Mexiko - praktické informace

Zde naleznete par utrzkovitych uvah o tom, co si ohlidat při cestě do Mexika a přilehlých končin

Doprava na místě – půjčeným autem

Většina cestovatelů využívá hustou síť autobusové dopravy. Je to nejlevnější možnost, ale zase ne tak levná, aby se při vhodném počtu lidí (ideálně 4) nevyplatilo uvažovat o půjčení auta. Při ekonomicky obsazeném autě a vyhýbání se placeným dálnicím si troufám tvrdit, že auto i s benzínem se dostane prakticky na tytéž náklady jako autobusy.

Cena na kilometr samozřejmě závisí i na počtu km, které hodláte ujet. Čím víc km, tím se vám auto více vyplácí… Standardní okruh z Mexica City na Yucatán a zpět má mezi 5 500 a 6 000 km a je to obvyklá vzdálenost, kterou urazí cestovatelé autobusy během 3 – 4 týdnů. S autem jsme za 5 týdnů ujeli skoro 9 000 km.

Protože o busech byla popsána řada stránek, rozepíšeme se tady podrobněji právě o cestování půjčeným autem.

Vyhledání vhodné půjčovny nechte až na místo. Pokud tedy nevládnete tak dobrou španělštinou, že byste se nezdráhali přímo do Mexika zatelefonovat. Řada půjčoven má internetové stránky, ale online objednávání nebo domluva přes mail moc nefunguje. Stránky jsou užitečné spíš k získání představy o ceně, typech aut a obvyklých půjčovních podmínkách.

Výběr auta a cena. Na letišti mají pobočky všechny mezinárodní půjčovny (Avis, Hertz, Budget apod.) a také řada místních. Vše je hned u příletové haly. Zaměřte se rovnou na místní, protože nabízejí ceny cca o třetinu až polovinu nižší a co víc – lze úspěšně smlouvat! :-) Je dobré umět španělsky, ale ani s angličtinou to není neřešitelné. Sem tam nějaký majitel půjčovny anglicky umí nebo snadno najdete tlumočníka (či spíše on si najde vás :-)). Takže s chutí do toho.

Proces půjčení je celkem standardní. Musí vám (resp. tomu, na koho se auto půjčuje) být alespoň 25 let, někdy stačí 23. Potřebujete mezinárodní řidičák a kreditní kartu typu VISA, MasterCard. Sepíšete smlouvu a předávací protokol – ten slouží k tomu, aby se do něj zapsaly všechny závady či škrábance co auto má, aby to potom nebylo na vás. Zkontrolujte tedy pořádně stav auta (co zvládnete - od laku, stavu pneu přes žárovky, rádio, až třeba po brzdy). Nedočkáte se jen potvrzení o technickém stavu, měření emisí, krabičky náhradních žárovek apod., protože takové vymoženosti nejsou v Mexiku povinné. Pořádně projednejte POJIŠTĚNÍ – podle průvodců by vás v případě nehody (i vámi nezaviněné) mohli i zavřít, kdyby auto nebylo pojištěné. Docela dobré je sjednat si full cover, tzn. že v případě nehody, poruchy apod. nebudete nic platit ze svého (nulová spoluúčast), ale vše zacvaká pojišťovna. Nějaké výluky přesto budou, typicky píchnutá pneu (to je prostě váš problém).

Platba za auto je asi věc dohody, my platili hotově zálohu a k tomu byla po celou dobu půjčení blokována zbylá částka na kartě. Při vrácení auta jsme dostali zpět potvrzení o blokaci a doplatili hotově zbytek peněz. Ve větších půjčovnách by se vám mohlo podařit zaplatit to celé kartou, čímž ušetříte tak 5 % z částky. Vtip je totiž v tom, že bankomaty v Mexiku vydávají jen omezenou hotovost, takže výběr na několik etap se na poplatcích docela prodraží.

Provoz. V Mexiku se jezdí normálně vpravo a není to zdaleka tak divoké, jak se může zdát. Silnice jsou sice přecpané, na pruhy se občas nehraje (kolik vytvoří řidiči řad, tolik pruhů je :-)), auta nemají technické limity (co jede, to smí na silnici), neexistují autoškoly, ale kupodivu je provoz v mnohém příjemnější než u nás. Všichni jsou stále ve střehu, s tlačenicemi se počítá, takže na vás nikdo vztekle netroubí, kam se mu to cpete, netlačí vám na kufr, abyste jeli rychleji apod. Troubení zde není výraz agrese, nýbrž jen upozornění „jsem tady, tak jedu, dík, amigo“. Když vám někdo chce naznačit, že ho můžete předjet, zapne blinkr ve směru ke středu vozovky.

