Indie na skok

Koncem roku se naskytla sance zucastnit se mezinarodni konference, ktera se konala v indickem meste Puna. Prestoze cely pobyt byl planovan na 7 dni, stihlo se toho udat velice mnoho :) Text je doplněn pár obrázky, další naleznete pod titulem Pohlednice z Indie ve fotogalerii.

Plno zajimavych momentu se vyskytlo jiz behem samotne cesty. Do Prahy me dovezl zluty autobus modre barvy, kdy jsem si uzival nadherneho vyhledu z prvni rady sedadel a celou cestu jsem prospal. Cekani na prestup jsem tentokrat vyuzil k nalezeni pokladu ve sprejerske zone nedaleko prazskeho florence.

V letadle (prvni usek cesty mezi prahou a istanbulem) jsem se dockal prekvapeni - na sedadlech vedle me sedel jeden kamarad cestovatel, se kterym jsem se potkal pred ctvrt rokem abych mu povykladal o ceste Omanu. Ted tu sedel se svoji manzelkou a mirili na svatebni cestu. Do Omanu.

Pri prestupu na druhe letadlo (do Mumbai/Bombeje) me prekvapilo, ze boarding do druheho letadla zacina drive nez pristane to prvni. Pak jsem tomu prisel na kloub. Odletali jsme s 2hod zpozdenim (do cile jsme diky tomu soucasne dorazili se dvema dalsimi velkymi lety, a tak se nas imigracnim a celni kontrolou snazilo projit asi 1000).

Stacilo par kroku z letistni haly a nastalo to, cemu se nekdy rika kulturni sok (zpravidla pri prvnim kontaktu s dosud nenavstivenou krajinou), jindy zas „odlisny ale zajimavy zivotni styl“ (vetsinou po tom, co ve vas kulturni sok zanecha trvale nasledky). Vsudypritomny a lehce stiplavy zapach, vsude pohazene odpadky, klaksony a trapene motory stovek taxiku a motoriks v blizkem okoli, muzi v drahych oblecich, zeny ve zdobenych sari pastelovych barev, muzi ve spinavych a uvalenych monterkach, zeny zabalene v hadrech, kravy, konske povozy, nova a luxusni auta - to vse ve mne vzbudilo dojem, ze jsem opet v Indii.

Taxikem jsem se nechal zavezt na „centralni autobusove nadrazi“. Byl jsem vysazen na krizovatce dvou zaprasenych ulicek, kde se mezi obcerstvenim a krejcovskou dilnou krcila kancelaricka cestovni agentury. Snazil jsem se protestovat, ale nakonec mi sehnali listek na zanedlouho jedouci autobus a navic za rozumnou cenu, a tak jsem se s netradicnim autobusovym nadrazim smiril.

V cekarne (rozumej na obrubniku) jsem potkal jineho belocha s velkym batohem. Jmenuje se Adam, ma ted par tydnu cas nez nastoupi do noveho zamestnani, a tak jede na nejakou dobu do Puny do tamejsiho Oshno Asramu. Vystudoal mezinarodni vztahy a neco s ekonomii, profesne se venuje joze, alternativni medicine a marketingu. Uplne nejvic me zaujal jeho projekt „Breaking the Ice“ 1), kdy poskladaji malou skupinu lidi s velmi odlisnymi nazory (napriklad se ve skupine sejdou ateiste s krestany, zidy a muslimy), kterou pak vystavi narocnym podminkam, kdy musi pracovat jako tym (napriklad prechod Sahary ci Antarktidy). Aneb zazitkova pedagogika jako cesta ke svetovemu miru :o)

V Pune, kam jsme dorazili okolo poledne, jsme sedli kazdy na motoriksu jinym smerem. Ja jsem smeroval do kampusu zdejsi National Insurance Academy (prvni cesta stala 300 rupii za taxik, ale priste uz vim, kde hledat bus za Rs 10 only.).

V ramci konference si pro nas studenti zdejsi akademie pripravili malou kulturni „performance“ … obrazek vyda za tisice slov :)

indie-tan1.jpg indie-mus1.jpg

 

 

indie-tan2.jpg indie-tan3.jpg

 

 

Poslední den konference jsme se dali do řeči s Rolfem, postarším příjemným profesorem matematiky odkudsi z Kanady. Slovo dalo slovo a za pomoci ochotné místní ženy (taky účastnicí konference) jsme se vydali najatou rikšou na celé odpoledne po zajímavostech Púny. A pozor, za cenu podle taxametru :)

Pokračování o tom, jak se dva akademici vydali na třídenní road-trip z Bombeje na jih k moři, o Bombeji samotné a o tom jak částečně jiná dvojice akademiků ochutnávala indické pivo sem snad někdy dopíšu. Leda že by ne. Ale třeba vám víc poví nafocené Pohlednice z Indie.

 
cesty/male_akce/indie_na_skok_2007.txt · Poslední úprava: 2008/01/23 23:06 autor: srerucha

TOPlist