Následující řádky by mohly pomoci těm, co se chystají s batohem na zádech na pár týdnů do cizích krajů.

Při plánování jídla na cesty je (alespon pro mě) zásadních několik otázek:

• Jak drahé a jsou potraviny v cílové krajině?
• Jak dostupné tam budou / jak často se budu pohybovat v civilizaci, abych si je nakoupil?
• Jaké potraviny jsou v mé destinaci obvyklé a které se tam třeba sehnat nedají?
• Kolik a jaké jídlo povolují celní předpisy do dané krajiny dovézt?
• Nakolik si chci užít tamější kulturu právě skrze jídlo?
• Kolik toho unesu v batohu?

Pokud jedu do země, kde jsou ceny přijatelné (výrazně levnější, levnější, srovnatelné, mírně dražší), pak většinou volím lehčí batoh a nákup maximální části jídla až na místě. S jistými výjimkami, v závislosti na odpovědi na další „otázky“. Pokud je jídlo výrazně drahé, pak postupně omezuji a přibaluji jídlo z domu.

Pokud plánuji pobyty v pustině, pak záleží na tom, co a jak se dá v cílové zemi koupit. Podle toho se pak zásobuji z domu.

Pokud jsou nedostupné některé druhy potravin, tak zvažuji, zda

• se bez nich obejdu, nebo
• něco málo daného druhu přibalím.

Pak má samozřejmě vliv ještě skutečnost, že některých potravin lze často do konkrétní země dovézt(importovat) buď omezené, nebo dokonce nulové množství.

Otázka poznávání kultury má vliv na to, kolik prostředků a energie na shánění jsem ochoten obětovat. Opačná otázka by mohla znít „Nakolik se chci ze zdravotních a hygienických důvodů místní stravě vyhnout?“

A konečně sejde na tom, kolik jsem ochoten tahat na zádech či jinak brát s sebou. Pokud člověk plánuje jezdit celou dobu půjčeným autem, pak si lze dovolit vzít jídla výrazně víc apod.

... aneb co bych si vzal já. Většinou si na základě úvah, nastíněných v předešlé kapitole určím množství jídla, poté začnu nabalovat potraviny podle následujícího seznamu odshora. Ve chvíli, kdy je potravin zvolené množství, končím s přibalováním a zbytek seznamu vynechávám.

Instantní věci na hory, pro případ nouze jako záloha. Často jen základ, který je vhodné doplnit dalšímí místními surovinami: zelenina, sýr, uzenina...

• čínské nudlové polévky (případně jen nudle a koření dle vlastní volby)
• instatní bramborová kaše
• klasické instantní minutky / dobré hostince / polévky / ...
• instatní nápoje do vody (vhodné např. pro desinfikovanou vodu, ale i jen tak)
• různé trvanlivosti - viz dole „jídlo na hory“

Drobná vylepšení stravy

• česnek
• základní koření
• uzenina (typu uherák, lovečák ap.)

Přílohy k pečivu

• med, marmeláda, paštiky, sýr

Snídaně a svačinky

• musli
• pudink
• máslo

.. a nakonec úplný základ

• pečivo

Samostatnou kapitolou jsou různé potraviny optimalizované na trvanlivost a přenositelnost (= váha).

Sladkosti - pro rychlou energii :)

• čokoláda
• musli tyčinky
• lipa / hroznový cukr
• sušené ovoce - rozinky, meruňky a podobné (trošku rozežranost, uznávám)

Tyto se nám na cestách nejvíce osvědčily. Hroznový cukr má zásadní výhodu, že se v horku neroztéká. Ze stejného důvodu čokoládu vozíme nalámanou a naskládanou do zavíratelné plastové krabičky - je to váha navic, ale zpravidla nám to stojí zato (mít čokoládu a zároveň ji nemít všude).

Zajímavou metodou je i ruční sušení různých potravin. Mám různé reference od kamarádů, že si na cestu či do hor lze nasušit maso, ovoce či třeba přílohy - lze nasušit např. uvařenou rýži. Příprava takto předvařené rýže je pak výrazně kratší, šetří to zejména čas a cenné palivo.

Extrémní metodou je pak např. vaření nudlových polévek či instantní bramborové kaše na slunci. Ani jedno ze zmíněných nevyžaduje nutně vřící vodu, takže v teplých krajích stačí postavit ešus s vodu, pro větší efekt ještě obalený černou fólií, na slunce a čekat, až příroda odvede svou práci. Sami jsme takto párkrát v létě v arabských zemích „vařili“.