Indocina 2010, dopis druhy

Druhy dil naseho putovani – mereno z vaseho pohledu – jsme zahajili dalsi noci stravenou v autobusu. Je to vyrazne drazsi a extremne nepohodlnejsi alterntiva spani v hotelu, ale trpi prijemnym vedlejsim efektem – probudite se par set kilometru od mista, kde jste usnuli (pokud ovsem usnete).

My jsme se nasim pojizdnym hotelem nechali presunout zpet do Vientianne, hlavniho mesta Laosu. Nasi ranni rozmrzelost jsme si vylili na jeste spicim personalu (bylo kol seste) nekolika hotelu – pokazde jsme je vzbudili, zeptali se jich na cenu, z plna hrdla se zasmali cene a sli do pryc. Tato jizlivost se nam oet nevyplatila, protoze od te doby se nam vse tak neuveritelne vleklo a hatilo: stihl jsem pichnout kolo, Kacka se projela hodini na nadrazi, odkud nejezdi autobusy, v hotelovem pokoji netece voda … prima den.

Mesto Vientianne [Vjent'an] pusobi na prvni pohled jako provincni metropole, tiche a klide misto. Jediny hluk produkuje jerab a michacka na stavbe noveho domu na hlavni tride – ostatni ruiny tamtez nikoho nezajimaji a pokracuji v chatrani. Sest let stray pruvodce pise – budova Narodniho muzea je prave v rekonstrucki. I dnes je tatto budova v rekonstrukci, jen bambusove leseni je o neco malo rozpadlejsi. Tataz hlavni trida je na stridacku lemovana kusy chodniku, kaluzemi a rozjezdenym blatem. Z opacne strany je strdce mesta lemovano majestatnou rekou Mekong, ktera si v cistote nezada s Gangou, snad jen mnozstvi cizich primesi (kusy stromu, odpadky, mrtve kravy) je znatelne mensi.

Provozu na silnicich dominuji poctem motorky, velikosti nablyskane terenni ctyrkolky a hlukem a otravnosti mistni motoriksi aka tuk-tuky. Pravidla se zde (jako vsude na vychode) vnimaji jako volna doporuceni, jezdi se v protismeru, predjizidi kudy to jde a blinkr se pouziva maximalne jako designovy doplnek. Naopak uplne chybi neustaly choral ruzne znelych klaksonu, ktery tvori dulezitou soucast atmosfery napriklad indickych nebo mexickych mest.

Po nasich pataliich s hlavnim mestem jsme se vydali podivat pouze po mistnich paricich a na mistni kopii parizskeho Vitezneho oblouku. Stejne jako v originale, stavba monumentalne uzavira mistni boulevard Lan Xand (v praxi neco jako Jizni spojka), symbolizuje branu velkeho vitezstvi. Cim vice se priblizite, tim vice pripomina betonovou obludu, ozdobenou charakteristicky laoskymi reliefy. Rika se ji take „Vertikalni ranvej“ – to proto, ze na jeji stavbu Lasoane pouzili sement, ktery jim onehda Francouzi venovali na stavbu letiste.

Po dalsi dni, stravenem v autobuse, jsme se vydali po vlastni ose (na pujcene motorce) poznavat okoli metecka Tha Kaek a provincie Khammuan. Stejne jako zbytek Laosu, krajina je pokryta hustou a neprostupnou vegetaci. V tomto regionu raz krajiny dotvari vapencovy kras a jeho malebny majestat. Projizdime krajinou, uzka udolicka podel cest chovaji zatopena ryzova policka, zirne pastviny a roztrousena hospodarstvi. A do toho nemilosrdne prazi slunce. Lide bydli v chatkach, srubech a palacich na kurich nozkach, protoze pul z roku jsou zde vetsi ci mensi zaplavy a cast krajiny je dostupna pouze lodi.

Mame v planu navstivit par jeskyni, ktere zdejsi kras skryva. Jednu z nich nasel uplnou nahodou mistni amatersky horolezec a nalezl v ni nekolik set sosek Buddhy, nyni je z jeskyne chram a poutnicke misto. Louka pred jeskyni je ale zatopena a mladici z nedaleke vesnice si privydelavaji jako prevoznici.

Dalsi jeskyne je za normalnich okolnosti unikatni a monstrozni tunel mezi sousednimi udolicky – my se do ni jedem podivat na lodce dalsiho mistniho podnikavce.

Ke treti jeskyni je pouze zaplavena cesta, nechavame motorku svemu osudu a vydavame se po vratkem visute moste, ktery misty doslova zavisi na libovuli nemnoha rezivych hrebiku – pak po ceste zpatky radeji brodime reku a sledujeme, jak mitni kluci pouzivaji most jako opici drahu a skokanek do vody. Jeskyne je opet obrovska, skryva podzemni reku s vodopadem, oltar a nekolik buddhu a hlavne chladek – takze nase telesna teplota opet na chvili klesa pod 40.

Po prijemnem dni sedame opet na autobus, lidi je v nem par, zato jedeme s 50 pytli krmeni pro prasata, obilovin a pesticidu. Diky pytlum si muzeme pohodlne hodit nohy do ulicky a nakonec v tomto nejobycejnejsim autobuse spime lepe, nez Super A/C VIP busech.

Cely dalsi den travime opet na motorce (opet jsme trosku povysili, uz jsme na 110 ccm :) a objizdime mistni cajovo kavove plantaze, vesnicky a tak vubec. Porady panek uz nam pomalu zacina chybet, takze se loucime, posilame pozdrav a tesime se na videnou .. Mejte se!

Kacka a Simon/Athaj

 
cesty/indocina_2010/dopis_druhy.txt · Poslední úprava: 2010/09/09 16:39 autor: srerucha

TOPlist