Mexiko 2005: deník

Prolog

Letadlo spí.
Osmistup sedadel, osmistup zkroucených postav, dýchání, šeptání. Za oknem, hluboko v temně modrém sametu, dřímá i Grónsko. Ledové břehy prosvítají tmou.
Letadlo spí.

Letadlo vstává.
Osmistup ranních cviků: protahují se turisté, obchodníci, právníci, děti a babičky. Lidé světlí, snědí, černí. Za oknem se v ranních mlhách budí Mexiko. Protahují se vyprahlé horské hřebeny. Zvětšují se údolí, mizí stíny.
Mexico City vstává také.
Přistáváme.

Obsah

  • Prolog
  • Den první pojednává o tom, jak pronajímáme auto, seznamujeme se s metrem, poskakujeme na retardérech, nemůžeme popadnout dech a lezeme pyramidách v Tehotihuacánu.
  • Den druhý pojednává o tom, jak jsme nejprve čekali na auto, pak dlouho jeli, ochutnali místní krmi na odpočívadle u dálnice, hledali a nenacházeli motýly, jakož i o Lucčiných omylech a o tom, co z nich vzešlo.
  • Den třetí pojednává o tom, jak jsme v El Rosariu pozorovali nejprve led na kalužích a později spící motýly, a také o tom, jak jsme zase zatměli na další dlouhé cestě autem.
  • Den čtvrtý pojednává o tom, jak jsme pohrdli průvodcem a pak hodiny bloudili v lávovém poli, a také o tom, že na sopce Paricutín si člověk nesedne, že krávy mohou člověku nahnat strach a že všechny cesty vedou do bezpečí, zvlášť když je s vámi pes.
  • Den pátý pojednává o tom, jak jsme celý den jeli a jeli a jeli k severu, obdivovali růžovou katedrálu v Zacatecasu a šli spát bůhvíkde mezi králíky za táhlého vytí kojotů.
  • Den šestý pojednává o tom, jak jsme bloudili mezi skalními věžemi pohoří Sierra de Órganos a téměř propadli depresi v kraji kolem El Salta.
  • Den sedmý pojednává o tom, jak jsme dali kaňonu v El Saltu šanci, ale nakonec jsme se rozhodli vzít roha a přejet do hor nad městem Mezquital, kde nás málem sežral štír.
  • Den osmý pojednává o tom, jak nás hory pohltily, jak jsme se probíjeli kaňony a nakonec stopovali na cestě do údolí.
  • Den devátý pojednává o tom, jak jsme kupovali novou pneumatiku, mířili stále na jih, jakož i o večerní procházce městečkem Guanajuato a noční adrenalinové jízdě.
  • Den desátý pojednává o tom, jak jsme se pekli mezi kaktusy ve Valle de Tehuacán, sháněli levné bydlení v Oaxace a spálili se při výběru jídla.
  • Den jedenáctý pojednává o tom, jak je na Monte Albánu hezky po ránu, jak se cestuje mexickým autobusem, na čem stavěli Španělé své kostely, jakož i o kobercích, indiánech a jedné rozhledně.
  • Den dvanáctý pojednává o tom, jak jsme putovali horami nad Oaxacou a cítili se při tom jako doma, jakož i o naší lstivosti při jednání s indiány.l
  • Den třináctý pojednává o tom, jak jsme obdivovali kaňon mezi Lachatau a Latuvi, jak jsme se potili a stopovali, jakož i o degustaci mezcalu.
  • Den čtrnáctý pojednává o tom, jak jsme klopýtali po ruinách Dainzů, kupovali koberce a nakonec se z výhně náhorní roviny dostali až do skleníku tropického pobřeží Tichého oceánu.
  • Den patnáctý pojednává o tom, jak jsme si v Mazunte užívali ve vlnách, honili mořské želvy, jakož i mořské nemoci a zajímavém způsobu kotvení člunu.
  • Den šestnáctý pojednává o tom, jak jsme celý den jeli a jeli a jeli, až jsme dojeli do San Christobalu.
  • Den sedmnáctý pojednává o barvách, vůních, krojích a tvářích, jakož i o modravých tůních, zpívajících vodopádech a tropickém lijáku.
  • Den osmnáctý pojednává o tom, jak jsme měnili své plány, z Misol Há spěchali do Lacandonie a začínali si „užívat“ jejích nebezpečí.
  • Den devatenáctý pojednává o tom, jak jsme se prodírali džunglí, hledali tajné Mayské chodby, plavali v tropické říčce a usínali v záři tropických světlušek.
  • Den dvacátý pojednává o tom, že z každé džungle vede také cesta ven, a to i tehdy, když prší, jakož i o tom, že smlouvat tvrdě se může vyplatit, zvlášť na břehu Usumacinty.
  • Den dvacátý první pojednává o tom, jak jsme bloudili ruinami Yaxchilánu, báli se netopýrů a pavouků a nakonec skončili v Palenque a poslouchali revoluční poezii.
  • Den dvacátý druhý pojednává o tom, jak jsme táhli s davem po Palenque a plakali nad zničeným Yucatánem, jakož i o stínu tukana kdesi v podvečer.
  • Den dvacátý třetí pojednává o nejkrásnějších ruinách na Yucatánu, ať už tím myslíme Calacmul nebo Becán, jakož i o opravě polámané brzdy a noční cestě do Xcalaku.
  • Den dvacátý čtvrtý pojednává o zlotřilých američanech, barvách korálového moře, o písčité cestě hrůzy i o krušném spánku v dusném vedru.
  • Den dvacátý pátý pojednává o tom, jak jsme šnorchlovali, jak mě chtěli zavřít do vězení, jakož i o ptácích, bažinách, mangrovnících, krabech a hledání noclehu.
  • Den dvacátý šestý pojednává o pokleslé architektuře Tulumu, o křišťálových vodách sladkovodních jeskyní, jakož i o plameňácích v Río Lagartos a měsícem nad lagunami.
  • Den dvacátý sedmý pojednává o tom, jak opuštěné je Chichen Itzá na Velikonoční pondělí, jakož i o křesťanských obřadech v rozpálené Méridě.
  • Den dvacátý osmý pojednává o umění starých Olméků, jakož i přejezdu k sopkám centrálního Mexika.
  • Den dvacátý devátý pojednává o tom, jak se leze na sopku La Malinche, jak jsme popadali dech a drápali se suťovými svahy, jakož i o psech, setkáních a růžových pilulkách.
  • Den třicátý pojednává o tom, jak jsme získali povolení k výstupu na Iztacihuatl a z parkoviště La Joya vyrazili vzhůru, jakož i o příznacích výškové nemoci a krušné noci v horském bivaku.
  • Den třicátý první pojednává o tom, jak jsme na pokraji sil dobyli vrchol, jak jsme sestupovali k autu, jakož i o tom, že Lucka ztratila klíče od vozidla a co z toho nakonec vzešlo.
  • Den třicátý druhý pojednává o tom, jak jsme se zase sešli, přebalili výstroj, umyli auto a začali se loučit s Mexikem.
  • Den třicátý třetí pojednává o rozloučení.

Další

 
cesty/mexico_2005/denik.txt · Poslední úprava: 2007/05/30 10:19 autor: srerucha

TOPlist