Silnice jsou většinou ve velmi slušném stavu, rozhodně jsme nepotkali nic podobného našim okreskám po zimě. Jediná nepříjemnost jsou pověstné retardéry (topes), které vás přinutí prakticky zastavit a i tak si v polovině případů oťukáte podvozek. Bez retardérů jsou pouze placené dálnice (s výjimkou obchvatu Mexica City), jinak mohou být prakticky kdekoli. Z dlouhodobého pozorování usuzujeme, že se vyskytují na všech křižovatkách v obcích (přičemž křižovatka může být pomalu i vjezd do dvorku), mimo obce v hustěji obydlených oblastech pří ústí různých polních cest, a nakonec na zcela nesmyslných místech, kde si zrovna domorodci potřebují zařídit nějaký ten prodejní stánek. Právě postávající prodejci ovoce můžou být ukazatelem přítomnosti retardérů, neb si k nim strategicky stoupají. Nutno podotknout, že 90% retardérů je způsobně značených.

Cena benzínu je nižší než u nás, cca 14 Kč/l. Na prodej má monopol jediná firma, takže výběr je jednoduchý. Při tankování buďte zvlášť obezřetní, ať vás obsluha neošidí. Je to poměrně časté. Buď začnou tankovat z nevynulovaného stojanu nebo vám nevrátí a spoléhají, že vám to nedojde nebo si nebudete jistí, kolik jste jim vlastně dali. Buďte si jistí, vše pečlivě hlídejte a trvejte na svém.

Dálniční poplatky jsou docela vysoké, počítejte s cca 1 Kč/km za osobní auto. Rozdíl v kvalitě oproti obyčejné silnici je někdy značný, někdy minimální. To bohužel předem nevíte. Obecně se ale na dálnicích dá jet rychleji, protože je zde menší provoz (kdo by platil, že:-)) a v hornatých oblastech jsou i výrazně méně klikaté. Platí se formou mýtného. Dálniční známky existují jen pro náklaďáky.

Péče o auto. Doporučuje se parkovat (zejména přes noc) na placených parkovištích (estacionamento). Ono vám stejně většinou nic jiného nezbude, protože jinde ve městech není místo. Estacionamento bývá ve dvoře, často jsou to poměrně nenápadná vrata, a na noc se zamyká. Lze ale domluvit ledacos, při delším parkování vám klidně nechají i náhradní klíče. Občas také lze parkovat na dvoře ho(s)telu, pokud je tu dostatek místa. V případě defektu nebo poruchy je potřeba vyhledat specializovanou opravnu. Bývají to velmi neformální dílničky u silnice a zpravidla se jich vyskytuje víc pohromadě na okrajích měst, okolo výpadovek. Nejčastěji potkáte vulcanizadoras = opravny & prodejny pneu. Oprava je většinou na počkání, pověsti o mexickém „maňana“ se nám opakovaně nepotvrdily. V opravnách nehrozí jiná domluva než španělsky.

Další poznámky:

  • je třeba rozlišovat bez- a olovnatý beznín
  • tankování funguje tak, ze prijedete ke stojanu, reknete obsluze, kolik a jakeho benzinu chcete, oni vam ho napusti a vy jim zaplatite
    • obcas to sou podvodnici, takze pred zacatkem tankovani si zkontrolujte vynulovani stojanu a na konci si pozadovanou castku overte opet na stojanu
  • jako automapu je nejsnazsi zi za cca 80-100 MXP koupit autoatlas Guia Roja, ktery maji u kazde benzinky a ve vetsich knohkupectvich, kazdy rok se vydava nove aktualizovany
  • v mexiku existuje sit placenych dalnic, ceny vychazi cca na 1 kc / 1 km placene dalnice (Cuota), zvlast na delsi vzdalenosti prinasi komfort a casovou usporu. Vzdycky je i alternativa zadarmo (Libre), ktera ale neni tak dobre spravena, vede pres vesnice (⇒ retardery, deti, …). My jsme sice setrili, ale hlavne cas, takze jsme jezdili po placenych. V podstate se dar ict, ze se to ztrati v benzinu a pujcovnym
  • nejvetsi opruz na mexickych silnicich jsou retardery … kazde misto, kde dve indianske chatrce urvaly kus mista pralesu jsou i na jinak rovne a spravene silnici 4 betonove prahy, ktere se daji s trochou humoru nazvat prave retardery
  • co se tyce policajtu a dalsich bezpecnostnich slozek, rika se, ze jedou po cizincich jak slepice po flusu. U nas za 8 a pul tisice km nedoslo k zadnemu kontaktu (az na jeden, ktery s autem ale pramalo souvisel)

