Indocina 2010, dopis prvni

Mili rodice, kamaradi, znami, kolegove…

piseme tento hromadny dopis z nasi cesty po Indocine, protoze psat zvlast vsem, kterym bychom se chteli ozvat, nezvladneme. Na nasledujicich radcich jen strucne sepiseme, jak se mame, kde jsme byli a jak se nam tam libilo, na obsahlejsi zapisky z cesty si budete muset chvili pockat - ale slibuju (pise Kacka :), ze urcite dopiseme:)

Minuly tyden jsme prileteli do Bangkoku, ktery nas rychle vtahnul do atmosfery v Asii. Vsude spousta lidi, spousta stanku, spousta tuk-tukaru, strasny zmatek. V Bangkoku jsme se zdrzeli jen jeden den - obehali viza do Laosu, sehnali autobus do laoskeho hlavniho mesta Vientiane a vyslapali na Golden Mount, odkud je krasny vyhled na Bangkok. Jsou odtud videt pozlacene strechz klasteru, strechy z vlniteho plechu zdejsich typickych obydli a v dali se tyci obrovske mrakodrapy, ktere v Bangkoku stale rostou jako houby po desti. A kdyz mate extra stesti, uvidite i nejaky horet.

Ve Vientiane jsme se ocitli po temer probdele noci v autobusu. Prochodili jsme centrum krizem krazem, ale bohuzel jsme neobjevili nic, co by na nas opravdu zapusobilo. Zajimavejsi pamatky se nachazeji dal od centra, takze si je nechavame na nasi pristi navstevu Vientiane, kdy je mame v planu objet na kolech nebo na motorce. Docela nas ale potesilo, ze po navsteve smenarny se z nas stali milionari! V Laosu se totiz bezne plati castky ve vysi nekolika tisic. Napriklad slepici nudlova polevka stoji asi 10-15 000 kipu.

V noci jsme prejeli do Luang Prabang, druheho nejvetsiho mesta Laosu (26 tisic lidi), ktere je uvedeno na seznamu chranenych pamatek UNESCO. To pro nadherne domy ve francouzskem stylu, ktere tady lemuji ulice centra mesta. Luang Prabang je plny turistu, povetsinou Francouzu, kteri sem jezdi na rodinne dovolene. I pres zaplavu zapadaku je tady ale prijemna atmosfera. Kolem mesta je spousta mist, ktera bychom nemeli proasnout, takze si hned druhy den pujcujeme motorku a jedeme je objet. Zvolili jsme okruh kolem vesnicek, sloni farmy (kde ale zrovna zadni sloni nebyli, protoze sli na prochazku do dzungle), ryzovych policek a vodopadu. Neodpustim si poznamku, ze Laosane jsou pomerne podnikavi lide. Maji-li moznost, udelaji si byznys temer z cehokoli. V tomto pripade mam na mzsli prave zmineny vodopad. Bylo to sice moc pekne misto, okolo vodopadu byly dokonce chodnicky a obcas pristresek na svacinku, na druhou stranu vodopad ale nebyla zase az takova podivana, aby se za ni melo vybirat vstupne v hodnote 20 000 kipu (47kc) na osobu.

Luang Prabang jsme po dvou dnech opustili a vydali se do Luang Nam Tha na trek do dzungle za tamejsimi obyvateli. V Luang Nam Tha jsme potkali noveho kamarada - Anglicana Roye a spolecne jsme nasli jednu z mnoha eko-cestovek, ktera treky do dzungle zajistuje.

Cesta dzungli byla pmerne narocna, protoze je prave obdobi destu, takze cesta bya hodne bahnita a kluzka. Nejednou jsme se projeli po zadku. Mnohokrat jsme take brodili reku (dalsi dva dny ted susime boty). Noc jsme stravili ve vesnici u kmene Black Thai, kde jsme take povecereli doposud to nejlepsi jidlo, jake jsme v Laosu meli. Druhy den treku jsme dosli do jine vesnice, ktera byla rozlehlesi, obyvalo ji asi 46 rodin. Nejvetsi radost z nas mely deti, ktere se nam nakrucovaly pred objektivy a nejvic je bavilo, kdyz jsme jim potom fotky ukazali. Nasledny petihodinovy pochod dzungli jsme zakoncili stylove - brodenim reky, ktera nam sahala az po pas a jejiz proud byl poradne silny. Nastesti jsme vse ve zdravi prezili, z cesty nam zustalo jen nekolik (set) komarich stipancu a kousancu od pijavic.

Nyni jsme uz zase v Luang Prabang, kde zitra planujeme jeste plavbu po Mekongu a potom uz hura na jih. Nejprve do Vientiane a potom stale jizne smer Kambodza. Brzy se zase ozveme. Mejte se fajn, at uz se nachazite kdekoli a treba se nam ozvete, jak se mate a co delate. Za zpravy z domova budeme jedine radi:)

Kacka & Simon

 
cesty/indocina_2010/dopis_prvni.txt · Poslední úprava: 2010/09/03 16:33 autor: kacenka

TOPlist