluvit, coz se nakonec vyplatilo. Bezel na nastupisti, ze mi ujizdi ten vlak - bohuzel byl ovesen oranzovymi stoupenci boha Sivy a nastup do rozjizdejiciho vlaku s 20kg batohem jsme si netroufli. O vlak pozdeji nam podrzel misto, takze jsme nemuseli 5 hodin ve vlaku stat ….

 Pruceli Bhutanskeho chramu Dalsi zastavkou po ceste do nepalu byla zminovana Bodhgaya - oproti Patne balzam na dusi. Bodhgaja je pro zmenu jedno z nejvatejsich mist pro buddhisty - zde Siddhārtha Gautama sedici pod smokvoni dosahl pred nejakym casem osviceni. Dnes je tu pomerne velky chramovy komplex a vice nez desitka dalsich chramu, temer kazda buddhisticka zeme zde ma svuj (najdete tady chram thajsky, barmsky, bhutansky, japonsky, cinsky, vietnamsky…) Zajimavy je fakt, ze toto svate misto je spolecne pro hinduisty i buddhisty. Hinduiste totiz povazuji Buddhu za vteleni Sivy. Mozna se vam zda, ze tato dve nabozenstvi (filozofie) nejdou prilis dohromady. Chram Mahabodhi Buddhiste inklinuji k dlouhym tichym meditacim a k ponoreni v sebe sama, zatimco hinduiste naopak sve bohy oslavuji velmi vesele a hlucne. V dusledku toho jsou vsude cedulky s zadostmi o ticho potrebne k rozjimani, hinduiste se s tim vzrovnavaji po svem - proste je ignoruji:). A presto jsou lide z techto dvou odlisnych spolecentvi ochotni najit spolecnou rec a schazet se na stejnych mistech. Behem dvou dnu, ktere jsme v Bodghayi stravili, jsme obesli vsechny zdejsi chramy - bylo vazne zajimave pozorovat rozdily ve vystavbe a vyzdobe jednotlivych chramu. Zlaty Buddha ve chramove zahrade Postestilo se nam take zucastnit se nekolika modliteb, kdy mnichove hraji na rozlicne nastroje (bubny, trubky, musle…) a zpivaji mantrz a modlitby. Necekejte ale zadne typicke mediatacni zpevy! Hudba to byla dosti zivelna, nekdy az skoro desiva. nejvic jsme se kazdopadne pobavili pri pozorovani modlitby ve Vietnamskem chramu. V hlavni roli totiz nebyli stari mnichove, ale mali kluci tak od 5 do 8 let. Kdyz zrovna nehrali na nastroje, bubenici se mydlili zahnutymi palickami, tahali se za roucha, proste delali vylomeniny LOL

Horici olejove lampy v buddhistickem chramuAni v Bodghayi jsme neunikli podnikavym Indum:) Novou zkusenost mame s chlapcem, ktery s nami nejdriv nezistne kamaradil. To ale netrvalo dlouho - pozadal nas, jestli bychom mu nemohli koupit ucebnici do skoly. Nakonec nas zatahl do bookshopu, kde si vybralk ochmatany oxfordsky slovnik za 800 rupek… Kdovi, kolikrat uz mu ho nekdo koupil a kolikrat ho zase prodal zpatky 8-)

Nyni jsme na ceste k nepalskym hranicim, jsme zvedavi na Kathmandu a nateseni na hory.

Mejte se blaze a tesime se na videnou:)

Zachovejte nam prizen a klidne nam obcas napiste :)

Kaciii & Athaj

PS: nase dalsi plany:

  • dnes vecer odjizidime na Nepalske hranice, ktere bychom rano radi presli a pokracovali do Kathmandu
  • pak asi stravime par dni v Kathmandu, a pak se uvidi … vypada to, ze zacneme trekovani v oblasti Langtang
 
cesty/nepal_2008/dopis01.txt · Poslední úprava: 2008/08/02 16:03 autor: srerucha

TOPlist