Mapy

Pro běžné cestování po památkách a známých turistických místech vám vystačí autoatlas, který koupíte stejně jako u nás na benzínkách, v supermarketech apod. Cestujete-li místní hromadnou dopravou, možná vám bude bohatě stačit automapa dovezená z ČR. Máte-li plány na pěší turistiku, kupte si mapu příslušné oblasti v některé pobočce INEGI – Mexického národního geografického institutu. Je to jediný zdroj rozumných map v Mexiku. Mapy jsou dost podrobné, v měřítku 1: 25 000. Pozor pokud se stane, že pobočka zrovna nebude mít k dispozici barevné vydání, nabídne vám čb kopii. Taková kopie je k ničemu, ověřeno na vlastní kůži :-) Raději naplánujte nákup map tak, abyste si mohli eventuelně dovolit počkat pár dní na barevný originál (tenhle problém nastane asi zpravidla přes víkend). Nakupujte nejlépe v Mexico City, pobočky INEGI jsou i v jiných městech, ale často se stěhují (takže je nenajdete tam, kde píše průvodce) a nejsou tak dobře zásobené.

V době našeho pobytu (březen 2005) byla funkční tato pobočka:

INEGI Avenida Patriotismo No 711-A Planta Baja Colonia San Juan Mixcoac, C.P. 03730 Telephone number (if one phones from Mexico City) 5278-1041 Monday to Friday from 8:30 to 21:00

Další variantou k sehnání detailních map je zadání fráze „mexico topo maps“ do google – nabídne se vám hned celá řada prodejců.

Pokud se sháníte mapy online, zkuste třeba zde:

Peníze

V mexiku se plati mexickým pesem (MXP), kurz se pohybuje cca kolem 10-11 MXP / 1 USD, tedy pri soucasnem kurzu dolaru (1/2004, 1USD = 21 Kc) to vychazi kolem 2 Kc / 1 MXP (cca jaro 2005)

  • Litr benzinu stoji kolem 7-8 MXP
  • galonova lahev vody od cca 15 MXP
  • litr a pul PET s vodou cca od 7 MXP
  • mytne na dalnici cca 0.3 - 0.5 MXP na 1 Km za osobak

Nejpohodlnější asi je mít platební kartu a průběžně vybírat peníze z bankomatu. Nemusíte se tak třást o velkou hotovost. Mexické bankomaty vydávají pouze omezenou částku, od 3 do 6 tisíc pesos, v závislosti na bance. Je to denní limit a při opakovaném pokusu o výběr větší částky vám prý bankomat může spolknout kartu. Nevíme, co je na tom pravdy, ale radši jsme to nezkoušeli. Platby kartou přijímají jen velké supermarkety, jinak je potřeba hotovost. Na Yucatánském poloostrově lze často platit i v USD. Opět platí – hlídejte si, zda vám v obchodě správně vrací.

Dorozumívání

Všude najdete doporučení: naučte se španělsky. My se k tomu přidáváme. Se znalostí angličtiny jsme se setkávali výjimečně, odhadem tak u 20 % Mexičanů. Většinou se anglicky nedalo domluvit ani na turistických informacích. Snad jen na pobřeží Karibiku, v posledních letech okupovaném Američany, jsou šance vyšší. Základy španělštiny se dají naučit za pár týdnů (v zásadě kolik času před odjezdem máte, tolik vám stačí :-) , u nás to byly 2 měsíce). Mexičané budou vašimi snahami potěšeni a přátelsky nakloněni. Budou se opravdu snažit se s vámi domluvit. Velkou výhodou mexické španělštiny je snadná výslovnost – co si přečtete ve slovníku, tomu budete rozumět.

Komunikace s domovem

Mobilní síť funguje na frekvenci jako v USA, takže abyste se připojili, potřebujete tzv. tribandový telefon. Novější telefony už běžně triband mívají, ale pro jistotu si to ověřte. Jinak budete tahat zbytečný krám. Pokrytí není moc slavné, v zásadě pouze ve městech. A když už jste ve městě, vyplatí se pomalu více (i finančně) zajít do internetové kavárny, než se patlat s SMSkou…

Telefonní budky jsou prakticky výhradně na karty. Seženete je na celkem logických místech – v trafikách, obchodech s pohlednicemi, u prodeje vstupenek na památky… Nejlevnější karty začínají tuším na 30 pesos a v pohodě vám to vystačí na poměrně dlouhý meziměstský hovor. Jak je to s cenami mezinárodních hovorů, jsme nezkoumali.

Internet je nejlepším prostředkem pro komunikaci s domovem. Vzhledem k jeho nízkým cenám a bezpočtu internetových kaváren v každém městě (velmi často i přímo v hostelu) je pohodlnější psát maily než SMSky.

Klasická pošta fungovala v pohodě, pohlednice do ČR došly v rozmezí 14 dnů až 3 týdnů, podle toho, odkud se posílaly. Pro první zjištění cen známek do ČR jsme zašli na poštu k přepážce, pak už se daly známky koupit zvlášť, dokonce jsme narazili na automat na známky (Monte Albán).

Bezpečnost

Bez problémů. V Mexiku se za poslední 2- 4 roky hodně změnilo, pověsti o hrůzyplném mexickém metru, banditech u silnic a krvelačných povstalcích už pomalu patří minulosti. Ani jednou za dobu našeho pobytu jsme neměli pocit ohrožení, a to nejsme žádní drsňáci. Dokonce nebyl ani pro holku problém procházet se sama po ulici, a to v menším městě klidně i po setmění (v Mexico City přece jen radši pouze ve dne). Atmosféra byla zcela neutrální, nikdo si nás okatě nevšímal, ačkoli Evropan je mezi Mexičany pořádně nápadný (budete zde děsně bílí, vysocí a hubení :-)).

Jídlo

Zde padl další z mýtů. Mexická kuchyně vůbec neznamená pálivé fazole. Na ostré jídlo jsme narazili pouze dvakrát, a to v době, kdy jsme ještě nevěděli, že se stačí zeptat, jestli je daný pokrm „pikanto“ (a i když vám odpoví pokito – maličko – věřte, že je to fakt hodně :-)). Jinak se dávají pálivé omáčky k jídlům zvlášť, tak je prostě nepoužijete. O jednotlivých specialitách se nemá smysl rozepisovat, stejně si to nezapamatujete a přijdete na to pak sami. Snad jen pár obecnějších postřehů:

Nebojte se jídel na ulici. My dostali největší průjem z grilovaného kuřete ze supermarketu. Máte-li rádi sladké pečivo, ocitnete se v ráji. Je ho zde asi 20 úžasných druhů, týden až dva to budete jen mapovat. Chcete-li pečivo slané, jsou k dispozici pouze bagety a tortilly (zvláště výhodné jsou tortilly balené v samozavíracím sáčku, jejich trvanlivost je prakticky neomezená, klidně 14 dní, a nezkazí se ani v 40° vedrech!)

Smiřte se s tím, že nebudete jíst to co doma. K nejdražším a nejhůř sehnatelným potravinám patří sýry a salámy. A už vůbec nikde se nedá koupit normální (= tabulková) čokoláda! Čokoláda se v Mexiku pije, takže všude je nepřeberný výběr pytlíků s práškovou čokoládou a když už potkáte tabulku, je to humus určený zase k jen rozpuštění a pití. Vůbec sortiment cukrovinek je dost omezený, ale dá se to s těmi 5 druhy vydržet. Mexičané si to asi vynahrazují na zákuscích, něco tak otřesně sladkého jsme v životě nejedli (pokud to hodláte vyzkoušet, 1 zákusek bohatě přesladí 4 lidi:-)).

Plynové bomby (gas butano) se jak známo nesmí vozit v letadle, ale v Mexiku není problém je koupit (nejčastěji jsme viděli typ se šroubovacím závitem, ale po dřívějších zkušenostech vozíme oba typy vařičů – šroubovací i narážecí). Nedejte se mýlit, že bomba vypadá jako sprej. Seženete to v železářství, nejlépe na tržišti.

Pití

Voda z kohoutku není nikde pitná. Je nutno kupovat balenou, samozřejmě čím větší balení, tím levněji to vyjde. Pro cestující veřejnou dopravou jsou asi únosné maximálně 5litrovky, my v autě vozili 20litrové barely (na kterých žijou i místní), které jsou zálohované (na začátku zaplatíte i za barel a pak už jen do obchodů nosíte prázdný barel a měníte jej za plný, platíte jen vodu. Pozor, ne všechny barely vám vezmou ve všech státech, liší se to nějak podle výrobců balené vody, ale detailně jsme do systému nepronikli. Když nám barel nechtěli vzít, tak jsme si vodu prostě nechali přelít. Na konci akce jsme barely zase úspěšně vrátili a dostali zpět zálohu. Výše zálohy se obchod od obchodu také liší, tj. můžete vydělat i prodělat oproti nákupu, ale jde o desítky Kč. K barelům se dá za cca 60 pesos koupit šikovná pumpička).

Nealko: nealko se nazývá refresco. Myslí se tím buď Cocacola nebo šťáva typu Fanta, Sprite. My si velmi oblíbili jablečnou verzi (manzana či manzanita), chutnalo to dobře a bylo to spolu s colou nejlevnější. V rámci globalizace všude seženete vitacit Tang. Dovolujeme si upozornit na druh s limetkovou příchutí, ten je opravdu výborný. Mají je tu i ve čtvrtkilovém balení.

Alkohol: Pivo (cerveza) – nejlevnější druhy (např. Corona, Sol) jsou slabá, ale ve vedru osvěžující (vhodné též pro pivní abstinenty jako zaškolovací nápoj :-)). Dražší (např. Bohemia) už se více podobají běžnému českému pivu.

Tequilla & mezcal – tuto tradiční pálenku z agáve samozřejmě nelze vynechat. S limetkovou šťávou je to docela pitelné i pro odpůrce tvrdého alkoholu :-) Mezcal se od Tequilly liší jen způsobem výroby (který si nepamatuju). Můžete nakupovat buď naslepo nebo (ideálně) ve specializovaném obchodě, kde vám jednotlivé druhy dají ochutnat. Takové obchody se nacházejí v regionech, kde se tequila/mezcal tradičně vyrábějí (např. spousta mezcalerií je v Oaxace).

Víno – vínomilci budou zklamáni, ale v Mexiku se víno nevyrábí (až na okrajové výjimky při Kalifornském poloostrově). Nezbývá než vzít za vděk jihoamerickou produkcí, která je zde ovšem k mání za příznivé ceny.

Bydlení

Mexiko patří k zemím, kde není problém kdekoli „po česku“ zakempovat. Ubytování pod střechou je ale poměrně levné, takže člověk snadno podlehne vábení komfortu :-) Určitě neváhejte smlouvat.

V Mexiku neplatí, že nejlevnější spaní pod střechou je v hostelu. Hostely bývají cenově srovnatelné s levnými hotely, přičemž v hotelech máte za tutéž cenu vyšší komfort (čistší prostředí, sprchu na pokoji, hotelové ručníčky apod.:-)). V hostelech se navíc moc smlouvat nedá.

Míříte-li na jih, přibalte si starší prostěradlo, v jakkoli tenkém spacáku se uvaříte. Plánujete-li na jihu delší pobyt, zvažte koupi závěsné sítě - hamaky. Rozšíří se vám tím možnosti noclehů (prostě si síť někde pověsíte) a hlavně je to v horkých nocích velmi příjemné.

Lidé

Mexičané jsou vesměs příjemní, o to víc, když se snažíte mluvit španělsky - oni se na oplátku snaží, abyste si vzájemně porozuměli. Indiáni se neradi fotí – v méně turistifikovaných oblastech se vyplatí zeptat, hlavně ženy tím uvedete do kouzelných rozpaků, ale zpravidla je to pobaví a nakonec svolí. V turistických oblastech (my máme tuto zkušenost ze San Cristobalu) je naopak lepší se neptat a fotit tak, aby vás nikdo neviděl (když se zeptáte nebo jste přistiženi, chtějí po vás peníze a ne málo, klidně i 50 pesos).

Obecně si dávejte pozor na vracení peněz při nákupech, hodně často se stává, že vám vrátí špatně nebo vůbec (prostě zkusí, jestli na to ten blbej gringo přijde). A běda, když neumíte pořádně číslovky.

Jako všude jinde – nevěřte taxikářům. Zejména když vám budou tvrdit, že žádný autobus už nepojede a tudíž nutně musíte jejich taxíkem :-)

Oblékejte se spíš více než méně. Jednak si tím, zejména dámy, ušetříte až příliš nežádoucí pozornost Mexičanů (Mexičanky /nikoli Indiánky/ prakticky nenosí sukně, takže i když budete mít celkem decentní sukni či šaty, místními pány to bude chápáno jako velká výzva). Hlavně ale budete výrazně lépe snášet vedro a ostré slunce. Ideální jsou dlouhé lehké kalhoty a košile s dlouhým rukávem. Ostatně je to jako s jídlem – napodobte místní zvyky. Mimochodem, oblečení, které prodávají Indiáni na tržištích, je nejen pěkný levný suvenýr, ale i to nepohodlnější pro mexické podnebí.

 
cesty/mexico_2005/prakticke_info.txt · Poslední úprava: 2007/06/24 19:11 autor: srerucha

TOPlist